České firmy se údajně podílejí na kšeftech s mučícími nástroji

České firmy se mají údajně podílet na nelegálních obchodech s mučícími nástroji. Nařízení Evropské komise totiž zakazuje mezinárodní obchod s nástroji, které nemají jiný praktický účel než trest smrti, mučení či jiné špatné zacházení. Podle organizace Amnesty International (AI) povolily české úřady mezi lety 2006 až 2008 celkem 19 sporných vývozů okovů, chemických sprejů nebo zařízení vydávajících elektrošoky do zemí, kde se běžně využívají k mučení. Jde například o exporty do Kamerunu, Mongolska či Pakistánu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které uděluje českých firmám povolení, se však brání, že vývozy pečlivě analyzuje a že nařízení Evropské komise dodržuje. Stejně tak se vyjadřuje ministerstvo zahraničí, které jako první žádosti o vývoz posuzuje. Podle AI však nefunguje kontrola dostatečně a legislativa stále obsahuje řadu mezer.

České úřady vývozy mučících nástrojů povolují

Nevládní organizace Amnesty International vydala upozornění, že řada evropských firem, včetně českých, porušuje nařízení Evropské komise, které reguluje vývoz mučících nástrojů. Nařízení se skládá ze dvou částí. Jedna se týká nástrojů, které se nesmí vůbec vyvážet. To jsou nástroje, jež nemají jiný praktický účel než trest smrti, mučení či jiné špatné zacházení. Druhá část nařízení pak reguluje vývoz nástrojů, které se dají legitimně využít policejními či vojenskými jednotkami. Export těchto nástrojů je však zakázán do zemí, kde dochází k jejich zneužití.

Nejčastěji šlo především o vývozy různých okovů, spojených řetězů, elektrických paralyzérů nebo pout, která vydávají elektrošoky o síle 50 000 voltů. V České republice napočítala Amnesty International v letech 2006 až 2008 celkem 19 sporných exportů. Náš výzkum ukazuje, že české úřady opakovaně povolily vývoz okovů, chemických sprejů nebo zbraní vydávajících elektrošoky do států, kde takové zboží bývá používáno k mučení, potvrdila business serveru Podnikatel.cz Eva Dobrovolná, koordinátorka pro mezinárodní otázky organizace Amnesty International. Podle Dobrovolné šlo o státy jako Kamerun, Pákistán, Moldávie nebo Mongolsko. Čtěte v kontrastu: České firmy ročně věnují až 3 miliardy korun na veřejně prospěšné projekty.

Otřesné případy z vývozních destinací českých firem

Nejvíce problematických vývozů zaznamenala AI v roce 2007, kdy jich registrovala deset. Vývozním artiklem byly především zařízení pro elektrošoky a spreje s chemickými látkami, které směřovaly do Pákistánu a Moldávie. Sama Rada Evropy přitom v září roku 2007 upozornila na špatné zachází se zadržovanými i v Moldávii. Delegace Výboru pro prevenci mučení zde hovořila s lidmi, které zatkla místní policie. Zhruba třetina z nich podala údajně důvěryhodné informace o špatném zacházení, které zahrnovalo například elektrošoky, používání plynových masek na hlavách zadržených nebo bití do chodidel.

Stejně sporné se organizaci AI zdají vývozy do Pákistánu, kde podle ní dochází k svévolnému zadržování nevinných civilních osob. Pákistán též podrobuje zatčené tzv. „nedobrovolnému zmizení,“ kdy stát neuvede dočasné místo pobytu příbuzným ani u soudu. Propuštění lidé poté informovali o mučení a špatném zacházení. Tyto případy zahrnují i případ Mehruddího Marího, korespondenta pro noviny The Daily Kawdish, který byl bit vojáky a vystaven elektrickým šokům, aby ho donutili k přiznání ze spolupráci s nacionalistickým hnutím Balúči, píše se ve zprávě Amnesty International.

Do Kamerunu v roce 2008 zamířily z Česka zase elektrické paralyzéry a spreje s chemickými látkami. Amnesty International přitom dlouhodobě upozorňuje, že v Kamerunu dochází k častým případům mučení ze strany policie a armády. Zdravotnická nadace pro péči o oběti mučení doložila v roce 2002 případy 60 kamerunských obětí mučení, z nichž 30 % mělo zkušenost s mučením elektrošoky. Otřesný příklad nelidského zacházení zažil muž, kterého kamerunská policie zadržela v roce 1999 za jeho politické aktivity. Zatímco visel za kotníku na háku na stropě vyšetřovatelé jej mlátili. Posléze mu dávali elektrošoky do jazyka a genitálií a několikrát byl análně znásilněn.

Nelidské zacházení registruje AI rovněž v další vývozní destinaci českých firem Mongolsku, kde místní policie stále využívá metody typu zabodávání jehel pod nehty, pálení cigaretami elektrošoky (dráty připojené k objímce žárovky stropního osvětlení a spojené s louží vody), nebo prodloužená doba pobytu v poutech a okovech. AI má dokonce zdokumentován případ, kdy vězně drželi v Mongolsku v poutech bez přerušení více než tři roky.

Úřady by měly exporty více prověřovat

Organizace Amnesty International proto apeluje na tuzemské úřady, aby byly při udělování vývozních povolení pečlivější. Pro vývoz tohoto typu zboží musí firma získat povolení Licenční správy ministerstva průmyslu a obchodu. K hodnocení rizik se též vyjadřuje ministerstvo zahraničních věcí. Domníváme se, že by se úřady měly více zabývat zárukami toho, že koncoví příjemci tyto nástroje nezneužijí k mučení a nelidskému zacházení, uvedla serveru Podnikatel.cz Eva Dobrovolná.

Nařízení Evropské komise o zákazu vývozu mučících nástrojů není podle Dobrovolné dostatečně vymáháno a navíc obsahuje pořád řadu nedostatků. Ty umožňují výrobcům a překupníkům obchodovat se zbožím, které nemá jiné použití než mučení. Vývozci zákon obcházejí například tak, že namísto skutečného názvu zboží uvádějí jiné označení, které regulaci nepodléhá. Někdy se kontrole vyhnou tím, že zboží prodávají po částech, doplnila Dobrovolná. Čtěte také: David Ondráčka: Rekordní ekologickou zakázku má na svědomí Kalousek.

Ministerstva, které o povoleních rozhodují, však kritiku pochybení odmítají. Jak ministerstvo zahraničí, tak i ministerstvo průmyslu obchodu jsou přesvědčeni, že při udělování povolení postupují bezchybně. Jak řekl Radiu Praha Jiří Beneš z tiskového oddělení ministerstva zahraničí, každá žádost se analyzuje samostatně a při hodnocení cílové země vychází ministerstvo ze zpráv Evropské unie, OSN, vlastních diplomatických zdrojů i dat nevládních organizací. Co se týče těch povolení, tak ministerstvo musí vycházet právě z toho nařízení, respektive z toho zákona, a jak se k tomu postaví ty firmy, je jakoby jejich věc, ale musí opět dodržet zákon, komentoval Radiu Praha Matyáš Vitík z MPO.

Jde o celoevropský problém

Rozhodně však nejde pouze o problém České republiky. Na obchodu s mučícími nástroji se podílejí další evropské země jako Německo, Francie, Španělsko nebo Itálie. Mnoho států sice deklaruje, že jejich cílem je potírat mučení kdekoli, avšak v praxi se k dodržování zákonů staví velmi laxně. Jsou mezi nimi například Německo, Belgie a Nizozemí, tvrdí Eva Dobrovolná.

Navzdory některým sporným vývozům patří Česká republika mezi pouhých sedm členů EU, které plní povinnost zveřejňovat informace o jednotlivých povoleních exportu tohoto zboží. České úřady též zakázaly vývoz do zjevně rizikových oblastí, když odmítly vydat povolení k exportu elektrických paralyzérů do Ázerbájdžánu a Íránu. Jedním z hlavních nedostatků současného systému kontrol je právě to, že zákon umožňuje úřadům utajovat bližší informace o uskutečněných vývozech jako obchodní tajemství, uzavírá Dobrovolná.