Ceny energií se těžko odhadují. Co podnikatelům v této době radí odborníci?

Jak se budou vyvíjet ceny elektřiny pro podnikatele?

Petr Dufek, hlavní ekonom z Banky CREDITAS, uvádí, že trh silové elektřiny se v letošním roce zklidňuje a pro příští roky indikuje mírné zlevnění. Loňský rok byl podle něj opravdu hodně divokým obdobím, které se podepsalo do letošních cen pro zákazníky. Příznivější jsou do jisté míry ceny pro rok 2024 a zejména pak pro léta 2025–2026. Takže to zatím vypadá lépe než doposud. Nicméně na ceny před rokem 2022 už můžeme jenom vzpomínat. Elektřina bude nejspíš i nadále dražší, než jsme byli zvyklí, a to především z důvodu zeleného úsilí a opatření s ním spojených. Pro podnikatele to znamená, že budou i nadále ve výrazné nákladové konkurenční nevýhodě oproti výrobcům v USA nebo v Asii, dodává.

Také podle Lukáše Kovandy, hlavního ekonoma Trinity Bank, ceny elektřiny pro firmy i domácnosti budou meziročně nepatrně nižší než letos, ale v porovnání s rokem 2021 budou z hlediska běžné domácnosti zhruba o 75 vyšší. Vysvětluje, že cena burzovní elektřiny letos meziročně sice citelně klesá, zároveň však od příštího roku nebude platit zastropování cen energií a vláda už také nebude domácnostem, ani firmám na energie přispívat jako letos, například v podobě odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje. Třeba distribuční poplatky mohou domácnostem vzrůst i o 30 procent, upřesňuje.

Bude vývoj cen podobný jako u spotřebitelů?

Lukáš Kaňok, ředitel sekce Energo společnosti Kalkulátor.cz, popisuje, že při růstu cen na burze rostou ceny pro firmy výrazně rychleji než u domácností, kde může mít dodavatel nakoupen určitý objem komodity. Pak je schopen i při růstu na burze po určitou dobu prodávat nižší cenu, která odpovídá době, kdy třeba elektřinu nakoupil. U velkých odběrů to takto nefunguje a dodavatel připravuje nabídku pro každého na míru, podle aktuální situace na burze. A protože na burze jdou ceny nahoru a obecně se predikuje, že porostou dále, dá se očekávat, že nabídky pro zákazníky budou každým dnem dražší, dodává. Karel Hanzelka, vedoucí oddělení PR a tiskový mluvčí společnosti Pražská energetika, uvádí, že malí podnikatelé, kteří jsou jejich zákazníky, jsou na tom obdobně jako domácnosti. Ceny již od 1. září nemají zastropované a cenově jsou pod úrovní vládního stropu.

Přečtěte si také:

Trh s elektřinou neselhal, funguje správně. Jak tedy vzniká cena elektřiny?

Vyplatí se přistoupit k fixacím?

Podle Jiřího Matouška, marketingového ředitele a člena představenstva společnosti Centropol, by se měly běžné malé firmy z kategorie maloodběratelů typu nejrůznějších provozoven, živností, služeb s distribučními sazbami s označením C (např. C02d, C25d) chovat v podstatě stejně jako domácnosti. Pokud se jejich roční spotřeba pohybuje v jednotkách a nízkých desítkách megawatthodin (MWh), doporučuje jim uzavřít smlouvu na dodávku s pevnou cenou na jeden rok. Při extrémně výhodných podmínkách, jaké se nabízely na začátku října, je u elektřiny vhodná i fixace na dva roky. U plynu by pak doporučil fixaci spíše na jeden rok. Stejně jako domácnostem, ani podnikatelům maloodběratelům bez průběhového měření spotřeby nedoporučujeme uzavírat smlouvy s cenami navázanými na denní trh. Důvodem je očekávaná vysoká cenová volatilita, radí.

Dále zmiňuje, že velké firmy využívají sofistikovanější formy nákupu, která se dá zjednodušeně popsat tak, že zpravidla postupně fixují cenu na část své budoucí spotřeby (i na několik let dopředu) a v čase uzavírají zbytek své budoucí spotřeby podle vývoje na trhu s energiemi a na základě potřeby objemu elektřiny či plynu. Není neobvyklé určitý podíl spotřeby ponechat na takzvaných spotových cenách. Zvlášť, když jsou firmy schopny a ochotny svou spotřebu energií ovlivňovat. Vždy je důležité, aby s danými cenami energií byly schopny zajistit profitabilitu své výroby, produktů či služeb. Pokud mají produkci a odbyt zajištěný třeba na dva roky i více let, fixace cen energií je o to vhodnější. Při nejistém vývoji zakázek nebo pokud elektřina tvoří zásadní nákladovou položku, s fixací celého předpokládaného objemu spotřeby by měly být firmy opatrné, zdůrazňuje.

Podle Petra Dufka žádná univerzální rada ohledně fixací neexistuje. Můžete mít fixovanou cenu, ale budou vám třeba chybět zakázky. Tu energii pak nebudete potřebovat, a naopak budete platit za nevyužitý odběr. K fixování cen jako zajištění je možné přistupovat jako v případě například kurzového hedingu. Takž jen v částečném rozsahu spotřeby, vysvětluje. Lukáš Kaňok dodává, že dnešní doba je tak cenově nejistá, že rozhodovat se mezi nabídkou na jeden rok anebo na dva roky je vlastně čistá spekulace a ceny na burze může ovlivnit spousta faktorů. Já osobně bych vycházel z nabídky. Pokud bude nabídnutá cena na 2 roky odpovídat tomu, co pro podnikání potřebuji, asi bych ji zvolil a pak budu mít 2 roky jistotu. Pokud ne, pak bych vybral variantu na 1 rok a doufal, že příští rok budu mít možnost podepsat smlouvu výhodnější, doporučuje.

V tuto chvíli je nejlepší fixovat na maximálně na 1,5 roku. Ceny na burzách mohou v příštím roce v průměru dále klesat, podobně jako cenové nabídky jednotlivých dodavatelů. Takže je příliš riskantní se nyní uvázat třeba ke tříleté fixaci. Zároveň ovšem fixace na rok či půldruhého roku určitou jistotu poskytuje, myslí si Lukáš Kovanda. V Pražské energetice v tuto chvíli nedoporučují delší fixaci než rok a půl a ani delší fixace zákazníkům nenabízí. Důvodem je predikce analytiků, že by v dalších letech mohlo dojít ještě k určitému mírnému poklesu cen energií. Dlouholetá fixace by tedy v důsledku mohla být nevýhodná, komentuje Karel Hanzelka.

Může opět dojít k zastropování cen energií?

Jak připomíná Jiří Matoušek, energetický zákon s mimořádnou situací počítá a takzvané zastropování vyhlašuje Vláda ČR svým nařízením včetně stanovení konkrétní maximální ceny energií pro dané období. Opakování situace podle něj nelze vyloučit a pravděpodobnost extrémně vysokých cen energií trvající déle než tři měsíce je poměrně vysoká. Důvodem je vždy kombinace nedostatku výrobních kapacit a ohrožení dodávek zemního plynu. Z toho plyne, že pokud chceme zajistit stabilní ceny energií, potřebujeme v Evropě budovat nové výrobní zdroje všech typů (jádro, plyn, OZE) a potřebujeme dlouhodobě zajistit dostatek zemního plynu včetně přepravních kapacit, dodává. Podle Karla Hanzelky šlo o ojedinělý instrument a k jeho opakování není v tuto chvíli důvod, neboť ceny energií na burze poklesly.

Pokud se ceny opět dostanou tam, kde jsme je viděli na přelomu roku 2022 a 2023, doufám, že stát zareaguje. Jestli to bude opět formou plošného stropu anebo jinak, je otázka, na kterou má snad naše vláda připravenou odpověď. A riziko tu je velké, ať už eskalace válečných konfliktů anebo třeba jen výpadek podobný tomu, co měla Francie na jaderných elektrárnách, myslí si Lukáš Kaňok. Petr Dufek podotýká, že vyloučit nelze snad nic, protože zkušenost posledních tří let byla nepredikovatelná a lze jen doufat, že neopakovatelná. Nejdřív covid, pak válka na Ukrajině a do toho rychlý nástup GreenDealu. Stropy bych si vzhledem k nákladnosti dokázal představit pouze v případě extrémně dramatického vývoje na komoditních trzích. A ten, doufám, nenastane, doplňuje. Podle Lukáše Kovandy sice platí, nikdy neříkej nikdy, ale vzhledem k vývoji na burzách je to nyní málo pravděpodobné. Energie ale budou trvaleji dražší než před válkou na Ukrajině. Doba velmi levných energií je pryč. Možná navždy, shrnuje.

Žádné zázračné řešení neexistuje

Jiří Matoušek říká, že roky 2022 a 2023 nám ukázaly, že relativně nízké a neměnné ceny energií, na které jsme léta byli zvyklí, tu již nebudou. Také jsme se přesvědčili, jak významně ceny energií vše ovlivňují, co dělají s životy lidí i s existencí firem. Proto by podnikatelé měli s dodavateli energií řešit strategii nákupu, aby jejich byznys zůstal stabilní. A měli by se aktivně věnovat úsporným opatřením na snižování spotřeby energií, protože to trvale nebude jen prostředek ke zvýšení profitability, ale doslova existenční nutnost, doplňuje.

Petr Dufek radí podnikatelům šetřit energiemi, investovat do úspor a porovnávat nabídky. Je to obecné doporučení – někdo by řekl hraběcí rada – ale žádné zázračné řešení asi neexistuje, zdůrazňuje s tím, že energie zřejmě časem zlevní, ale už nejspíš nebudou nikdy tak levné jako před válkou na Ukrajině. Také podle Lukáše Kaňoka je stejně jako u domácností to nejlepší, co můžeme udělat, snížit spotřebu všude, kde to je možné (a kde to ekonomicky dává smysl). Třeba fotovoltaika na střeše podniku může vyrábět elektřinu, kterou si podnik, pokud má nonstop provoz, ze 100 % spotřebuje, nemusí se řešit baterie a nebo výkupy přebytků. Pak je návratnost takového řešení opravdu rychlá a FVE přitom vydrží více než 20 let, vysvětluje.

Podle Lukáše Kovandy je vždy dobré poradit se s energetickým expertem, protože energetika je stále komplexnější záležitostí a všechno dnes člověk z internetu vyčíst nemusí. Na základě expertních rad by si pak daný podnikatel měl propočítat, na kolik se mu například vyplatí investice do nových, úspornějších technologií a do jaké míry je rozumné zůstat u stávajícího řešení. Zásadou je v často nutně dlouhodobém plánování vlastní, třeba firemní energetické koncepce vycházet z trvalejších trendů, nikoli plánovat na základě momentálních, přechodných výkyvů trhu, zdůrazňuje. V Pražské energetice radí držet se osvědčených a stabilních dodavatelů. Nereagovat na podezřelý podomní prodej či podezřelé telefonáty s nabídkami, které se nakonec ukážou jako nevýhodné. Takzvaní „energošmejdi“ bohužel stále existují a stále jsou aktivní, uzavírá Karel Hanzelka.