Církve chtějí zpět majetek. Jaké ale budou hospodářky?

1. ledna 2013 vstoupil v platnost zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Základním principem zákona jsou naturální restituce původního majetku církví a náboženských společností, který je teď ve vlastnictví státu. Vracet se mají lesy, polnosti, budovy. Státní pozemkový úřad například v rámci majetkového vyrovnání vydává majetek, se kterým v tuto chvíli hospodaří Lesy ČR. Dále bude jinými povinnými osobami vydán i nemovitý majetek, který sloužil církvím a náboženským společnostem a jimi zřízeným právnickým osobám ke kultovním nebo charitativním účelům a dále věci funkčně související s jimi vlastněnými nemovitostmi. Navrácený majetek by měl mít hodnotu kolem 75 miliard korun. K tomu církve dostanou finanční náhradu 59 miliard korun. Tyto finance budou vypláceny průběžně po dobu 30 let a částka se tedy ještě navýší o úroky. Poté budou církve odstřihnuty od státního rozpočtu, alespoň tak praví zákon.

Církve do této chvíle požádaly o vydání 14 000 pozemků. Žádostí o vydání každý týden přibývá a krajské pozemkové úřady zpracovávají podklady pro uzavření tisícovek žádostí. Vůbec první pozemky byly vydány letos v létě. Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou převzal pozemek na Příbramsku a Náboženská matice, která se stará o majetek římskokatolické církve, získala do své správy pozemky na Mostecku. Největším účastníkem restitucí je římskokatolická církev. O majetek ale žádají i evangelíci, židovské obce nebo nejrůznější Kongregace Milosrdných sester. Ze 17 náboženských společností se finanční náhrady vzdala jen Bratrská jednota baptistů.

Autor: www.isifa.com

Církve se hlásí o obrovský majetek. Není ale jisté, zda s ním budou umět dobře naložit. Některé už teď musí spoléhat na externí poradce. 

Podle aktuálních informací Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo dosud podáno více než 15 000 žádostí. Znamená to, že církve už se přihlásily o zhruba dvě třetiny majetku, na který mají podle zákona o restitucích nárok. Výzvy podávají samotné farnosti, řády a další náboženské jednotky. Část žádostí je ale odmítána. Prý jsou neúplné a neodpovídají požadavkům kladených zákonem. Problém je například při vydávání lesů, kterých má být asi 150 000 hektarů. Státní podnik Lesy ČR požaduje, aby byl v žádostech popsán proces zabavení lesů. Podle církve ale není jednoduché u takového množství lesních porostů vždy dohledat přesné informace. Stát tvrdí, že nechce vydávání majetku nijak blokovat a prodlužovat, státní organizace ale mají ze zákona právo vyžadovat veškerou dokumentaci, která dokládá, za jakých okolností byl církevní majetek v minulosti zabaven.

Těžko zjišťovat, kde je pravda. Navíc je velmi pravděpodobné, že po předčasných parlamentních volbách se vydávání církevních restitucí ještě více zkomplikuje, protože se do hry vloží sociální demokraté a komunisté, kteří se zákonem o majetkovém vyrovnání státu s církvemi v jeho současné podobě nesouhlasí. Když si církve nejsou schopny poradit s podáním žádostí, jaké budou správkyně majetku? Nabízí se i řada jiných otázek. Mají vůbec ve svých řadách schopné manažery? A hodlají na vráceném majetku hospodařit, nebo se zachovají jako spekulanti? 

Církve chtějí hospodařit, ne prodávat

Jedni z největších restituentů, Římskokatolická církev a Českobratrská církev evangelická, shodně tvrdí, že se správou majetku mají bohaté zkušenosti a ty teď hodlají zúročit. Stejný názor zastávají i zástupci církví, které se o restituce neucházejí. Naše církev má dvě hlavní větve. První je duchovní a druhá takzvaná temporární. Ta spravuje církevní duchovní statky po celém světě jako jsou kaple, chrámy, fary a podobně. Konkrétně naši církev lze označit za jednu z největších stavebních firem na světě. Začínáme novou stavbu každý týden někde ve světě. Veškeří naši manažeři jsou profesionálové a jsou placeni podle jejich kvalifikace a zkušeností stejně jako v jiných sektorech, vysvětlil Rostya Gordon-Smith, mluvčí Církve Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů, která je známa také pod označením Mormoni.

Majetek se začíná vracet sice jen pozvolna, ale každý dobrý hospodář by už měl vědět, jak s ním hodlá naložit. Například Českobratrská církev evangelická v tomto ohledu spoléhá na externí odborníky a nechává si zpracovávat různé alternativy investic do majetku. Římskokatolická církev naopak hodně spoléhá na své vlastní zdroje. Za ta léta jsme se toho hodně naučili a pomoc z venčí potřebujeme jen v omezené míře. Už nyní totiž církev nemovitý majetek spravuje. Občas pomoci externistů využijeme, velká část plánování i hodnocení ale je a bude věcí řádů, diecézí či zastřešující České biskupské konference a jejího analytického týmu, uvádí Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference. Vize katolíků je taková, že během prvních tří let budou provádět inventarizaci navráceného majetku a posuzovat jeho stav. Minimálně po tuto dobu si povětšinou bude žít svým dosavadním životem. Až následně se bude přemýšlet o byznys plánu.

Vrací se hodně polí nebo lesů. Zemědělci nebo lesnické firmy ale nemají na růžích ustláno, protože jen těžko bojují se zahraniční konkurencí. Církve jsou si toho vědomy. Katolíci například chtějí lesy spravovat sami, ale zemědělskou půdu nabídnou k pronájmu soukromým zemědělcům. Jednotlivé řády a diecéze se na navrácený majetek musí dívat takovým způsobem, aby, až skončí vyplácení finančních náhrad, dokázaly zcela zabezpečit fungování svých aktivit, říká Tomáš Holub.

Co církve odmítají, to jsou spekulace o přeprodeji navráceného majetku. Primárně prý chtějí hospodařit a stát se nezávislé na státu a jeho dotacích. Prodej majetku není v tuto chvíli plánován. Dělo by se tak pouze ve výjimečných případech, k žádnému takovému ale zatím nedošlo, komentuje Tomáš Najbrt, mluvčí Českobratrské církve evangelické.

Jak spasit hostiárnu

Plány a řeči jsou věc jedna, realita věc druhá. Server Podnikatel.cz se proto snažil najít alespoň jeden příklad dobře fungující církevní firmy. A našli jsme. Je jí společnost Unita z Bílé Vody na Jesenicku, která se u nás jako jediná zabývá výrobou hostií.

Výroba se tam rozjela v roce 1985, když nahradila dosavadní hostiárnu v Broumově. Pracovaly v ní řeholní sestry, které do odlehlé obce u hranic odsunul komunistický režim. Až do revoluce se podniku relativně dařilo. Spadal pod Českou katolickou charitu a neohrožovala ho žádná konkurence. Ještě v polovině 90. let se v Bílé Vodě produkovalo 30 milionů hostií ročně, dnes je to kolem 20 milionů.

S otevřením trhu přišla lacinější konkurence z Polska. Z Unity se proto musela stát společnost s ručením omezených a začít fungovat jako jakákoli jiná firma na trhu. Hostie ručně připravovaly premonstrátky, které ale v roce 2001 odešly zpět na Slovensko. Firma se začala propadat do ztráty a bylo potřeba najít řešení a hlavně schopného manažera. Tím se stal Milan Uhlíř, který přišel s nápadem zužitkovat i odpad, který při výrobě oplatek pro svaté příjímání vzniká. Prodávají se jako netradiční chipsy. Půlkilogramová balení jsou k dostání například v prodejnách charit nebo v Karmelitánském nakladatelství. Ročně se prodá zhruba 5000 balení. Uničipsy mají oproti klasickým brambůrkům jednu velkou výhodu. Jsou vyrobeny jen z vody a mouky, neobsahují tuk ani sůl, a jsou proto zcela dietní.

Dnes už civilní zaměstnanci Unity vyrábí několik druhů hostií. Nejčastěji jde o malé o průměru 32 milimetrů a větší o průměru 70 milimetrů. Veškerá produkce, tedy už zmíněných 20 milionů hostií, je určena výhradně pro domácí spotřebu. Navíc se v Bílé Vodě vyrábí i speciální hostie s obrázky. Ty děláme jen tak pro zpestření, ale také jako konkurenční výhodu. Navíc se hostie snažíme dělat skutečně poctivě, říká Milan Uhlíř, jednatel společnosti.

Výroba hostií ale nemůže firmu v zemi ateistů udržet dlouho. V roce 2002 proto vznikl další nápad, a to začít produkovat i lázeňské oplatky, jejichž výroba se od hostií příliš neliší. Dva roky se pekly na zkoušku, a poté se rozjela velkovýroba. Dnes lázeňské oplatky tvoří dvě třetiny zisku společnosti Unita. Odběrateli jsou farnosti, poutní místa, malá lázeňská města, úřady, obce i firmy. Oplatky na rozdíl od hostií dodáváme i do zahraničí, například do Německa, Rakouska, Polska nebo na Slovensko, popisuje Milan Uhlíř. Firma je díky nim v zisku, dává práci 25 lidem a patří k důležitým zaměstnavatelům v regionu.

Jako dobře fungující marketingový krok se ukázala být nabídka krabiček lázeňských oplatek s vlastními motivy. Unita oplatky nejdříve nabízela v jednotném balení, pak ale dala na rady odběratelů, kteří tvrdili, že by oplatek prodali více, kdyby měly unikátní balení. A dobrý obchodník na radu a přání zákazníka dá. Na krabičky je možné umístit jakýkoli grafický motiv, fotografii nebo reklamu. Vyrobili jsme už přes 200 různých druhů krabiček a je o ně velký zájem. Je to dobré reklamní zboží nebo firemní dárek, říká Milan Uhlíř.