Klíčem k hledání odpovědí je zpětná vazba. Jak ta, kterou může podnikatel získat od ostatních, tak ta, již si může zajistit sám – jako když si nastaví zrcadlo.
Je jednoduché i těžké začít u sebe
Kdo není nadán pokročilou telepatií, těžko přesně pronikne do hlavy a myšlenek někoho druhého. A tak je účinné a nejjednodušší začít sám u sebe. Občas však nejjednodušší jen na první pohled. To, jak podnikatel vidí sám sebe, může totiž generovat všemožná zkreslení. A to kdekoliv na pomyslné škále od totálního podcenění až po naprosté přecenění sama sebe.
Čtěte také: Finanční manažerka změnila obor. Podniká jako lektorka jógy
Zkresleně pak může vidět i to, jakou roli má v situacích, do kterých se dostává. Příkladem jsou třeba konflikty v práci – je snadné je hodit jen na ostatní a zamést pod koberec vlastní komunikační lapsy, které spory přiživují, nebo dokonce rovnou vyvolávají. Uvidět sám sebe tak v mnoha případech předpokládá angažovat jistou osobní statečnost, s níž se člověk pustí kousek dál za své obranné mechanismy – tedy za přirozené způsoby ochrany ega, jejichž definice je dědictvím psychoanalytiků.
Zní to učeně, ale odpovídá to praktické zkušenosti. Mezi takové mechanismy patří například racionalizace, tedy snaha událost rozumově vysvětlit (třeba když se v práci stane nepřijatelný průšvih a někomu se nechce uznat, že na něm měl svůj podíl, proto ho donekonečna zdánlivě rozumně „okecává“). Nebo například projekce, která znamená, že člověk to, co se mu na něm samotném nelíbí, přenáší na druhé. Typicky třeba při hádce, která končí urážkou partnera v komunikaci, nebo v situacích, kdy místo uznání vlastní negativní role se chyby hledají jen u druhého.
Čtěte také: Jak poskytovat zpětnou vazbu? Vždycky nastražte čtyři uši
Pozorovat a analyzovat
Upřímnost a snaha nalít si čistého vína jsou pro reflexi vlastního myšlení i jednání, a tedy pro jejich pozitivní posun, prostě nezbytné. Znamená to pozorovat se a následně vypozorované analyzovat. Klidně se v tom pomalu a postupně utužovat. Rozvíjet v sobě vnitřní pozici nezávislého pozorovatele, to je zkusit vidět sám nebo sama sebe v konkrétních situacích bez emocí, které by výhled zkreslovaly, z odstupu. Platí přitom poznámka, kterou zvěčnil dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol ve své hře Revizor: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu.
Znamená to snahu s určitým odstupem rozebírat konkrétní situace úspěchu i ty méně podařené – obé totiž jsou příležitostí k dalšímu posunu. První jsou zdrojem motivace a ukazují dobrou praxi, druhé jsou směrovkou, kudy jinudy se vydat příště a jakou změnu podniknout.
Proč vlastně pozorovat? Třeba proto, že ze zkušenosti se lze mnohé naučit. Učení se ze zkušenosti je proces, který považuje prožitek zkušenosti a učení se z této zkušenosti za synonyma,
tvrdí Ivana Folwarczná ve své knize Rozvoj a vzdělávání manažerů (Grada Publishing 2010). Učení ze zkušenosti nám dává příležitost pro nepřetržité vlastní zlepšování,
dodává. A může se týkat i práce s emocemi, hlavně s negativními, které mohou úsudek docela slušně zatemnit.
Čtěte také: Emoce jsou nakažlivé. Poznejte, jak ovlivňují vaše lidi i firmu
Kdo chce zajít dál, může si na své pozorování založit sešit nebo dokument v počítači a svá zjištění si krátce zapisovat (ostatně i psaní deníku bylo a je přínosnou pomůckou, jak se líp orientovat v sobě). A doplnit je možností, co, jak a kdy proměnit; drobnými cíli a akčními kroky. Nejde ale rozhodně o to uplést si na sebe takovým způsobem bič a trestat se jím, ani o utápění se v negativních zjištěních a nikam nevedoucí, dokonce škodlivé, sebekritice. Je třeba směřovat své úsilí pozitivním směrem, tedy (jak praví jedna klasická koučovací poučka) hledat, co funguje, a dělat toho víc.
Dívat se jako mimozemšťan
S otevřenou myslí se snáze posouvá kupředu. Jednou z možností, jak si nastavit zrcadlo, je snaha vidět situace, v nichž se podnikatel ocitá, očima jiných lidí. Ať už těch, kteří se jich přímo účastní, nebo někoho dalšího, fiktivního nezávislého pozorovatele.
Nebo třeba očima člověka, kterého si podnikatel váží, kterého považuje v byznyse za svůj vzor a za svého inspirátora, nebo je naopak jeho nejsilnějším konkurentem. Pro ještě radikálnější rozšíření perspektivy lze použít i pohled libovolného zvířete, mimozemšťana, který právě na Zemi vylezl z létajícího talíře a lidi vidí poprvé v životě, kaktusu, co živoří na parapetu pod kancelářským oknem, či pohled v afektu rozbité sklenice (kdyby se mohla dívat).
Dozví se, kdo se ptá
Pak je na místě postoupit dál a vystavit se zpětné vazbě, neboli nastavenému zrcadlu zvenčí. Ať už bude formalizovaná, třeba v podobě 360 ° zpětné vazby, nebo neformální, vyřčená při golfu, při kávě nebo obědě, podnícená přesnými zvídavými otázkami a chutí naslouchat.
Čtěte více:Pět možností, jak zajistit, aby se pracovníci “neflákali”
Pohled ostatních pomáhá přejít most, které podnikatelovo budoucí lepší já dělí od toho současného, na kterém je co zlepšovat. Lepší já zní nadneseně, představit si pod ním ale lze cokoliv, co je pro podnikatele či podnikatelku aktuální, kde vidí prostor pro změnu. Například to, že chce lépe zvládat svou práci s lidmi, že se chce více přiblížit své představě podnikatele jakožto sociální role, či naopak posílit vlastní originalitu, že chce při své každodenní práci více využít vlastní silné stránky…
Jestli zjištění vyústí také v nějaké konkrétní osobní cíle, sdílení se zase vyplatí. Alespoň podle průzkumu Gaila Matthewse, profesora psychologie na Dominican University of California, který se zajímal o fungování cílů v podnikání. Zjistil totiž, že největší šanci mají na splnění ty cíle, které jsou zapsané (nejen v hlavě), s někým sdílené, a to včetně akčního plánu, o jehož plnění dotyčný někomu také pravidelně reportuje.
ČLÁNKY DO MAILU