Manažerské účetnictví je systém informací, jehož úkolem je poskytování informačních dat pro rozhodování řídících pracovníků. Zahrnuje a využívá všechny složky informačního systému v účetní jednotce, a to účetnictví, kalkulací, rozpočetnictví, statistiku, rozborové metody včetně statistických metod, metod operačního výzkumu a ekonometrické metody. Předmětem manažerského účetnictví jsou nejen náklady, ale i výnosy a někdy i peněžní toky. Vnitřní řízení se dříve orientovalo na hospodárnost, manažerské účetnictví musí sloužit i řízení efektivnosti.
Od nákladového účetnictví k manažerskému
Jádrem manažerského účetnictví jsou bezesporu náklady. Každá složka informačního systému však pohlíží na náklady jinak. Nákladové účetnictví prošlo vývojovými etapami a plynule přešlo k manažerskému účetnictví:
1. etapa (konec 18. až konec 19. století)- Po tzv. průmyslové revoluci hlavní funkcí nákladového účetnictví je poskytnout podklady pro výslednou kalkulaci skutečných nákladů, a tím i pro tvorbu prodejních cen, a to skoro výlučně v podmínkách stejnorodé činnosti.
2. etapa (konec 19. století až zhruba r. 1910) – Výroba se stává složitější a často vznikají velké celky, rozšiřuje se sortiment a v jednom podniku se vyrábí více druhů výrobků. Rozvíjí se tzv. vědecké řízení výroby, vedoucí k normování. Vzniká zárodek normové metody (Standard Costing). Začínají vznikat problémy s kalkulací, zvláště s přičítáním režie a s kalkulací ve sdružené výrobě.
3. etapa (rok 1910 – 1940) – Dochází k integraci velkých podniků, a to jak k vertikální, tak i horizontální; vzniká nutnost zavádět střediskové (útvarové) odpovědnostní účetnictví.
4. etapa (rok 1940 – 1980) – Dochází k prudkému rozvoji výroby, který klade požadavky na rozvoj dodavatelských činností. Mnohé z výrob mají dlouhý výrobní cyklus, stoupá význam tzv. strategických nákladů vázaných k výzkumu, k technické přípravě výroby; dochází ke zvyšování významu rozpočetnictví a předběžných kalkulací, vznikají specifické problémy kontroly a řízení nákladů v kusové a malosériové výrobě.
5. etapa (po r. 1970, 1980 dosud) – Zvyšuje se mechanizace, automatizace a robotizace; zvyšující se nároky na kvalitu a přesnost dodávek materiálu a polotovarů, často přímo na pracoviště odběratele. Dochází k nárůstu podílu fixních nákladů a k poklesu přímých mezd. Prokazují se negativní důsledky způsobu přičítání režie; zdůrazňuje se potřeba dodávat informace pro rozhodování.
Úkoly, které zabezpečuje manažerské účetnictví
Informace o struktuře nákladů:
- druhové členění je primárně důležité pro finanční účetnictví, výsledovka se člení podle nákladových druhů.
- účelové členění je naopak primárně orientované na vnitřní užití, protože odpovídá na otázku, k jakému účelu byl náklad vynaložen.
Informace o výkonech jsou jedním ze základních úkolů nákladového účetnictví. Jejich základním využití jsou kalkulační a cenové potřeby, ale i potřeby finančního účetnictví.
Informace o útvarech, prvotním úkolem bylo poskytnout údaje o režijních nákladech zjišťovaných podle místa vzniku, tj především pro potřeby kalkulace.
Systém kalkulací obsahuje jednak údaje o minulosti, tj. výsledná kalkulace, jednak se orientuje na budoucnost, tj. předběžná kalkulace a její formy – operativní, plánová, rozpočtová. Je zde úzká vazba i na rozpočetnictví, zejména vnitropodnikové.
Útvarové odpovědnostní řízení má důležité poslání zvláště při decentralizaci odpovědnosti a pravomoci.
Běžná kontrola nákladů si klade za cíl kontrolovat krátkodobě dodržování norem – standardů, předběžných kalkulaci, rozpočtů, limitů a zjišťovat odchylky minimálně podle příčin a odpovědnosti.
Podnikové rozpočty, popř. i investiční rozpočty, jak ve vztahu k vnitropodnikovým rozpočtům, tak i ve vztahu k finančnímu účetnictví, popřípadě finanční analýze.
Rozpočet režie plní nezastupitelnou funkci jak ve vnitropodnikovém řízení, tak i v předběžné kalkulaci.
Rozpočet střediskových nákladů a výnosů se neomezuje pouze na režijní náklady, ale zabývá se všemi náklady a výnosy, které v daném útvaru vznikají, popř. za ně útvar zodpovídá.
Efekty musí převýšit náklady
Finanční účetnictví je orientované na externí uživatele, proto vyžaduje standardizaci účetních výkazů, popř. i centrální usměrňování metodiky finančního účetnictví. Požadavky na účetnictví jsou předem vymezeny, jsou závazné a obecně jsou i stabilní (Zákon o účetnictví, vyhláška č. 500/2002 Sb.; České účetní standardy).
Podnik si sám pro sebe vymezuje požadavky na manažerské účetnictví. Díky tomu se mohou měnit a nemusí tvořit systém. U manažerského účetnictví platí základní zásada informačního systému pro řízení – náklady na pořízení informací musí být nižší než efekty, které poskytují.
Přizpůsobení požadavků manažerského účetnictví je vyjádřeno zásadou – čím složitější a méně příznivá je situace podniku (útvaru), tím více informací se požaduje na manažerském účetnictví.
Předmětem manažerského účetnictví jsou jednotlivé aktivity jako základní složky činnosti podniku. Náklady představují na peníze převedené měření ekonomických zdrojů vynaložených účelně a účelově při uskutečnění určitých aktivit. Náklady mají vždy svůj konkrétní objekt, se kterým příčinně souvisejí. Při jejich analýze je nutno stanovit měrnou jednotku výkonu, kterou je kalkulační jednice. U vynaložených nákladů se posuzuje:
- princip hospodárnosti je měřený výší a vývojem průměrných nákladů na kalkulační jednici,
- princip ekonomické účinnosti je dán vztahem mezi dosaženým prospěchem a výší vynaložených nákladů nebo využívaných ekonomických zdrojů,
- princip efektivnosti se měří mírou dosažení předem určených cílů nebo úkolů.
Manažerské účetnictví rozlišuje náklady z několika hledisek:
- druhové členění nákladů – představují výši vyjádřenou v penězích a strukturu původních ekonomických zdrojů, které vstupují do dané aktivity (mzdy, sociální náklady, spotřeba materiálu, spotřeba energie, odpisy, externí přijaté služby, úroky a pojistné).
- účelové členění nákladů se vztahuje k jejich nositelům, jednotlivým objektům. Prolínají se zde dvě linie. První linie – členění po linii výkonů a druhá linie sleduje náklady po linii útvarů. Rozlišujeme zde náklady technologické a náklady na obsluhu a řízení; náklady přímé a nepřímé; a náklady jednicové a režijní. Sledování nákladů podle odpovědnosti vyžaduje řízení po linii útvarů, které je založeno na vymezení pravomoci a odpovědnosti
- klasifikace nákladů podle závislosti na změnách v objemu výroby rozlišujeme náklady na variabilní (podproporcionální, proporcionální a nadproporcionální) a fixní.
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU