Problematika cestovních náhrad je obsažena v sedmé části zákoníku práce, a to ve zvláštní úpravě pro podnikatelskou a nepodnikatelskou sféru. Pro zaměstnance z nepodnikatelské sféry odměňované platem jsou v § 173 – § 181 stanoveny odchylky od úpravy platné pro podnikatele. Platem jsou odměňováni zaměstnanci, jejichž zaměstnavatelem je stát, územně samosprávné celky (obce a kraje), příspěvkové organizace a školské právnické osoby.
Cestovní výdaje podle § 152 zákoníku práce
Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při:
- pracovní cestě,
- cestě mimo pravidelné pracoviště,
- cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
- přeložení,
- přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
- výkonu práce v zahraničí.
Rozdíl mezi pracovní cestou a cestou mimo pravidelné pracoviště zaměstnance
Zákoník práce definuje pravidelné pracoviště odlišně od původní úpravy uvedené v zákoně o cestovních náhradách. Pravidelné pracoviště je možné podle platné právní úpravy sjednat pouze v pracovní smlouvě. Pokud není v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, považuje se za pravidelné pracoviště místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě.
Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno v širším rozsahu než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.
Dříve se běžně sjednávalo místo výkonu práce v širším rozsahu a pravidelné pracoviště se obvykle neuvádělo. Pokud měl zaměstnanec v pracovní smlouvě uzavřené před účinností nového zákoníku práce jako místo výkonu práce sjednán Středočeský kraj, měl podle dřívější právní úpravy nárok na cestovní náhrady až v okamžiku, kdy vykonal cestu za hranici Středočeského kraje. Od 1. ledna 2007 má tento zaměstnanec nárok na cestovní náhrady při výjezdu z obce, kde nejčastěji začínají jeho pracovní cesty.
Zákoník práce tedy rozlišuje pojem pracovní cesta a cesta mimo pravidelné pracoviště. Cestovní náhrady náleží zaměstnanci za oba případy, rozdíl je v potřebě souhlasu zaměstnance s vysláním na pracovní cestu.
Příklady:
- Zaměstnankyně s.r.o. má v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednáno: obec Kroměříž a pravidelné pracoviště Kroměříž, Tyršova 223. Pracovnice bude vyslána k výkonu práce do Hulína.
- Zaměstnankyně s.r.o. má v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednáno: obec Kroměříž a pravidelné pracoviště Kroměříž, Tyršova 223. Pracovnice bude vyslána k výkonu práce do Kroměříže, Husova ulice 32.
Cestovní výdaje v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště
Jedná se o pracovní cesty v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště. Toto ujednání se týká například zaměstnaného elektrikáře, který je přivolán v nočních hodinách na místo jeho pravidelného pracoviště z důvodu havárie. Dalším příkladem mohou být cestovní výdaje vzniklé zaměstnanci v souvislosti s jeho odvoláním z řádné dovolené.
Cestovní výdaje při přeložení a přijetí do zaměstnání v pracovním poměru
Zaměstnanec si obvykle zajišťuje náklady na své ubytování, stravování, cesty do zaměstnání a zpět ke své rodině sám tak, aby mohl řádně plnit své povinnosti vůči svému zaměstnavateli. Může nastat případ, kdy má zaměstnavatel mimořádný zájem na přijetí určitého zaměstnance. Zákon tak umožňuje zaměstnavateli poskytnout tomuto zaměstnanci náhrady až do výše rozsahu stanoveného v § 157 – § 164 zákoníku práce. Maximální doba poskytování těchto náhrad se stanoví na 4 roky. U zaměstnanců zaměstnaných na dobu určitou se cestovní náhrady poskytují po celou dobu pracovního poměru, i když tato doba přesáhne 4 roky.
Pokud se zaměstnanec rozhodne přestěhovat do obce místa výkonu práce, zanikne možnost poskytování cestovních výdajů. V tomto případě může zaměstnavatel nahradit prokázané výdaje na stěhování, tj. přepravu bytového zařízení, jízdní výdaje zaměstnance a jeho rodiny do nového bydliště a nezbytně nutné výdaje spojené s úpravou bytu až do výše 15 000 Kč.
Cestovní náhrady osoby samostatně výdělečně činné
V souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. k zákona o daních z příjmů si OSVČ při pracovních cestách uplatní v prokázané výši výdaje na ubytování, dopravu hromadnými dopravními prostředky a spotřebu pohonných hmot silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku a nezbytné náklady spojené s pracovní cestou.
Cestovní náhrady vyplácíte/dostáváte:
Stravovací výdaje při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu si uplatní maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm a) zákona o daních z příjmů. Při zahraničních pracovních cestách postupuje OSVČ podle § 170 zákoníku práce. Do nákladů může být zahrnuto i kapesné při pracovní cestě do výše 40 % stravného.
Pravidelným pracovištěm (kde obvykle pracovní cesta začíná i končí) je místo podnikání OSVČ, které je uvedeno v živnostenském oprávnění. Převážně se bude jednat o bydliště osoby samostatně výdělečně činné.
ČLÁNKY DO MAILU