To bohužel není až tak jednoduché.
Pokud prodáte občanovi, tak neexistuje žádný právní důvod proč schraňovat jeho osobní údaje (bez jeho souhlasu pro další zpracování).
Pokud si občan chce koupit něco za 100 000 třeba, tak ze zákona stačí mu vystavit pouhou účtenku bez jeho osobních údajů.
Jeho adresu potřebujete jenom pro doručení (plnění smlouvy). Pokud doručíte, tak tímto zákonný důvod skončí a pro držení jeho osobních dat potřebujete extra souhlas zákazníka. Který ho dát nemusí. K plnění smlouvy potřeba není.
Podle zákona o dani z příjmu nepotřebujete žádné osobní údaje. Jenom celkovou tržbu. Koneckonců, jak by to pak dělaly supermarkety že..
Podle zákona o vedení účetnictví potřebujete osobní údaje jenom pokud by vám zákazník dlužil. Pokud nedluží, jeho osobní údaje nepotřebujete.
Podle zákona o DPH nejste povinen občanovi vystavit daňový doklad. Firmě (povinné osobě) ano, ale občanovi ne. Bez ohledu na částku. Pokud nejste povinen, tak opět nemáte zákonný důvod pro držení jeho osobních údajů.
Kvůli záruce, nebo právu odstoupit od smlouvy je zase nepotřebujete. Zákazník prokazuje účtenkou, případně dokladem o převzetí. Supermarkety běžně v období vánoc poskytují právo na vrácení zboží (nad rámec zákonných povinností). Chtějí snad po vás nějaké osobní údaje? Nechtějí. Nepotřebujete osobní údaje.
A tak je to se vším. Bez ohledu na to, co se píše v některých nezdravě optimistických předchozích příspěvcích, tak GDPR je strašlivý opruz.