Královédvorský rodák, patriot a především úspěšný podnikatel. To je Jiří Hlavatý. Muž, o kterém se nejen v jeho firmě, ale i po Dvoře Králové nad Labem a jeho nejbližším okolí mluví jako o přísném pedantovi, který nikomu nic neodpustí. Dokonce ani sobě ne. Z bývalého státního podniku vybudoval své vlastní malé impérium a ačkoli říká, že jeho život hodně ovlivnily náhody, má vše promyšlené do detailu.
Výchova v rodině učitelů, vojna a první pracovní zkušenosti na pozici dělníka. Tyto tři životní zkušenosti teď s odstupem let považuje za momenty, které mu hodně daly a ovlivnily jeho následující kroky. V Jutě jsem začínal po vysoké škole jako dělník a tři roky jsem tu dělal na směny. Tvrdím, že vysokou školu jsem vlastně absolvoval až tady, vysokou školu života. To, že jsem si prošel dělnickou profesí, vnímám jako velkou výhodu. Na druhou stranu mi to přináší i problémy. Kdybych nebyl strojním inženýrem, ale ekonomem, tak bych podnik určitě řídil jinak. Příliš rozumím provozu a výrobě. Otázkou je, kde bychom dnes byli. Základ úspěchu je totiž v továrně, na provozu. A já mám to prostředí dodnes moc rád. Když je mi nejhůř, utíkám tam, a teprve pak se vracím ke své práci v kanceláři,
říká Jiří Hlavatý.
Je přísný, nechválí, ale přesto je oblíbený
Sklony být vůdcem se u něj projevily už v dětském věku, kdy se například při fotbalu vždy pasoval do role kapitána a dirigoval své kamarády. Dominanci zdědil po své matce a je mu vlastní po celý život. Říká o sobě, že je hádavý a za každou cenu si hodlá prosadit své názory. Zvlášť v situacích, kdy si je zcela jistý svojí pravdou a může ji obhájit na základě zkušeností, což může potvrdit nejeden z jeho zaměstnanců. Byznys je o prosazování se, o prosazování sebe sama nebo firmy. Šéf musí mít jasno a být nekompromisní. A musím říct, že zaměstnanci právě po takovém šéfovi touží. Samozřejmě, že ne u všech sklízím ovace, ale kdybych takový nebyl, tak to mnohým bude chybět. A musí takoví být i další lidé v manažerských pozicích, od vedoucího provozu až po mistra na dílně,
komentuje Jiří Hlavatý.
Jiří Hlavatý
Demokracie v Jutě končí, jak říká, na vrátnici. Pak už hraje roli jen pořádek a pevně daná disciplína. O tom majitel firmy nehodlá s nikým diskutovat. Důležité je ale pochopit, proč na tom tak trvá. Považuje to za cestu k úspěchu a spokojenosti. Máme čtrnáct fabrik a zaměstnáváme 2300 lidí. Mojí největší starostí není, abych pro ně pro všechny měl práci, ale aby se nikomu nic nestalo. Aby se nikdo smrtelně nezranil, aby nikde nehořelo. A zajistit bezpečnost, to bez disciplíny nejde. Lidi si nemohou dělat, co chtějí,
vysvětluje Jiří Hlavatý.
Oponovat člověku, který po více než 40 letech ve firmě zná každý její kout, přednost i slabinu, není prakticky možné. Nehodlá poslouchat detaily obhajoby a už vůbec ne výmluvy. Když je s něčím nespokojen, vyjmenuje to a žádá okamžitou nápravu. Majitel Juty své pracovníky často zlobí tím, že je žádá, aby mu sdělili něco, co ještě neví. Snaží se tak své lidi dotlačit k hledání nových řešení a nápadů. A zásadně nechválí. Porady jsou u nás o tom, co bude a co máme za problémy. Neplácáme se po ramenou za to, že se nám něco povedlo. Já vždycky všem říkám, aby se pochválili sami. Kdybych to měl dělat já, tak mi na nic jiného ani nezbyde čas,“ říká podnikatel Jiří Hlavatý. Projevuje se v něm i to, co mu bylo vštípeno za mladých let, kdy na vojně pracoval jako technik leteckého provozu. Vzpomíná, že musel svoji práci odvádět naprosto precizně a pokaždé bez chyb a napoprvé. Nebylo možné se k něčemu vracet. „Dobrá práce a funkční byznys, to je o kvalitě. A taky o lidech kolem vás. Dnes se pořád dokola omílají slova inovace, nápady, myšlenky. Jenže co je vám platné mluvit o inovacích, když kolem sebe nemáte správné lidi,
ptá se Jiří Hlavatý.
Tvrdý svět byznysu ho naučil, že podnikání je především o lidech. Poradenské firmy, média a další podle něho ze všeho dělají větší vědu než je. HDP, kurz koruny, různé prognózy, to všechno sice vnímá, ale mnohdy považuje za jakési mlžení a obhajobu zbytečné práce. Doporučuje, aby se z každého politika nebo prognostika stal alespoň na chvíli mistr nebo šéf fabriky.
Bez vůle je vám talent k ničemu
Jakkoli tvrdě a nekompromisně šéf vystupuje, je přesto nejšťastnější mezi lidmi, kteří umí nebo vědí víc než on sám. A jejich společnost vyhledává. Nejsem v pozici, kdybych se musel bát o své místo. Proto se rád obklopuji kvalitními a chytrými lidmi. Jakmile se najde někdo lepší, neváhám a vyměním je. Nemůže vás potkat nic lepšího, než že se setkáte s lidmi, kteří vás obohacují. Já to štěstí mám. Proto například miluji naši firemní konkurenci. Za ty desítky let, co sedím v křesle generálního ředitele, jsem tu neměl žádného poradce ani kouče. Zákazníci, dodavatelé, konkurenti a schopní a fér lidé, tihle mě navedli k tomu, co je to tržní hospodářství a jak podnikat,
vypočítává Jiří Hlavatý.
Stejně přísný dokáže být i sám k sobě. Pozici vrcholového manažera přirovnává k vrcholovému sportovci a stále jede na plný plyn. Pokud je v kondici, měl by trénovat, respektive pracovat, na maximální výkon. Přestávky uznává jen kratší, protože se bojí, aby nevypadl z tempa. Všechno je to o vůli. Ta ve firmě hraje také důležitou roli. K čemu by vám byl talent, vědomosti a zkušenosti bez vůle? Ničeho byste nedosáhli. Nechce se ti běžet? Dej si ještě kus. Jsi venku na kole a začalo pršet? Dej si ještě tři kilometry. V tom je podnikání a jeho překážky stejné. Ve sportu taky není nic zadarmo a navíc jsem se v něm naučil, že je to hodně o týmové práci. Jsme zase zpátky u těch lidí. Disciplína, vůle, touha po vítězství a fér jednání, to jsou základy dobře fungující firmy,
říká Jiří Hlavatý.
Firmy se podle něj liší jen tím, jak dobří lidé pro ně dělají. Tvrdí, že on sám pracoval v pozici generálního ředitele úplně stejně za dob státního podniku i v letech, kdy Jutu po revoluci vlastnily fondy. Rozdíl ve svém nasazení poté, co podnik získal do stoprocentního vlastnictví, nepociťuje. A tento přístup doporučuje všem. Svými zaměstnanci počínaje a manažery státních podniků konče. Můžu prohlásit, že stovka mých nejbližších spolupracovníků dělá jako by dělala na svém. Ale proto musíte začít sami u sebe. Být k nim otevřený, nic netajit, snažit se jim pomáhat a získávat si je na svoji stranu. Pracujte se svými zaměstnanci a pro ně, vrátí vám to v loajalitě. Důvěra v lidi se mi vyplácí. Taky jsem se několikrát zmýlil, ale jsem z těch, kteří dopředu nepodezírají,
uvádí Jiří Hlavatý.
Šok v Monte Carlu
Zdá se, že majitele úspěšného podniku jen tak nic nevyvede z míry. Přesto se nedávno i on dostal do rozpaků. Jiří Hlavatý je totiž i letošním výhercem soutěže Podnikatel roku a jako takový prezentoval Českou republiku na celosvětovém setkání nejlepších podnikatelů v Monaku. Při obou těchto příležitostech měl možnost rekapitulovat a načerpat novou inspiraci. Jutu jsem dlouho držel v ústraní. Otevřel jsem ji zájmu veřejnosti až nedávno. Uvědomil jsem si, že jsem to svým lidem dlužil. Když se dobře píše o jejich zaměstnavateli nebo o firmě, pro kterou pracují, je to zároveň pochvala i pro ně. Povzbudí je to v práci. A tak jsem na slavnostním večeru na Žofíně cítil nervozitu a taky velkou zodpovědnost. Nebyl jsem tam za sebe, ale za celou Jutu,
líčí Jiří Hlavatý. Kvituje, že se konečně začíná psát i o dobrých podnikatelích a zprávy už se neskládají jen z černé kroniky.
Čechy se pořád někdo snaží přesvědčovat, že jsme hloupý národ. Politici podle toho s námi jednají. Jiří Hlavatý je ale přesvědčený o opaku. Do politiky jít odmítl, ale angažuje se ve svém okolí. Pomáhá sestavit kandidátku schopných a kauzami nepostihnutých lidí, kteří by byli schopni něco udělat pro jeho město. Například se zasadil za to, aby se ve Dvoře Králové nad Labem zachovalo šestileté gymnázium. Město nebo stát nejdou vést úplně jako firma, ale je spousta prvků, které se z podnikání dají do politiky převést. Mnoho věcí by pak do sebe zapadalo. Když podnikatelé začnou být aktivní v komunální politice, to je proto, že se něco naučili, něco vybudovali a vidí, že vedle se to dělá blbě a mohlo by se to dělat líp. Prostě to mají v sobě. Není to jen o kritice, ale o nutkání pomoci těm, kteří tomu, co dělají, nemohou rozumět,
říká Jiří Hlavatý. Politiky podle něho nic nenutí být lepšími. Na rozdíl od podnikatelů nemají to pravé konkurenční prostředí.
Start: Začněte podnikat s Podnikatel.cz
Jiří Hlavatý je přesvědčen, že nám jako národu chybí vzory. Ve společnosti se neustále mluví o takzvané blbé náladě. Přitom právě podnikatelé by se těmito vzory mohli stát. On sám jich prý poznal stovky. A jsou to lidé kvalitní a čestní, kteří nehrabou pod sebe. Naopak drží ekonomiku a podporují zaměstnanost. Je škoda, že si takových mnoho lidí neváží a stále na sobě mají nálepku nepoctivých podnikatelů z dob kupónové privatizace. Ve světě je to jinak. Jeden kolega z kanadského Calgary mluví o tom, jak kolem něj místní komunita našlapuje po špičkách. Ne ze strachu, ale z úcty. A nikdo mu nezávidí. Všichni vědí, že dát práci lidem a pak s nimi pracovat, není nic jednoduchého. Snad se to jednou obrátí i u nás,
říká královédvorský podnikatel.
O to větší šok pro něj byla účast na světové soutěži podnikatelů v monackém Monte Carlu. Tam se před pár týdny sjelo šest desítek úspěšným podnikatelů z celého světa a těšili se pozornosti a úctě hollywoodských hvězd. Sedm set metrů z hotelu do opery jsme šli po koberci. Okolo stáli lidé a tleskali nám. Monacký premiér si s každým potřásl rukou a všem osobně poděkoval. Ve světě vědí, že podnikání není jednoduché. Moje uvažování a vedení firmy mi potvrdil i Sir Alexander Chapman Ferguson, nejúspěšnější trenér fotbalové historie. Svých úspěchů prý dosáhl tvrdým tréninkem, ale i obrovskou úctou ke každému hráči, který mu prošel pod rukama,
vypravuje Jiří Hlavatý.
ČLÁNKY DO MAILU