Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům náhradu výdajů, které vzniknou v souvislosti s výkonem práce. Obvykle si cestovní náhrady spojujeme s pracovní cestou. Na cestovní náhrady má zaměstnanec nárok i v případě cesty mimo pravidelné pracoviště, cesty s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn nebo při výkonu práce v zahraničí.
Zákoník práce určuje, že zaměstnavatel vyplácí cestovní náhrady i v případě, že zaměstnanci vzniknou cestovní výdaje při přijímání do zaměstnání nebo přeložení. Cestovní výdaje upravuje § 152 – § 189 zákoníku práce.
Podmínky výkonu pracovních cest ale vždy určuje zaměstnavatel. Určí způsob přepravy, ubytování apod. Pokud by svévolně zaměstnanec podmínky určené zaměstnavatelem porušil, nemůže se následně domáhat cestovních náhrad. Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci pracovní cestu nařídit. Vyslat zaměstnance na pracovní cestu lze, jen pokud s pracovní cestou zaměstnanec souhlasí.
ČLÁNKY DO MAILU