Fotografové Tomáš Malý a Tomáš Lébr vystudovali stejnou fotografickou školu, jejich profesní dráhy jsou ale rozdílné. Tomáš Lébr se v komerční fotografii zaměřuje hlavně na portréty a módu, ale také na sport, se kterým zhruba před patnácti lety s profesionálním focením v cyklistickém časopise začínal. Tomáš Malý se věnuje byznys portrétům, reklamní fotografii, fotí architekturu a interiéry a nově také jídlo. (A oba také serveru Podnikatel.cz poskytli své autoportréty.)
Fotografické služby jsou volnou živností, obor činnosti číslo 68. Ten zahrnuje:
Veškeré pořizování, zpracování a úprava fotografií analogovou i digitální technologií, zařízením a technikou s tím související. Zhotovování černobílých a barevných snímků průmyslových, reklamních, portrétních, figurálních a reportážních fotografií. Zpracování fotografií ručně nebo pomocí strojních zařízení. Úpravy fotografických snímků pomocí retuše, kopírování, zmenšování, zvětšování pozitivů a diapozitivů všech formátů, vyvolávání a úprava vyvolaných filmů, kolorování a příprava fotografických roztoků. Zhotovování snímků v ateliérech, interiérech i exteriérech s výtvarným zaměřením, a to na všechny druhy fotografických materiálů. Praní, čištění, sušení, leštění, stříhání, montáž a další úpravy pozitivních i diapozitivních fotografií a fotografických filmů. Provozování samoobslužných fotografických automatů.
Začínal jsem v době, kdy se ještě fotilo na filmy, digitální fotografie nebyla. Okruh profesionálních fotografů tu byl užší, bylo složitější se mezi ně dostat. Byl to úplně jiný styl práce, focení bylo tehdy hodně náročné na techniku i finančně náročnější než dnes. Focení bylo víc řemeslo,
vzpomíná Tomáš Lébr na své začátky, kdy ještě pracoval jako asistent fotografa. Dnes, v době digitálů, se podle něj v oboru začíná mnohem snáz, i když je velká konkurence. První kontakty v oboru získal díky fotografické škole, kterou studoval, což bylo pro rozjezd jeho kariéry důležité.
Tomáš Malý začínal s astrofotografií na hvězdárnách, fotil věci kolem hudby. I jeho začátky jsou spojené s pozicí asistenta fotografa. Pracoval třeba pro Tona Stana nebo Nikolu Tačevskiho. U nich jsem získal hlavně přehled o tom, co znamená reálná praxe. Co to znamená být komerčně úspěšný fotograf. Zjišťoval jsem, jak dosáhnout toho, aby lidé za moji práci platili peníze a já jim nabízel solidní služby,
vrací se do doby svých začátků Tomáš Malý, který také nejprve fotil na filmy a na digitál přešel až později, kdy si koupil svou první digitální zrcadlovku.
Bez kontaktů se fotograf neobejde
Oba fotografové se shodnou na tom, že jsou v jejich profesi klíčové kontakty, to, že si fotograf buduje vztahy s klienty. To je v našem oboru, troufám si říci, víc než polovina úspěchu. Nestačí jen mít dobré fotografie, ale znát lidi a dosáhnout toho, aby důvěřovali vaší schopnosti odevzdat jim slušně odvedenou práci,
zamýšlí se Tomáš Malý. V profesionální fotce jde podle něj o to mít stabilně kvalitní výsledky, ne sem tam vytvořit krásnou fotku. V tom podle něj spočívá rozdíl mezi amatérským a profesionálním fotografem – profesionál dostává za svou práci zaplaceno a prostě ji musí odvést kvalitně, nemůže si dovolit selhat.
Fotograf pracuje s lidmi, proto musí být osobnost, která dokáže na focení vytvořit příjemné prostředí, protože stres se na výsledku pozná, a taky být dobrý psycholog, který se rychle lidem dostane pod kůži. Fotograf navíc pracuje v týmu, se stylisty, vizážisty, redaktory a musí dosáhnout toho, aby se focený člověk uvolnil a fotograf z něj vytáhl, co potřebuje,
vysvětluje Tomáš Lébr.
Osobnost, vcítění a přizpůsobivost
Právě osobnost fotografa je pro úspěch v oboru důležitá, myslí si Tomáš Malý. Nemůže to být člověk, který jen čeká na příkazy, musí být aktivní a tvůrčí. Identita fotografa, jeho rukopis by měly být z fotek zřejmé. Fotograf musí vědět, co chce,
dodává Tomáš Lébr. A uvažuje dál: fotograf musí být člověk, který se umí přizpůsobit prostředí a lidem. Jednou fotím modelky mezi dělníky v tovární hale, druhý den bohaté byznysmeny…,
dodává. Podle Tomáše Malého tohle člověk buď přirozeně umí, nebo se to rychle musí naučit. Podstata lidí je stejně nakonec obdobná, jen třeba ředitel firmy musí nosit určitou korporátní masku,
myslí si.
I fotograf musí být obchodník
Když s oběma mluvím o krizi a jejím vlivu na jejich práci, mají obor od oboru odlišnou zkušenost. Tomáš Lébr zaznamenal, že se klienti snaží tlačit ceny dolů a na trhu se objevují fotografové s dumpingovými cenami, Tomáš Malý ze svého prostředí takovou zkušenost nemá. Možná je to ale také tím, že mám kamarádku, která mi pomáhá s obchodem. Pravidelně se scházíme, učí mě, jak správně a dobře obchodovat, za kolik prodat, jak se vyznat v lidech,
uznává Tomáš Malý. Přitom z velké míry pracuje v oboru stavebnictví, který krizí hodně utrpěl.
Na klasický marketing fotografové moc nedají. Mají sice své webové stránky, ale spíš opět opakují, že vše je na bázi budování kontaktů, v některých případech až přátelských.
2 tipy přímo od profesionálů
Ateliér – ano či ne?
Tomáš Lébr: Zatímco dřív byl ateliér pro fotografa téměř nutnost nebo samozřejmost, dnes už ne. Navíc je třeba si uvědomit, že pronájem ateliéru je další částka, s níž je případně třeba počítat v měsíčním cash flow. Dnes je možné si ateliér pronajmout třeba jen na jeden den, větší vydavatelství časopisů mají svůj ateliér. Záleží i na přání klienta, jaký potřebuje ateliér. Jiné to bude, když bude třeba mít na fotce auto, jiné při focení portrétu.
Tomáš Malý: Závisí to na charakteru práce. Sám také potřebuje ateliér minimálně, pak si ho pronajmu, většinou fotím přímo u klientů. Odpadají mi tím starosti. Vždyť ateliér je další nemovitost, o kterou bych se musel starat a hlídat, aby si na sebe vydělala. Znám dost případů, kdy ateliér dokonce zkrachoval.
Co nesmí chybět někomu, kdo se chce stát komerčním fotografem a uspět?
Tomáš Malý: Musí mít výdrž a být důsledný, bez toho se nikam nedostane. Pokud ovšem není supertalent, který tu za posledních padesát let nebyl. Musí mít dobrý plán a vše si dobře spočítat. Nemusí mít vybavení, dneska si můžete všechno půjčit. Musí ale mít dobré kontakty.
Tomáš Lébr: Kdo začíná, musí mít rád fotku. Focením se z lidí nestávají milionáři, peníze se dají vydělat jinde. Výdrž je třeba, úspěch nepřijde hned. Je dobré mít do začátku byť minimální peníze na investice, protože v začátcích zřejmě nebudete hned vydělávat. Do sta tisíc korun už se dá podle mě pořídit docela dobré vlastní vybavení pro začátek, včetně světel.
Investice není tak důležitá jako dobrý plán
Dá se dnes začínat s málem, nebo se vyplatí hned na začátku investovat do drahého vybavení? Asi si teď budu trochu podřezávat větev, ale připadá mi, že dnes už není potřeba do začátku tolik peněz, kolik jsem třeba ještě v začátcích potřeboval já,
říká upřímně Tomáš Lébr. Foťák s dobrým poměrem cena / kvalita se dá koupit za mnohem lepší peníze, než ještě před pěti lety – místo 200 tisíc korun tak začátečník utratí za foťák třeba 20 tisíc. Lidi focení baví, ceny šly dolů, je spousta novinek, všechno se rychle mění,
dodává. Sám se ale například drží zásady, že chce mít veškeré vybavení legální, což také stojí peníze.
Tomáš Malý přizpůsoboval vybavení práci. Zpočátku si půjčoval světla, pak si koupil svoje, později přidal lepší foťák. Ze začátku je hlavně důležité mít dobrý plán. Vědět co chci fotit, komu a za kolik to chci prodat, zjistit si konkurenci v oboru… Nestačí být srdcař, je třeba být i obchodník,
odhaluje svou zkušenost. V dobrém plánu by mělo být zakomponované i to, jak z vytyčené cesty „utéct“, pokud se něco pokazí nebo se změní trh. V začátcích podle něj také záleží na odvaze, na tom, jak moc je člověk ochotný riskovat – což se týká i případných investic.
Dostat se za hranice je tvrdé
Když Tomáš Lébr začínal, měl sen fotit v zahraničí. Mluvil jsem s kolegy a prosadit se tam jako cizinec je ještě mnohem složitější než tady. Navíc třeba v New Yorku nebo Paříži je velká koncentrace šikovných lidí. Zůstal jsem tedy v Česku, i když mám také zahraniční klienty,
popisuje možnosti českého fotografa úspěšně se prosadit za hranicemi. I Tomáš Malý vyjíždí do zahraničí, ale pracuje tam pro své české klienty.
Tomáš Malý na závěr říká, že je dobré mít od fotky také trochu odstup, nenechat se jí úplně pohltit, k čemuž kreativní práce často svádí. Sám leze po skalách nebo hledá detektorem staré mince, čímž šikovně relaxuje, a věnuje se rodině. Fotografie je můj život,
tvrdí naproti tomu Tomáš Lébr, baví mě, hodně nad svou prací přemýšlím. Někdy se ale vědomě musím vyhánět od počítače, mám samozřejmě taky nějaké koníčky.
ČLÁNKY DO MAILU