Vystudoval ekonomii a finanční řízení na Vysoké škole ekonomické. Obchodoval s fotoaparáty a fotopříslušenstvím a založil také účetní firmu. První byznys zavřel po velkém boomu digitální fotografie, účetní firmu má dodnes. Přestože nebyl vyloženě vášnivým zahradníkem, pořídil si na přelomu tisíciletí ještě zahradnictví. A to pod jeho rukama překvapivě vzkvétá. V tomto případě obrazně i ve skutečnosti. Představujeme Jakuba Švandu.
Znal jsem tohle zahradnictví už ze studentských let, kdy jsem tu dělával brigády. Zahrada byla dokončena těsně před revolucí v roce 1989, celé to tehdy patřilo pod Sempru. Pak to prošlo privatizací a když se restrukturalizovala skupina vlastníků, byl jsem u toho a rozhodl se to provozovat sám za sebe. Viděl jsem v té firmě potenciál,
říká Jakub Švanda, majitel mělnického zahradnictví Sinco. Záhy ale poznal, že živit se pěstováním květin nebude žádná procházka růžovým sadem. České květináře drtí zahraniční konkurence i domácí odběratelé tlačící na ceny.
Jakub Švanda se se svými kolegy zahradníky snaží zachránit české květiny.
Vztah k tomuto oboru si Jakub Švanda musel postupně vybudovat. Z činností na zahradě ho baví především ty, kde alespoň trochu figuruje technika, například zastřihávání živých plotů elektrickými nůžkami nebo práce s motorovou pilou. Přesto, nebo právě proto, může stát i v čele zahradnictví. Přebíral jsem firmu plnou odborníků. Někteří z nich tu dělali desítky let. Všichni vědí co a jak dělat. Jen se jim do toho někdy nechce. A proto jsem tu já. Na škole nám vždycky říkali, že čím víc stoupáte ve struktuře a hierarchii, tím jsou rozhodnutí a problémy mezi obory podobnější. Čím jste níž, tím víc musíte umět rozumět tomu, co děláte. Vzpomenu si na to pokaždé, když někdo nadává na výběr ministrů. Vlastně je to o tom, že potřebujete řídit lidi, aby dělali správně to, co umí dělat. Jestli jde o zahradníka nebo kuchaře, je jedno. Problémy, které s nimi musíte řešit, jsou hlavně lidské,
vysvětluje Jakub Švanda s tím, že by si troufl řídit kdejakou firmu.
I on si časem vztah ke květinám vybudoval. Ve svých sklenících si kompenzuje to, co mu nedává účetní firma s papíry a finančními toky. Tady na kraji Mělníku vidí, jak z malého semínka vyroste květina.
Člověk míní, příroda a zákazník mění
Zní to až idylicky, ale pěstování květin v současných podmínkách není vůbec jednoduché. Ačkoli produkce probíhá v zahradnictví Sinco ve sklenících, i v nich má hlavní slovo příroda. Vše se plánuje s ročním předstihem a není možné odhadnout, jaké bude počasí. Letos jsme sice moc neprotopili, protože byla teplá zima, ale zase jsme měli málo zboží a pozdě, protože jaro začalo už skoro v půlce února. Loni to bylo naopak, hezky se udělalo až v druhé půlce dubna. S tím musíte počítat. Počasí je na obchodech znát i ze den na den. Když je o víkendu hezky, obchody půjdou dobře a naopak. Tak to je a nedá se na to připravit,
říká majitel zahradnictví. Už teď na začátku léta se začínají pěstovat chryzantémy nebo bramboříky. Pak nastoupí vánoční hvězdy a v září macešky a primule. To proto, aby si jara nedočkaví lidé mohli koupit první rozkvetlé květináče okamžitě na přelomu zimy a jara.
Růst květin se sice dá trochu regulovat, ale pouze v řádech dnů, nikoli týdnů. Když se je nepodaří prodat v ideálním termínu, bývá nejlépe je zlikvidovat. Radši prodáváme až ty následně vypěstované, než abychom do lidí tlačili to, co už odkvétá nebo je přerostlé. To se ukázalo jako špatná cesta. Když takové květiny prodáme, tak s nimi mají problém koncoví obchodníci, a než je doprodají, tak od nás neodebírají další zboží. A nám přerůstají další květiny. Je to začarovaný kruh, ze kterého nevede cesta ven. Je proto lépe někdy něco oželet, v lepším případně zmladit,
popisuje Jakub Švanda.
Na první pohled je jednodušší plánování druhové skladby produkce. V tom zahradníkům pomáhá typický český konzervatismus. Vedle chryzantém, afrikánů a fuchsií jsou stále na prvním místě žebříčku oblíbenosti muškáty. Muškáty a další stálice tuzemských balkónů a záhonů se prodávají masově, a proto se také masově pěstují. Rád bych věděl, kdo určuje módní trendy. Zahradnictví to podle mojí zkušenosti nejsou. Trvá to i tři roky, než si zákazníci všimnou a akceptují nabízené novinky. Každý si chce počkat na to, až tu kytku uvidí u souseda a bude vědět, jak roste a kvete. Proto žádnou z novinek v sortimentu nemůžeme hned odepsat. Samozřejmě je tu Přemek Podlaha a co ten řekne, to je svaté. Nedávno v televizi ale zrovna představoval novinku, kterou my máme v nabídce už třetí sezónu. Jen se zatím mezi zákazníky neprosadila,
líčí Jakub Švanda. Nové druhy květin se nejlépe prodávají v maloobchodě, kde personál dokáže dostatečně vysvětlit zásady pěstování a motivovat zákazníky. Fotografie v časopisech a na internetu takový dopad nemají. Základem úspěchu nebo neúspěchu každé nové květiny uvedené na trh je pak především to, zda ji zákazník může přezimovat, nebo se o to alespoň pokoušet. Bývá to jedna z prvních otázek každého zákazníka.
Tlak zahraniční konkurence je stále větší
Jen minimum českých květin je od základu českých. Většinou jde o semena, řízky a sazeničky dovážené z Izraele, Jihoafrické republiky a dalších zemí a u nás pak už jen dopěstované. Bez zahraničních producentů se tedy Češi prakticky neobejdou. Paradoxem potom ale je, že je pěstitelé z jiných evropských zemí sráží do kolen. Po celé Evropě se rozšiřují skleníkové plochy pro pěstování hrnkových květin. Na jaře ještě problém není tak výrazný, protože květináče se zeminou něco váží, jsou objemné a nevyplatí se je převážet. Problém ale nastává v druhé polovině roku. Jarní a letní zboží je venku a zahradníci chtějí volné plochy využít i dál. Zaplní nadbytečné kapacity, a proto po prázdninách začnou náš malý domácí trh zaplavovat polské chryzantémy a koncem roku pak vánoční hvězdy z Německa a Nizozemska.
Čeští zahradníci sice nejsou úplně schopni uspokojit domácí poptávku, ale na druhou stranu jsou vytlačováni zahraniční produkcí. Když německému pěstiteli zbyde 100 000 vánočních hvězd, je to pro něj jen zlomek jeho produkce. U nás by to byl horor. Němec je ale s klidem pošle na burzu do Holandska a prodá za cenu, která nám v Česku pokrývá sotva poloviční náklady. Věřím ale, že Češi začali sledovat, odkud je zboží, které kupují. Nechceme přece pořád jen žít ze zbytků. A navíc, když budeme jen dovážet, z čeho budeme živí,
komentuje situaci Jakub Švanda.
Segment hrnkových květin sice bojuje, ale stále přežívá. Zhruba se dá prohlásit, že polovina produkce pochází z tuzemska. Pro klid českých pěstitelů by stačilo jen zvýšit domácí podíl trhu. U řezaných květin ale Češi svůj boj definitivně prohráli už před 15 lety. Zahradnické školy sice pěstování řezaných květin ještě vyučují, ale jde už jen o zachování tradice. Obor se už zřejmě nepodaří obnovit. Růžím z Brazílie nebo Kolumbie, kde se pěstují pod širým nebem, se v českých podmínkách konkurovat nedá. Jejich přeprava je navíc velmi výhodná, protože v porovnání v hrnkovými květinami se řezaných vejde do přepravních kontejnerů několikanásobně víc.
Pomůže Česká květina?
Kupujte České květiny. Podpoříte naše pěstitele a vydrží vám. Takto začal nedávno Svaz květinářů a floristů České republiky propagovat svou první značku. Ačkoli se píše rok 2014, pro pěstitele květin je to vlastně první větší setkání s marketingem jako takovým. Dlouhá léta se mu zahradníci vyhýbali. Tvrdili, že kytky nakonec stejně vždycky prodají. Jenže předloni narazili s vánočními hvězdami. Spousta jim jich zůstala a teprve to byl impuls pro to, aby začali mluvit o společné koncepci a propagaci. Je škoda, že to přišlo tak pozdě. Já jsem se marketing učil na vysoké škole, ale nebyl jsem schopný s ním v našem oboru prorazit. Díky tomu, že jsem nevyrostl v oboru, mám jistý odstup a jiný pohled na obchod, ale marketing všichni vnímali spíše jako sprosté slovo. Cítili, že se konkurence zostřuje, přesto se nic nedělo,
popisuje situaci Jakub Švanda.
Zatím je značka Česká květina na samém začátku a více by se měla dostat do povědomí s podzimní nabídkou chryzantém. Nebude ale lehké se mezi zahradníky dohodnout na jasné koncepci. Lidem v našem oboru chybí obchodní strategie. Zahradníci neví, kdo jsou jejich koncoví zákazníci. Hledí jen na své přímé odběratele. Vidí, co za obchody zrealizovali, ale takové informace jsou jen zprostředkované a tedy nepřesné nebo zkreslené. Nedokážou vyhodnotit svoji úspěšnost a tak dále. Není přece možné tvrdit, že mám úspěšnou firmu, když se mi obrat zvedl o 10 %. V případě, že šel celý obor nahoru o 30 %, tak je ta firma dost neúspěšná a naopak. To ale vidí jen málokdo. Je potřeba začít se víc ptát, inzerovat a nabízet,
říká Jakub Švanda. Zatím je rád, že se alespoň rozběhla první jednání.
A bude česká „Česká květina“ skutečně kvalitní? Příkladem za všechny může být už několikrát zmíněná vánoční hvězda, jedna z nejchoulostivějších květin vůbec. Vadí jí průvan, přelití i změny teplot. Pokud je vypěstovaná uprostřed Německa, tak stráví dva dny cestou na burzu do Nizozemska, tam čeká další den a pak jede dva až tři dny do České republiky. Zákazník v obchodě nemá šanci poznat, že už utrpěla šok a dlouho mu nevydrží. V Česku vypěstovaná vánoční hvězda poputuje ze skleníku rovnou do obchodu a šance, že nebude ve vhodných podmínkách, je proto nižší. Z Mělníku navíc květiny distribuuje firma specializovaná na transport květin. Podmínky pěstování i výrazně kratší doba transportu zákazníkům zaručí, že jim vánoční hvězda neshodí listy ještě před svátky. Nebojíme se dodávat lidem kvalitní květiny, které vydrží. Zcela upřímně musím říct, že spoléháme na to, že většině lidem stejně trvale nevydrží v požadované kvalitě, protože jim v domácích podmínkách nemohou dát to, co my ve sklenících. A pokud třeba vánoční hvězda vydrží do dalšího roku, pravděpodobně nezčervená. My si selhání nemůžeme dovolit. Zkusit přezimovat můžete, ale musí vás bavit ta činnost s nejistým výsledkem. Květiny jsou koníček a kupujeme a pěstujeme je pro radost,
usmívá se majitel zahradnictví.
ČLÁNKY DO MAILU