Restaurace: Obyčejný svět
Lokace: Korunní 96 (vchod z Chorvatské), Praha 10
Typ: Mezinárodní kuchyně
Už Karel Čapek věděl, že i ten na první pohled nejobyčejnější život je ve skutečnosti velmi neobyčejný. Tak zcela obyčejná není ani Hospůdka Obyčejný svět na rohu Korunní a Chorvatské, která je jakoby zavěšená nad luxusní vilovou čtvrtí lákající po vydatném jídle k podzimní procházce.
Pokud bych měla Obyčejný svět stručně charakterizovat, zařadila bych ho mezi restaurace, které se snaží za slušnou cenu nabízet velmi dobrou kvalitu. Mezi restaurace, kde si pohráli s jídelním lístkem tak, aby byl lákavý pro fanouška steaků stejně jako pro vegetariána nebo milovníka mexické kuchyně či zapřísáhlého rybofila. Je to styl, ve kterém si něco najde prostě každý.
Objednávka
- Francouzská cibulačka (29 Kč),
- Speciality: Chilli papričky jalapeňos – smažené papričky plněné sýrem chedarem, se studenou česnekovou omáčkou (129 Kč),
- Sojové nudličky Bombay – s čerstvou zeleninou, tomatovým pyré, žampiony a vermutem (115 Kč) a s černobílou rýží (38 Kč),
- nealkoholické pivo (35 Kč), jahodový džus (32 Kč), neperlivá voda (28 Kč),
- aperitiv Cinzano rosso (50 Kč).
Francouzská cibulačka servírovaná v misce mě nezklamala. Na jemno nakrájená cibulka, plavala v polévce tak akorát slané spolu s na kostky nakrájeným osmaženým bílým chlebem. Chléb se nenacucal a nerozmočil ani při poměrně pomalé konzumaci, takže jsem se jím prokřupala až k poslední lžíci a na dno polévky.
Chilli papričky jalapeňos sice obsluhující číšník popsal spíše jako „starters”, nicméně se ukázalo, že na menší hlad je porce doplněná chlebem velká tak akorát. Papričky plněné chedarem byly obalené v trojobalu. Nicméně mého spolustolovníka zklamalo, že nebyly ani trochu pikantní. A opravdu ani můj jazyk, na pálení přece jen citlivější, nezaznamenal nic, co by se ohnivé papričce blížilo. Takže jsme si na jídle sice pochutnali, ale požár v ústech nerozpoutalo.
Ačkoliv jsem se chystala na zákusek – lákavě v menu znějící Smažené jahody se zmrzlinou -, pochopila jsem při prvním pohledu na Sojové nudličky Bombay, že na sladkosti s kávou do Obyčejného světa musím zajít zase příště. Po obří porci už jsem totiž zvládla leda dopít zbytek aperitivu už notně rozředěného ledem, kterého bylo ve sklenici až moc.
U nasládlých sojových nudliček v rajčatovém pyré kuchař opravdu nešetřil zeleninou ani houbami. Tři kopečky rýže se navíc na talíři tísnily vedle zelených salátů a mrkve s purpurovými okraji ozdobené petrželkou. Ráda jsem se o porci rozdělila s mým spolustolovníkem. A nejen kvůli množství. I proto, že sladkosti na jazyku začalo být po polovině snědeného talíře příliš.
Pochválit ale musím servírování a úpravu jídla na talíři. Třeba barevné bombayské nudličky s převažující rudou, s dvoubarevnou rýží a sytě zelenými lístky salátů vypadaly na talíři až extravagantně. A vlastně se výborně hodily k zeleno-rudému interiéru s hnědým masivním dřevem.
Pro pivaře je nutné dodat, že v hospůdce nabízejí Staropramen, Granát, Hoegaarden, Velvet a Kelt.
Jakou preferujete kuchyni?
Obsluha
Obsluha je rychlá, vstřícná, zároveň ale velmi nenápadná. Pomohla nám usadit se ke stolu – to nemusí být zrovna jednoduché kvůli množství rezervací (a na večerní návštěvu se vyplatí stůl opravdu rezervovat), hned po dojedení polévky před nás postavila další chod. Také ochotně poradila při výběru. A rychle odnášela prázdné sklenice, lahve a talíře.
Interiér
Kdo si potrpí na decentní přírodní barvy, bude asi v Obyčejném světě trochu vyvedený z míry. Restaurace totiž vsadila na sytě rudou a zelenou a hnědé masivní dřevo. V první místnosti restaurace, která se nachází ve sníženém přízemí, se táhne dlouhý bar a posadit se tu je možné také na vysoké židličky. Druhá místnost – lokál – je vybavená velkými stoly a boxy, takže i ve více lidech není problém najít stůl (opět, ačkoliv restaurace nabízí na 70 míst, raději s rezervací). Nicméně lidé, co sem chodí častěji večer, tvrdí, že díky špatné akustice je bohužel v obsazené restauraci problémem hluk. V pozdějším odpoledni, kdy si sem zašel na jídlo náš Gurmánský tým, tu však byl poměrně klid.
V restauraci je k vidění ledacos – překrásná litinová kamna, hudební nástroje, staré fotky a plakáty, staré informační tabule… V interiéru jsme se cítili velmi dobře.
Služby
Větší péči by si v restauraci zasloužilo sociální zařízení, které rozhodně pokulhává za interiérem. V restauraci si může host objednat stůl předem, platit stravenkami i kartou. Jídla lze zakoupit i s sebou, přes oběd vybírat z denního menu. Nevýhodou restaurace může pro nekuřáka být její kuřácký charakter. Což je zase výhoda pro zapřísáhlé kuřáky. Restaurace je hned u stanice tramvaje Perunova, s parkováním bude mít automobilista pravděpodobně v okolí problémy.