Každý člověk je jiný a na každého „platí“ jiné techniky řízení. Některý z podřízených preferuje, když má veškerou práci naplánovanou a direktivně přidělenou, jiný zase dává přednost určité volnosti a větší zodpovědnosti. A úkolem vedoucího pracovníka je zjistit, čemu dávají přednost jeho podřízení a jak tedy jednotlivce správně vést a motivovat.
Snad jediné, co může vedoucí pracovník využít pro všechny zaměstnance stejně, je umění své podřízené umět pochválit a správným způsobem upozorňovat na chyby v jeho práci, vyskytnou-li se. Je potřeba se naučit nejen správně chválit a kritizovat pracovníky, ale i vystihnout pravý čas na pochvalu a výtku.
Jak chválit
V odborné literatuře zaměřené na řízení lidských zdrojů, komunikaci s lidmi, řešení problémů apod. je možné se mj. dozvědět, jak nejlépe umět pochválit své podřízené. Vždyť pochvala je významným stimulem. Stimulem se myslí nějaký vnější podnět (např. právě pochvala), který působí na psychiku člověka, což vede ke změně jeho chování prostřednictvím změny motivace. Motivace je naopak vnitřní hybná síla. Jakýsi vnitřní motor, který člověka vede k určité aktivitě.
Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že je nezbytné pracovníky chválit. Jak správně chválit lze zformulovat do několika „rad“:
- chválit veřejně – chceme-li upozornit na dobré výsledky některých pracovníků a zároveň tak motivovat ostatní, aby zlepšili své výkony, není nic lepšího než udělit pochvalu veřejně před ostatními pracovníky. Touto radou se řídí už několik let velké i malé společnosti, které pravidelně pořádají sezení, kde vyhlašují nejlepší obchodní zástupce, nejlepší realitní makléře apod.
- chválit často – i sebemenší pochvala člověka „nabudí“ k další aktivitě. Ovšem z pochvaly se nesmí stát fraška. Pokud vedoucí používá stále stejnou pochvalu (např. stejná slova) za malý i velký „úspěch“ a i úspěšně dokončenou malou činnost chválí až přehnaně, může v podřízených vzbudit dojem, že pochvala není opravdová, a ta pak již nemá správný motivující efekt.
- chválu myslet upřímně – vedoucí pracovník by si měl za pochvalou stát, myslet ji upřímně. Nechválit jen proto, aby „vlk se nažral a koza zůstala celá“.
- chválit spravedlivě - pokud vedoucí pochválí za určitý výsledek 1 pracovníka, měl by pochválit i druhého, dosáhne-li stejného výsledku nebo alespoň nejlepšího možného.
Jak vytknout chyby
Mnoha lidem dělá problémy sdělit druhým lidem něco nepříjemného. Odkládají to v domnění, že přijde lepší příležitost. Bohužel, opak bývá pravdou. Na druhé straně jsou lidé, pro které není žádným problémem říct druhým, co si o nich myslí, a na rovinu jim vytknout chyby. Ovšem často jim kritiku sdělí dosti nevybíravým způsobem. Jak tedy na to?
1) Nikdy nekritizujte pracovníka veřejně před ostatními. Můžete tím snížit jeho důstojnost, bude se cítit trapně a poníženě před ostatními. Někteří jedinci mohou těžce nést veřejnou výtku, což může vést ke snížení výkonnosti nebo dokonce výpovědi. A nechcete přeci přijít zbytečně o dobrého pracovníka.
2) Nejdříve chvalte, poté přejděte k výtce. Zavoláte-li si pracovníka, kterému chcete něco vytknout, nejdříve mu naznačte, že jste byli dosud spokojeni s jeho prací apod., teprve poté přejděte k hlavnímu bodu. Výtku proneste jasně a klidným hlasem. Jedná-li se o první výtku, není třeba celou záležitost nějak více rozebírat. V žádném případě na něj nevyhrkněte podobně jako „Cos to udělal!“, „Tvůj poslední úkol je úplná katastrofa! Okamžitě to předělej!“ apod. Spíše se vyjádřete, že předchozí práce byla 100 %, ale poslední úkol již ne tak úplně docela. Pozeptejte se, co bylo příčinou a jak by situaci řešil, aby již k problému nedocházelo. Nabídněte mu i pomoc, je-li potřeba. Např. mohlo dojít k úmrtí v rodině a tím, že na něj začnete mezi dveřmi hned křičet, co to provedl, vám nedělá dobré jméno, coby kvalitního vedoucího pracovníka, spíše naopak. Příčinou také mohla být horší kvalita materiálu, špatné podklady, které mu byly poskytnuty, apod., takže věci, které nemohl ovlivnit.
3) Po vyřešení problému opět zopakujte vaši spokojenost s jeho dosavadní bezproblémovou prací. V případě, že hůře vykonaná práce byla způsobena jinými okolnostmi, požádejte ho, aby za vámi příště přišel s informacemi včas, aby se dalo chybám předejít.
4) Jedná-li se o opakovanou výtku za chyby způsobené nedbalostí, přikročte již k razantnějším opatřením, např. menší nebo žádné prémie, přeřazení na jinou práci (je-li to možné), popř. výpověď.
5) Se svojí výtkou přijďte co nejdříve po zjištění chyby, nečekejte na „vhodnější“ příležitost nebo „až budete mít čas“. Uvidí-li pracovník, že mu chyba „prošla“, může ji zopakovat ještě několikrát, než se k výtce konečně rozhoupete.
V každém případě i při výtce si zachovejte svou vlastní tvář. Zkuste se vcítit do role kritizovaného a zkusit předat výtku tak, jak by se vám nejlépe přijímala. A pamatujte, že dokážete-li uznat před zaměstnancem svoji vlastní chybu, není to žádná slabost, ale ukázka, že jste správný vedoucí pracovník.