Ani ve druhém desetiletí 21. století není podle statistického průzkumu český pracovní trh extra pružný. Ženy nicméně mají možnost podnikat. A to i v technických oborech, které jsou perspektivní nejen kariérně, ale také finančně.
Nic pro milovnice sci-fi
Pro mnoho žen je představa podnikání v technických oborech něco jako sci-fi, avšak realita je naprosto odlišná, tvrdí mnohé z nich. Ženy v technických oborech mají tu výhodu, že jsou jakýmsi zjemňujícím a stále velmi vzácným prvkem, a pokud se dokáží v daném oboru zorientovat a pochopit jeho problematiku, pak jsou naprosto rovnocennými partnerkami svým kolegům,
komentuje aktuální situace na trhu Libuše Petržílková, šéfka komunikace katedry kybernetiky ČVUT v Praze. Jako příklad, že mají ženy v technických oborech své místo, poukazuje právě na situaci na katedře kybernetiky, kde vedou dva týmy zabývající se špičkovým výzkumem ženy – profesorka Olga Štěpánková vede výzkum v oblasti technologií inspirovaných přírodou a docentka Lenka Lhotská a její tým zkoumají inteligentní metody pro biomedicínská data a zpracování signálů. Libuše Petržílková přiznává, že předsudky a zažitá klišé hrají při cestě žen do technických oborů svoji roli, ale je podle ní jen otázkou času, kdy se tento postoj změní. Koneckonců před 100 lety byla například představa ženy – učitelky naprosto nereálná a dnes je to zcela běžné ženské povolání,
dodává. Čtěte také: „Zrovnoprávnění“ žen na dohled, do důchodů půjdou ve stejném věku jako muži
Tak, jak roste důležitost kybernetiky, roste podle Petržílkové i zájem žen o studium tohoto oboru. Přesto, nebo spíše právě proto, se snažíme tento trend rozvíjet např. stipendii pro nadané studentky,
uvádí. Ostatně také České vysoké učení technické jako celek se komunikaci s potenciálními studentkami speciálně věnuje prostřednictvím projektu Holky, pozor! A ženám Libuše Petržílková vzkazuje: Pokud jste opravdu rozhodnutá svojí kariéru spojit s technikou, nemusíte se bát, že jste se rozhodla špatně, naopak, máte velmi slibné vyhlídky na uplatnění ve špičkových týmech a jedinečnou šanci být jednou z těch, které boří předsudky.
Administrativní pracovnice nebo expertka přes počítače?
Jak vloni zjistil server Podnikatel.cz, rostl zájem žen podnikat ve službách – v administrativě, v oblasti vzdělávání, v marketingu a PR, v obchodě a prodeji, ve financích. Méně žen chtělo podnikat v IT nebo technických oborech – tedy v oborech, po kterých je poptávka a v nichž jsou také peníze. Čtěte více: Jsem žena a chci nezávislost. Proto podnikám
Když například společnost Manpower před prázdninami zkoumala, jaké bude ve třetím čtvrtletí letošního roku náborové prostředí v Česku, vyšlo najevo, že nejoptimističtější vyhlídky jsou v oblasti zpracovatelského průmyslu (+14 %). Následovaly těžba nerostných surovin, zemědělství, myslivost, lesnictví a rybolov, stavebnictví, doprava, skladování a logistika. Naopak ve státní správě, zdravotnictví, vzdělávání a kultuře se očekával pokles pracovních sil (- 2 %). Není tedy divu, že nedávno autorce tohoto článku odpověděla vysokoškolská studentka matematiky na otázku, proč si vybrala tento obor, že rozhodla perspektiva do budoucna, a to včetně perspektivy finanční. Tedy reálné a pragmatické důvody, pohled do zajištěné budoucnosti.
Muži chodí na rodičovskou dovolenou, pracují jako au-pair, zakládají kosmetické salony, učí v mateřských školách (ač právě toto je prostředí, v němž přetrvávají mnohé předsudky)… Ženy zase mohou být třeba kybernetičkami nebo IT expertkami (reálně, nejen ve filmu – v nadsázce viz špičkovou programátorku – Bond girl – ve Zlatém oku z roku 1995).
Když to ve firmě drhne, založ si vlastní
Sociologický ústav Akademie věd ČR a Český statistický úřad zveřejnili letos v červnu výsledky šetření na téma Slaďování pracovního a rodinného života v České republice. Data pro šetření pocházejí z roku 2010 a ve světle statistiky je české pracovní prostředí i v 21. století rigidní. Z výzkumu totiž vyšly následující trendy:
- v Česku převažuje model, kdy má většina zaměstnanců pevný začátek a konec pracovní doby (týká se to 71,3 procent žen a mužů ve věku 15 až 64 let); v menšině stojí možnost využít pružnou pracovní dobu (11,4 %) nebo možnost si pracovní dobu se zaměstnavatelem individuálně dohodnout (6,6 %);
- u žen, které se starají o dítě do dvou let věku, převládá ekonomická neaktivita (třetina žen má pružnou pracovní dobu nebo pracuje podle dohody se zaměstnavatelem); obecně však zaměstnavatelé vycházejí vstříc ženám s dítětem do šesti let.
Zaměstnavatelé však podle Lenky Formánkové a Hany Haškové ze Sociologického ústavu, které zpracovaly k výzkumu materiál Kombinování rodinného a pracovního života, vnímají při zavádění flexibilních forem práce některé bariéry:
- mají obavu ze ztráty manažerské kontroly,
- obávají se narušení týmové práce a obtíží v komunikaci,
- obávají se, že jsou flexibilní formy práce organizačně a finančně náročné
- a v neposlední řadě si stěžují na nedostatek podpory ze strany státu.
„Práci z domova z celofiremního hlediska vidím jako jasnou úsporu nákladů na pracovní místo a zaměstnanci by se to jistě líbilo, byl by spokojený. (…) Negativum je to, že nad ním nemáte téměř žádnou kontrolu,“
citují Lenka Formánková a Hana Hašková nejmenovaného dvaapadesátiletého senior manažera. Jiný důvod, proč zaměstnavatel nechce přistoupit na flexibilní formy zaměstnání je, že na ně není připravená kultura dané firmy a neexistuje dostatečná vůle ji změnit.
Pro řadu žen je proto vlastní podnikání způsob, jak „vybruslit“ z nepříliš pružného pracovního kolotoče, zařídit si pracovní režim více podle svých potřeb, vybudovat si nezávislost a pracovat sama na sebe.
Například i známá podnikatelka Eva Štěpánková, která založila kosmetickou společnost Ryor, začínala podnikat v době, kdy měla malé dítě. Business serveru Podnikatel.cz jednou ke svým začátkům řekla: Investovala jsem asi 30 tisíc, víc jsem neměla. Měla jsem svůj vlastní dům, kde se jedno patro vyčlenilo pro technické zázemí. Horší bylo, že jsem měla malé dítě a bylo těžké to skloubit dohromady. Je to neustálý boj.
Čtěte více: Eva Štěpánková – Vedoucí podnikatelka světa české kosmetiky začínala s vkladem 30 000
Podnikání tak stále může být do jisté míry způsobem, jak jít proti proudu (nejen tehdy, je-li cílem lépe sladit práci s rodinou). Ačkoliv je na začátku nutná chuť a odvaha riskovat. Jenže, jak píše Peter Urs Bender v knize Niterný leadership (česky Management Press 2002), všichni na sebe bereme riziko dvojího typu: jedno, když něco uděláme, a druhé, když to neuděláme. Je to tak. Riskujeme, i když neděláme vůbec nic. Nečinnost může být dokonce z obou rizik to větší.
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU