Když se dnes zeptáte dospělých, čím chtěli být jako děti, dostanete širokou škálu odpovědí popelářem počínaje a kosmonautem konče. Server Podnikatel.cz se pokusil zjistit, jaké dětské sny měli úspěšní čeští podnikatelé a kdy je (a zda vůbec) jejich sny opustily.
Mají dnes děti větší fantazii?
Jaké byly dětské sny úspěšných českých podnikatelů minulosti, se dnes možná dočtete v nějakých podrobných historických knihách. Už v mládí ale u řady z nich bylo jasné, jakému oboru se nakonec budou věnovat. Tomáš Baťa (1876 – 1932), asi nejznámější český podnikatel historie, kterého netřeba představovat, se narodil do rodiny, která se již po staletí zabývala ševcovstvím. Podobně měl osud například “předurčen” i Vojtěch Lanna (1805 – 1866), jehož rod se již několik pokolení věnoval lodní dopravě. Sám Vojtěch sice k dopravě přidal i další obory podnikání, dopravě se ale věnoval celý svůj život.
Čtěte více: 5 nejvýznamnějších českých podnikatelů v historii
Situace dnešních podnikatelů se od velikánů minulých století značně liší. Už při výběru svého oboru mnohem větší možnosti a nemusí se omezovat regionálně, časově a v podstatě ani finančně. Stejně jako jejich úspěšní předchůdci a jako všichni lidé však i stávající podnikatelé byli dětmi, které měly své sny a plány. Například investor Michal Rostock Poplar, známý třeba z pořadu Den D, chtěl být v dětství korzárem. Na pirátství ho lákaly především tři atributy: svoboda, nezávislost a moře. Sen stát se pirátem ho dle jeho slov opustil až v patnácti letech.
Sen zůstat hrdinou by měl zůstat
Další známý podnikatel a investor Tomio Okamura toužil jako malý být tím, čím byli hrdinové jeho knížek, filmu nebo televize. Chtěl tak být postupně kosmonautem, prezidentem, tajným agentem, Vinnetouem, Mirkem Dušínem, Ivanem Lendlem nebo boxerským šampionem. Společným jmenovatelem byla přirozená touha být obdivován, páchat hrdinské činy nebo supersportovní výkony. To, že se budu věnovat cestovnímu ruchu, by mě nikdy nenapadlo,
dodal serveru Podnikatel.cz Tomio Okamura.
Čtěte také: Kdo inspiruje úspěšné české podnikatele a koho mají za vzor?
Co se týče toho, kdy ho dětské sny opustily, Okamura doufá, že být hrdinou neopustí žádného chlapa až do smrti. Podle Okamury ale zůstává otázkou, zda se chlap někdy za život k velkým činům odhodlá. Tím velkým činem může být přitom jakákoli maličkost, která znamená citelnou oběť ve prospěch dobré věci. Hrdiny se nerodíme, těmi se stáváme v rozhodujících momentech života. Kupodivu v tomhle máme svou šanci všichni, všichni můžeme obětovat něco pro dobro celku. A já doufám, že takový lidé se vždycky najdou. A já se budu celý život pokoušet přiřadit se alespoň trošičku k nim,
doplnil Okamura.
Dětské sny se nám občas vrací
Jak zase uvedl rozhovoru pro iDnes.cz v říjnu 2011 Radim Jančura, majitel společnosti Student Agency, žádné hrdiny v dětství neobdivoval. Vysněnou profesi ale měl stejně jako ostatní. Jančura totiž chtěl být po tátovi opravářem televizí, jelikož si jeho otce, který patřil mezi šikovné opraváře, lidé předcházeli. Oproti tomu, Tomáš Březina, zakladatel a vlastník společnosti BEST a Podnikatel roku 2007, neměl jako úplně malý chlapec žádnou vysněnou budoucí profesi. Aspoň si nepamatuji, že bych chtěl být popelář či kosmonaut. Naopak si velmi dobře pamatuji, že jako mírně starší chlapec jsem vždy chtěl být první milovník, ale to jsem nechápal jako profesi,
upřesnil serveru Podnikatel.cz Březina.
Čtěte také: Kdy vstávají a kolik hodin denně pracují Okamura, Pilný, Sidovský a spol.?
Protože hrál Tomáš Březina řadu let poměrně úspěšně fotbal za jeden známý pražský klub a v roce 1972 byl členem týmu, který se stal žákovským mistrem republiky, pozdějším jeho snem bylo stát se slavným fotbalistou. Jak sám ale říká, dětské i ostatní sny ho postupně a přiměřeně věku opouštěly. Snad jen, když jsem nedávno na EURO 2012 viděl jak, Portugalec Ronaldo a naturalizovaný Ital Balotelli s dresem v rukách oslavují vstřelené góly a fanynky šílí, a dokonce v tu chvíli nevnímají ani jejich bezedná konta, tak jsem si zase vzpomněl,
podotkl Březina.
Když dělal server Podnikatel.cz v roce 2008 rozhovor s headdesignerem pietro filipi Jakubem Šejnohou, otázka na to, čím chtěl být jako malý, rovněž padla. Šejnoha odvětil, že chtěl být popelářem, protože popeláři mohli stát za jízdy vzadu na velkých autech, což mu připadalo dost dobrodružné. Ale taky se mi líbila představa být v důchodu. Později určitě bylo víc profesí, o kterých jsem uvažoval, ale o profesi návrháře jsem začal přemýšlet ve věku někdy tak kolem třinácti, čtrnácti let,
řekl serveru Podnikatel.cz Šejnoha.
Čtěte více: Návrhář pietro filipi: Klidně si vezmu tričko za 80 korun
A na závěr ještě jedna poznámka k tématu od autora textu: Původně jsem chtěl být řidičem autobusu. Když se nás pak paní učitelka ve čtvrté třídě ptala, čím bychom chtěli být, zastyděl jsem se za řidiče autobusu a místo toho jsem řekl, že bych chtěl být úspěšným podnikatelem. Minimálně z části se mi mé přání splnilo.
Foto: Ondřej Hošt
ČLÁNKY DO MAILU