Podnikatelský příběh úspěšných výrobců ciderů a dnes už i limonád a nealkoholických piv začal bez velkých plánů a naprosto nenápadně, když se dva dlouholetí kamarádi jednou večer setkali v baru. Byl to jeden z těch podniků, který se svou unifikovanou nabídkou v ničem neodlišoval od konkurence a pro mladé lidi, kteří měli zahraniční zkušenosti, nebyl vůbec ničím zajímavý. Jak se říká, nenadchne ani neurazí. Cyril se ale krátce před tím vrátil ze studií ve Velké Británii, kde rád popíjel nejrůznější druhy piv a mimo jiné i cider. A jeho kamarád Ondřej měl pro tento alkoholický nápoj z jablek, který u nás byl k dostání jen výjimečně, taky slabost a prohlásil, že na stará kolena si ho bude vyrábět doma. Prý už viděl pár videí na YouTube a není to nic složitého. Proč ale čekat tak dlouho? Kluci tušili, že v zahraničí populární cider si brzy oblíbí i Češi a rozhodli se ho začít vyrábět co nejdřív.
Veškerý volný čas trávili načítáním materiálů a sledováním videí o výrobě ciderů. Zhruba po roce měli pocit, že už načerpali dost informací a rozhodli se investovat do výroby. Každý jsme dali 10 000 korun, nakoupili 60 kilo jablek, různé druhy kvasinek, kanystry a další vybavení a začali s výrobou. Po třech týdnech, kdy jsme z kvasu slévali kal, jsme se hrozně opili. První vzorky byly naprosto fantastické a my měli obrovskou radost. Říkali jsme si, že by se tím opravdu dalo živit. A pokud ne, tak si budeme cider dělat aspoň sami pro sebe,
popisuje začátky výroby Cyril Holub.
První litry vznikly v kuchyňských podmínkách, které byly pro začátek podnikání značně limitující. Kluci si proto pronajali sklepní prostory v jednom libeňském činžáku a začali výrobu přesouvat tam. Vybrali svoje stavební spoření, sklep zrekonstruovali podle potravinářských norem, nakoupili obalové materiály a těšili se, až jejich cider dozraje a oni s ním vyrazí na trh. Počáteční nadšení ale po jediném doušku opadlo. Nechutná tekutina neměla s prvním povedeným ciderem vůbec nic společného. Dopustili jsme se řady chyb. Kvasící šťávu jsme převáželi a tím došlo k její oxidaci. Navíc jsme dali na rady jednoho technologa, který nás nabádal, ať cider děláme z průmyslového koncentrátu. A neosvědčily se nám ani klasické ciderové kvasinky. S jablky z České republiky si nejlíp rozumí kvasinky vinné. Vrátili jsme se proto k našemu původnímu záměru a další dávku vyrobili jen z vylisovaných jablek s přidáním vinných kvasinek. A povedlo se,
říká Ondřej Frunc.
Pokud se při výrobě dodrží základní technologické postupy, nemůže se na cideru nic moc pokazit. Na to si ale kluci museli přijít prostřednictvím vlastních chyb. Vystudoval jsem marketing ve Velké Británii a lidi se mě často ptají, co jsem se tam naučil. Já říkám, že hlavně identifikovat otázky a nacházet na ně odpovědi. A přesně to se mi hodilo v začátcích výroby cideru. Museli jsme rozebrat proces výroby na jeho jednotlivé části a porozumět jim. Přičichli jsme k základům vinařství, pivovarnictví i sodovkářství a krom toho jsme se zajímali o sadařství a pomologii, což je na jablka specializované odvětví botaniky,
dodává Cyril Holub. Jablka pro cidery značky F. H. Prager pocházejí z českých sadů a jedná se o staré odrůdy, které dnes pěstitelé z mnoha důvodů opomíjejí. Tuzemská jablka mají jinou kvalitu než ta, ze kterých cider vyrábějí v západní Evropě, kde má tento nápoj své kořeny. Cider vyrobený z nich má ale k původnímu nápoji určitě mnohem blíž než ten industriální, kterým trh zásobují velkovýrobci. Toho si hned na začátku všimli expati a Češi, kteří už cider někdy pili v zahraničí. Právě ti klukům potvrdili, že jdou správnou cestou.
S prvními litry cideru kluci vyrazili na farmářské trhy a během dvou víkendů měli vyprodáno. Dnes na tu dobu vzpomínají jako na jedno z nejkrásnějších období, které bylo sice hektické a plné nejistoty, ale zároveň příjemně okořeněné dávkou hipsterství a post punku. Cider značky F. H. Prager prodávali v recyklovaných lahvích od vína. Každá z nich měla jinou barvu i tvar a na stánek byl i hezký pohled. Začali jsme s prodejem na pražské náplavce, pak jsme cider protlačili do dvou nebo tří podniků a během roku se stal tak populární, že nám sklep v Libni přestal stačit a museli jsme se přestěhovat. Naším novým působištěm se stal areál zaniklého pivovaru v Kladně-Kročehlavech, kde jsme dodnes,
říká Ondřej Frunc.
Zákazníci vytvořili vlastní legendu
Ačkoli měli zakladatelé firmy štěstí a nadšený majitel kročehlavského areálu zaplatil celou rekonstrukci výrobních prostor, rozjezd byznysu nebyl vůbec snadný. Měsíční tržby se pohybovaly jen v nižších desítkách tisíc korun a Ondřej s Cyrilem museli vedle práce ve firmě zvládat i povinnosti ve svých zaměstnáních. Pracovali až 18 hodin denně od pondělí do neděle a neustále ladili výrobu i prodejní strategii. Hodně se natrápili například s obaly. Obalová technologie je podle nich samostatný vědní obor nejen z hlediska technologického, ale i obchodního a marketingového.
Když už se zdálo, že je vše na dobré cestě, objevila se na trhu konkurence. A ne zrovna malá. Budějovický Budvar začal nabízet dánský cider Somersby. „V tu chvíli jsme byli zadlužení a věděli, že ještě potřebujeme nějakou dobu na vyladění produktu a uchycení se na trhu. Žádná katastrofa se ale nekonala. Budvar totiž neudělal žádnou kampaň. S tou přišel až po roce Plzeňský Prazdroj, když na trhu uváděl svůj Kingswood. Protože pivovary začaly pociťovat klesající zájem o klasické pivo a změnu poptávky, plzeňští marketéři neváhali a neuvěřitelně investovali do propagace svého nápoje i do ciderové osvěty jako takové. Něco takového bychom si my nikdy nemohli dovolit. Bylo to ve chvíli, kdy jsme si ale už svým ciderem byli stoprocentně jistí a krásně se svezli na vlně konkurenční investice,“ říká Cyril Holub a Ondřej Frunc dodává: „Jediné, co jsme v tu chvíli museli udělat, bylo přesvědčit odběratele, že náš řemeslný cider vyráběný tradičními postupy ze skutečných jablek je přeci jen lepší než ten s unifikovanou a stálou chutí z průmyslové produkce. A to se nám podařilo.“
Prodeje podporovala nejen kvalita, ale i legenda, která kolem ciderů z Kladna vznikla. Kluci tak měli už podruhé štěstí, že nemuseli nijak zvlášť investovat do marketingu. A přitom bylo všechno zase jen otázkou náhody.
Dlouho nevěděli, jak svůj cider pojmenovat. Když už se shodli na pojmenování Prager Cider, upozornil je Dani Kolský z Mama Coffee, že to je sice fajn název, ale že s ním asi sotva prorazí v Brně. Cyril s Ondřejem museli přemýšlet dál a napadlo je z původně přídavného jména prager vytvořit osobní jméno. Před něj přidali počáteční písmena svých příjmení a vznikl F. H. Prager, celým jménem František Hubert Prager. Kolem fiktivní postavy vznikla i stručná historie. Měl to být muž, který se cider naučil vyrábět během španělské občanské války v tamní vísce Cedeira. Když se vrátil do Prahy, založil značku Pragomošt, která mu za komunistů byla znárodněna. A Ondřej s Cyrilem teď prostě jen chtějí navázat na Pragerův odkaz. Původně jsme to mysleli jako srandu, ale přišli jsme s tím v době, kdy lidi začali mít touhu vracet se k zapomenutým nebo zaniklým značkám a rádi podporovali jejich oživení. Legenda byla natolik působivá, že ji okamžitě přijali za svou a měli radost, že z popela vstává další Fénix,
vypravuje Cyril Holub. Jeho vlastní soused mu začal tvrdit, že si Pragera pamatuje. Že prý u něj ve 30. letech dělal závozníka jeho táta. Dokonce Pragerovu fiktivní limonádovnu zasadil geograficky, do Vršovic. A legendu rozvíjeli i další zákazníci.
Nedostatek jablek je výzvou
Dnes ve sklepení starého kročehlavského pivovaru zrají čtyři druhy ciderů a přímo ho odebírá na 800 podniků. Od jara je cider značky F. H. Prager k dostání i v pražských pobočkách velkoobchodu Makro a v roce 2018 už ho tento prodejce bude nabízet po celé republice. Cyril s Ondřejem sice nabídku v českých barech a hospodách rozšířili, ale na jejich vkus ne dostatečně. Stejně fádní jim po čase přišla i nabídka limonád.
K prvnímu kroku na pole nealkoholických nápojů se opět inspirovali v zahraničí, tentokrát v Rakousku, kde jsou populární jablečné střiky známé jako Apfelschorle nebo Apfelspritz. Nebylo nic snazšího než použít náš jablečný mošt, naředit ho vodou a dodat do něj bublinky. Měli jsme ale několik zásadních podmínek. Chtěli jsme začít dělat limonádu bez přidaného cukru, barviv a konzervantů. Technologický vývoj byl hodně náročný a podle řady odborníků nereálný, ale zvládli jsme to. Kromě jablečného originálu už nabízíme i maté, zázvorovou nebo šípkovou a další druhy limonád. A jako vůbec první jsme přišli s cold brew coffee,
říká Ondřej Frunc. Aby toho nebylo málo, vznikla pod názvem Illegal Brewery i série tří druhů nealkoholických chmelených piv. Jde o úplně novou linii produkce F. H. Prageru, která má být úplně nezávislá na ciderech a víc mainstreamovější.
Kluci, kteří začínali podnikat s 20 000 korunami, dostali za pár let svou firmu do úplně jiných dimenzí. Dnes už zaměstnávají několik lidí a sami si mohou konečně odpočinout a vedle práce ve výrobě přemýšlet i o další budoucnosti podniku. Moc dobře si uvědomují, že v minulosti měli hodně štěstí a na to nemohou spoléhat donekonečna. Výzev je před nimi dost a dost.
Letos se například neurodila jablka. Velká část na jaře pomrzla a co zbylo, to poškodilo letní sucho. Základní výrobní surovina byla čtyřikrát dražší než v jiných letech a navíc jí bylo málo. Cyril s Ondřejem už teď vědí, že v průběhu příštího léta zřejmě nebudou schopni uspokojit poptávku. O to větší je ale jejich chuť a potřeba zpropagovat svoje limonády a nealko piva. Vlastně se nám taková situace hodí do krámu. Teď na začátku prosince otevíráme nový show room v Bořivojově ulici na pražském Žižkově. Bude to úplně jiný koncept než naše původní prodejna v Dejvicích a máme od toho velká očekávání. Naše limonády jsou totiž skvělé nejen samotné, ale taky do koktejlů. Rum s colou je fajn, ale zkuste ho smíchat s naší zázvorovou limonádou. To je pecka. A maté se zase skvěle doplňuje s whiskey. Na Žižkově tak vlastně vzniká takový inovation lab, kde budeme barmany učit míchat koktejly z našich ingrediencí a věříme, že se tak zájem ještě rozšíří,
těší se Cyril Holub.
Vedle toho firma plánuje rozšiřování nabídky o další druhy limonád, změnu balení a nový systém rozvozu do domácností. Plány jsou to zajímavé a určitě by z nich měl radost i sám František Hubert Prager.
ČLÁNKY DO MAILU