Pokud totiž s výsledkem nebudete spokojeni, bude to právě smlouva, o kterou se budete chtít opřít. Tuhle mantru my právníci sice opakujeme stále dokola, něco na ní ale je.
Co si ve smlouvě pohlídat?
Kromě proklepnutí vašeho dodavatele, jeho existence v příslušných registrech (například živnostenském nebo obchodním rejstříku) a neexistence v registrech jiných (například v rejstříku insolvenčním) byste měli vědět, co, kdy a za co máte platit. Při obecně uvedené ceně za dílo vzniká totiž při vzájemné spolupráci zpravidla jeden zásadní moment – a to, když klient není spokojen s tím, jak první návrh práce nebo její jednotlivé aspekty, třeba návrh designu, vypadá. Nechává pak studio návrhy přepracovávat znovu a znovu a studio za takové nové návrhy požaduje příplatek. Klient má za to, že připlácet nebude – vždyť dílo má vadu: nelíbí se. Studio má za to, že tolik hodin zbytečné práce nemělo ve smlouvě – vždyť dílo nemá vadu: jen se nelíbí.
Cenu si tedy stanovte ve fázích:
- Za návrh designu
- Za vypracované dílo
Stanovte si, co přesně návrh (ne)bude obsahovat, v jakém formátu bude předán, kolik návrhů či jejich úprav je v ceně a případně kolik si může studio účtovat za každé další zpracování. Stanovte si, že můžete po několika nezdařilých pokusech od realizace zbytku zakázky odstoupit. Hlavně si to stanovte. Abychom si o tom pak nepovídali společně u kávy.
Čtěte také: 5 rad pro e-shopy, jak se vyvarovat nejčastějších právních přešlapů
Licence a k čemu ji vlastně potřebujete
Do smlouvy o dílo se musí připlést i třetí položka. Licenční odměna. Proč?
Web, pokud si ho necháte zpracovat profíkem a vykazuje určité kreativní prvky, je autorským dílem. Pokud je web dělán na zakázku, získáte oprávnění ho užívat. Za tuto možnost užívání ale tvůrci náleží licenční odměna. Pokud tedy ve smlouvě uvede, že za tvorbu webových stránek zaplatíte určitý obnos, stanovte, jaký obnos zaplatíte za to, že stránky můžete fakticky dál užívat, a uveďte, zda je tato suma navíc nebo v rámci odměny za tvorbu.
Zdánlivé drobnosti aneb o co se pak přeme?
Jak je to s možností upravovat web vlastní pomocí? Můžete si dál jen tak upravovat zdrojové kódy? Máte na jejich zpřístupnění vlastně právo?
Tyhle otázky dlouhodobě řeší soudy i naši klienti. Miska vah se přiklání případ od případu od klienta ke studiu a zpět. Pravda je někde uprostřed. Než se vydávat napospas právní (ne)jistotě, raději si i tuto věc ve smlouvě ošetřete.
Myslete i na zadní vrátka
Vady díla často vylézají jako kostlivci ze skříně. Proto ve smlouvě nezapomeňte na konkrétní řešení takových situací, jako jsou například:
- dodatečné opravy webu,
- smluvní pokuty za porušení autorských práv, např. při využití fotek v designu webu,
- sankce za nedodržení smluvených termínů,
- povinnost mlčenlivosti,
- vyloučení konkurence,
- možnost v průběhu nebo po předání webu ukončit spolupráci a další.
Jedná se o zdánlivé detaily, které se ve smlouvě často přejdou mlčením nebo odkazem na zákon. O to více je potom slyšet strany u soudu.
Čtěte také: 7 kroků, jak se vyrovnat s tajemným GDPR, tedy ochranou osobních údajů ponovu
Děláte si web sami?
Pokud se řídíte heslem „udělej si sám“ a tvorbu webu zvládnete levou zadní, myslete na autorská práva. Materiál ve formě fotek či textů z internetu nestahujte, neopisujte, opatřete si vlastní. Pokud se inspirujete jinde, dbejte na to, aby šlo opravdu o inspiraci a ne zpracování cizího autorského díla. Hranice je zde tenká.
A pokud zalovíte ve zdrojích, které nabízí fotobanky, vyberte si takovou, která má určité renomé a u níž je alespoň jakási jistota, že má k fotkám příslušná oprávnění. Za případné porušování autorských práv původního fotografa totiž budete odpovídat nezávisle na tom, co si s fotobankou smluvíte.
Než web spustíte
Nezapomeňte uvést všechny povinné údaje a správně nastavit informace ohledně zpracování osobních údajů. Vyberete-li si kvalitního dodavatele webu, měl by o těchto věcech mít dobrý přehled. Když si ale jeho know-how pojistíte smlouvou, nic tím nezkazíte a třeba ho tak motivujete, aby si případně chybějící znalosti doplnil.
ČLÁNKY DO MAILU