Co je to zajišťovací účetnictví a k čemu slouží?

Jak vzniká měnové riziko?

Měnové riziko jako takové spočívá ve změně směnného kurzu, kdy v důsledku této změny vznikají kurzové rozdíly. V rámci měnového rizika dochází k vývoji měnového kurzu. Zatímco při nákupu může účetní jednotka na počátku měsíce nakoupit euro za 25 Kč, v rámci vývoje kurzu může na konci měsíce euro nakoupit za 25,50 Kč. Může nastat i opačná situace, kdy na počátku měsíce euro podnikatel nakoupí za 25 Kč a na konci měsíce by za stejnou transakci zaplatil pouze 24 Kč.

Při takových transakcích dochází ke kurzovým rozdílům. V rámci vývoje kurzu mohou nastat tři situace. První situací, která by byla ideální, je, že kurz zůstane stejný. V takovém případě by nedošlo ke kurzovému rozdílu. Pokud se kurz zvýší nebo sníží, při účetních transakcích pak vzniká kurzový rozdíl, a to zisk nebo ztráta.

Kurzové rozdíly v účetnictví

Základní pravidla pro účtování kurzových rozdílů definuje vyhláška k zákonu o účetnictví. Pakliže vzniká kurzový rozdíl, účtuje se o něm na vrub finančních nákladů (účet 563 – kurzová ztráta) nebo ve prospěch finančních výnosů (účet 663 – kurzový zisk). Kurzový rozdíl vzniká například při úhradě pohledávky nebo závazku, při přepočtení závazků a pohledávek k rozvahovému dni nebo například při započtení závazků a pohledávek. Pokud tedy účetní jednotka eviduje k rozvahovému dni nějaké cizoměnové závazky nebo majetek, je zapotřebí provést jejich přepočet aktuálním kurzem ČNB. To platí i např. pro bankovní účty a pokladny vedené v cizích měnách.

V případě, že by například podnikatel vystavil fakturu za 1000 EUR k 30. březnu 2022, byla by tato faktura oceněna kurzem 24,46 Kč/EUR. Faktura by tedy po přepočtu byla oceněna ve výši 24 460 Kč. K úhradě faktury by došlo ke dni 12. dubna 2022, kdy byl měnový kurz stanoven na 24,45 Kč/EUR. Na bankovní účet by se tak podnikateli připsala částka 24 450 Kč. V důsledku těchto účetních operací by došlo ke kurzovému rozdílu ve výši 10 Kč, kdy podnikateli, který fakturu vystavil, vznikne kurzová ztráta.

Zajištění proti měnovému riziku

Účetní jednotky se však mohou proti měnovému riziku zajistit. Pokud účetní jednotky realizují transakce v cizích měnách běžně, není žádoucí, aby rozdíly, které v důsledku vývoje kurzu nastanou, ovlivňovaly náklady a výnosy daného období, a tím i hospodářský výsledek.

Nejčastěji využívaným nástrojem pro zajištění proti měnovému riziku je fixace měnového kurzu. Tato fixace spočívá v tom, že si účetní jednotka sjedná kurz na určitou dobu, při kterém bude s bankou obchodovat. V důsledku zajišťovacího účetnictví tak dojde k tomu, že o kurzových rozdílech bude účtováno výsledkově, ale změna reálné hodnoty zajišťovacího instrumentu se promítne ve vlastním kapitálu.

Pokud účetní jednotka využívá formu zajištění proti kurzovému riziku, účtují se tyto rozdíly vzniklé z těchto smluvních vztahů rozvahově (účty 41×). Vyhláška k zákonu o účetnictví definuje, kdy se kurzové rozdíly v těchto případech stávají součástí nákladů nebo výnosů dle povahy transakce. „Na příslušné účty nákladů nebo výnosů se účtují tyto kurzové rozdíly v okamžiku zaúčtování příslušných smluvních vztahů nebo v případě, kdy očekávané smluvní vztahy nevzniknou. Aktiva a závazky podle věty první musí splňovat podmínky platné pro zajišťovací derivát; přestanou-li splňovat uvedené podmínky, postupuje účetní jednotka od tohoto okamžiku podle odstavců 1 až 3.“

Český účetní standard 110  - Deriváty

Derivátem se pro účely účetnictví rozumí finanční nástroj (finančním nástrojem se rozumí jakákoliv právní skutečnost, na jejímž základě vzniká finanční aktivum jednoho subjektu a finanční závazek nebo kapitálový nástroj jiného subjektu) současně splňující tyto podmínky:

• jeho reálná hodnota se mění v závislosti na změně úrokové sazby, ceny cenného papíru, ceny komodity, měnového kurzu, cenového indexu, na úvěrovém hodnocení (ratingu) nebo indexu, resp. v závislosti na jiné proměnné (tzv. podkladovém aktivu),
• který ve srovnání s ostatními typy kontraktů, v nichž je založena podobná reakce na změny tržních podmínek, vyžaduje malou nebo nevyžaduje žádnou počáteční investici,
• který bude vypořádán v budoucnosti, přičemž doba sjednání obchodu do jeho vypořádání je u něho delší než u spotové operace.

Zajišťovacím nástrojem se rozumí zajišťovací derivát nebo v omezených případech jiné finanční aktivum nebo závazek splňující shodné požadavky jako zajišťovací derivát. Finanční aktivum nebo závazek, které nemají charakter derivátu, je možné použít jako zajišťovací nástroj pouze pro zajišťování měnového rizika.

Zajišťovacím nástrojem pak může být rozvahové aktivum nebo závazek, smlouvy, o nichž se účtuje na rozvahových účtech, nebo očekávané budoucí transakce, příp. čisté investice do cizoměnových účastí.

Účetní jednotky si mohou vybrat ze tří typů zajišťovacích derivátů, a to zajištění reálné hodnoty, zajištění peněžních toků nebo zajištění čisté investice.

Kdy mohou účetní jednotky využít zajišťovacího účetnictví?

Podmínky, kdy může účetní jednotka použít zajišťovací účetnictví, jsou definovány v Českých účetních standardech. Derivátům jako takovým se pak věnuje český účetní standard č. 009, ale pro aplikace zajišťování se přihlíží i k Českému účetnímu standardu č. 110, který je určen pro finanční instituce. Cílem standardu je zajistit základní postupy při účtování derivátů za účelem docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami.

Aby mohlo být zajišťovací účetnictví použito, musí deriváty odpovídat celkové strategii účetní jednotky z pohledu řízení rizik. Zajišťovací vztah musí být smluvně zdokumentován, a to včetně definice zajišťovaného vztahu, zajišťovaného rizika a další podmínky zajišťovacího vztahu.

Mezi další podmínky, které je zapotřebí zohlednit, patří celková efektivnost, měřitelnost a průběžné posuzování účinnosti zajišťovacího instrumentu. Aby mohl být derivát označen jako derivát, musí však splnit jasně definované podmínky.