Kdyby tenhle vytunelovaný a zkorumpovaný stát postavil ročně o půl kilometru předražené dálnice méně, překročila by ušetřená částka několikanásobně vše, co se po kouskách na charitu vybere. A ušetřilo by se obrovské množství práce lidí, kteří se charitou zabývají a ty sbírky malých obnosů s velkými náklady pořádají. Byla by to tedy mnohem účinnější pomoc všem potřebným a ti lidé by mohli dělat něco užitečného.
Jenže státu se hodí, aby se lidé, kteří mají potřebu konat něco pro všeobecné dobro, zabývali namáhavým shromažďováním drobných korunek a neměli čas řešit skutečné příčiny žalostného stavu, který se takto ne příliš účinně snaží napravovat. Těmi jsou totiž korupce a rozkrádaní ("tunelování") veřejných peněz. Velikost tohoto rozkrádání v podobě různých "malých domů" (často spíše "velkých") mnohonásobně překračuje cokoliv, co je jakákoliv charita schopna od těch, co sami moc nemají a přesto se ještě rozdělí, vybrat. (Tohle se ví, ztráty se statisticky vyčíslují, ale téměř nic se s tím nedělá.)
Pak se divte, že zdaleka ne všichni mají náladu přispívat.
I v těch v článku vychvalovaných západních zemích ovšem slouží charita ve skutečnosti hlavně k pacifikaci té části obyvatelstva se sklonem k dobročinnosti a k jejímu zaměstnání činností, která neohrožuje establishment a nadnárodní korporace.