V případě zajišťovacích příkazů jde ve velké části případů opravdu o trest smrti, i když „jen“ pro firmy. Prakticky ihned musí uhradit statisíce až stovky milionů korun, a pokud tak neučiní, je zahájena daňová exekuce, která jejich chod v lepším případě zkomplikuje a v horším zcela ochromí. Přitom už pouhá jedna neoprávněně zlikvidovaná firma je neospravedlnitelný průšvih, který nelze v právním státě vyrovnat ani milionem oprávněně vydaných zajišťováků.
Jaké jsou tedy statistiky zajišťováků
Po zveřejnění včerejšího článku serveru Podnikatel.cz, ve kterém jsme sečetli hodnotu neoprávněně vydaných zajišťovacích příkazů, o kterých pravomocně už rozhodly soudy, se objevily komentáře žádající porovnání se zajišťováky, které zrušeny nebyly. Ačkoli toto srovnání, jak bude vysvětleno níže, není korektní a míjí hlavní smysl problematiky, několik statistik připomeneme. Zvědavci mohou uspokojit svoji zvědavost Analýzou zajišťovacích příkazů, kterou před rokem zveřejnila finanční správa.
V Tabulce 1 lze nalézt souhrn za poslední roky. Počtu a hodnotě zajišťovacích příkazů se věnoval i server Podnikatel.cz v nedávném článku. Komu by to nestačilo, případné další detaily jsou v jednotlivých výročních zprávách finanční správy. Tyto statistiky nejsou určitě samy o sobě bez zajímavosti. Z výše zmíněně analýzy finanční správy například vyplývá, že výtěžnost zajišťováků (tedy poměr, kolik finanční správa v zajišťovacích příkazech požaduje a kolik reálně dostane) dosahuje jen několika desítek procent.
Relevantnost dat ovšem není stoprocentní, protože celková částka úhrad na základě zajišťovacích příkazů, resp. zajišťovacích exekucí, se počítá z plateb připsaných na účet finanční správy v daném roce. V částce jsou tak započteny také úhrady ze zajišťovacích příkazů vydaných před obdobím příslušného roku. I tak se ale ukazuje, že například v období 2014 až červenec 2017 sice byly vydány zajišťovací příkazy za 12,3 mld. Kč, úřady však reálně dostaly jen 2,65 mld. Kč.
Čtěte také: Součet hodnot neoprávněně vydaných zajišťováků? Neuvěřitelných 1,76 mld. Kč
Co se týče případů, které se dostaly před soud, a úspěšnosti podnikatelů, mírně se liší statistiky finanční správy a Tomáše Hajduška z Komory daňových poradců, který si vede evidenci rozsudků. Podnikatelé nicméně prozatím vyhráli ve zhruba třetině případů. Eviduji cca 130 soudních sporů o zajišťovací příkazy, ve kterých padl rozsudek aspoň krajského soudu. Z toho více než 90 z nich je z posledních dvou let. A dalších cca 80 žalob na krajských soudech ještě leží a čeká na rozhodnutí,
doplnil serveru Podnikatel.cz.
Čtěte také: Opoziční novela k zajišťovacím příkazům? Nekoncepční a navíc s křížkem po funuse
Neoprávněné zajišťováky nelze vyvážit
Stavět nicméně vedle sebe statistiky oprávněně a neoprávněně vydaných zajišťováků a vyvozovat z toho správnost postupu úřadů není korektní. Nejde totiž o žádnou „drobnost“ typu pokuty za nepodání přiznání elektronicky. Vydání zajišťovacího příkazu je v řadě případů trestem smrti. Jde o krajní prostředek a musí být k němu přistupováno pouze v nezbytných případech. Stejně jako například v případě „standardního“ trestu smrti, pokud je v zemi zaveden. A stejně jako v případě trestu smrti nelze omlouvat jeho neoprávněné využití tím, že v dalších stovkách případů byl využit správně. I jeden neoprávněně vykonaný trest smrti je neomluvitelným přešlapem a riziko justičního omylu je jedním z hlavních argumentů proti jeho využívání.
A to stejné platí u firem. I jedno neoprávněně zlikvidované podnikání je fatální chyba, která se nedá napravit, a to ani náhradou škody. Tady přitom bylo po desítkách firem neoprávněně požadováno ihned zaplatit 1,76 mld. Kč. Část z těchto společností kvůli tomu zkrachovala. Na pomyslné dlažbě neskončili ze dne na den jen podnikatelé, ale s nimi i stovky zaměstnanců. Než se firmy domohly pravomocné výhry u soudu, trvalo to několik let. Případné soudy o náhrady škody potrvají další léta, a i kdyby podnikatelé vysoudili stovky milionů, traumata a stres ze ztráty podnikání jim to nikdy nenahradí. Nelze prostě srovnávat újmu jedince a vyšší výběr daní. Jsou to zcela jiné kategorie.
Pokud se považujeme za demokratický právní stát, nelze se snažit vyvažovat jednu nespravedlnost tím, že v dalších 50, 500, 5000 nebo klidně 5 000 000 000 případů se rozhodlo správně. V právním státě nesmí platit, že „když se kácí les, tak létají třísky“. Nelze obhajovat chybný postup, který vedl k likvidaci firem, tím, že se jinak ve většině případů postupovalo správně.
Ačkoli nelze vyvažovat oprávněně a neoprávněně vydané zajišťovací příkazy, dá se v případě těch neoprávněných hovořit o výrazně vyšší ztracené částce, než kolik bude činit náhrada škod pro firmy. Nejenže musela finanční správa v prohraných sporech vrátit zabavené peníze a bude zřejmě muset platit náhrady škody, ale v řadě z nich přišla i o prostředky, které by jí firmy zaplatily, kdyby nebyly zlikvidovány. Firmy mohly fungovat a platit daně. Kolik by celkem zaplatily, se však už nikdy nikdo nedozví a tato ztráta daňových příjmů se do statistik nikdy nedostane. Přišli jsme přitom o ty peníze my všichni.Nezbývá než doufat, že si to uvědomí i nový šéf (či šéfová) finanční správy.
ČLÁNKY DO MAILU