Po klimatické stávce probíhá Týden pro klima. Nemine den bez medializace tématu. Jak ale svými nákupy hlasují spotřebitelé? Mají se podnikatelé bát o živobytí?
Co kdyby najednou všichni přestali jíst maso?
Vědec z Oxfordské univerzity Joseph Poore na základě svých studií tvrdí, že úprava toho, co člověk jí, a veganská strava, tedy vynechání konzumace masa, vajec a mléčných výrobků, je to nejlepší, co může jednotlivec pro planetu a zachování biodiverzity udělat. Nehledě na to, že je zpracované maso (uzeniny) podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny, respektive podle Světové zdravotnické organizace, jejíž je agentura součástí, pro lidi karcinogenní.
Co na to Češky a Češi ve svém každodenním chování? Mají se výrobci masa a masných výrobků o svůj byznys obávat? Jak tvrdí politolog a filozof John Gray (Dvě tváře liberalismu, Mladá fronta 2004): Protože jsou lidské potřeby rozporné, nemůže být žádný lidský život dokonalý. To ale neznamená, že lidský život je nedokonalý. Znamená to jen, že idea dokonalosti postrádá smysl.
Data o masném průmyslu totiž nenasvědčují tomu, že by se Češky a Češi masově stávali vegankami a vegany nebo minimálně vegetariánkami a vegetariány (tedy vynechali maso při konzumaci mléčných výrobků), i když se z environmentálního hlediska negativní dopad produkce masa hojně diskutuje.
Přes zvýšené tlaky na etiku chovů tak zřejmě domácí masný průmysl zatím vážně neskončí pro svou nepotřebnost v propadlišti dějin stejně jako kdysi povolání ponocného nebo rozsvěcovačů pouličních luceren. Nebo jako skončily pro svou neslučitelnost s moderní dobou a současnými etickými kritérii v poslední době třeba tuzemské kožešinové farmy, které ukončily provoz do konce ledna letošního roku. A to s možností žádat od února přes Ministerstvo zemědělství ČR o kompenzační příspěvek. Do podnikání v kožešnictví nahlédněte v článku Kožešnictví je krásná a tradiční práce. Škoda, že balancuje nad propastí.
U masa spotřebitelé hlasují jednoznačně pro masný průmysl: V Česku se jí totiž maso přes všechna varování stále spíše čím dál víc. Na konci letošního července informoval Český statistický úřad o tom, že ve 2. čtvrtletí roku 2019 se vyrobilo 114 015 tun masa, což znamená meziroční nárůst o 2,2 %. Z toho bylo 17 788 tun hovězího (to je meziročně +4 %), 53 607 tun vepřového (+1 %) a 42 534 tun drůbežího (+2,8 %). Další čísla z porážek vypadají následovně: Ve 2. čtvrtletí bylo na jatkách poraženo 57,8 tisíc kusů skotu (to znamená meziroční nárůst o 3,1 %). Meziročně se zvýšily i porážky prasat – bylo jich 587,7 tisíc kusů, což je meziročně o 1,3 % více. A při zpětném listování masovými statistikami se lze dozvědět třeba také to, že v roce 2017 Češky a Češi zkonzumovali rekordní množství drůbežího masa, a to 27,3 kilogramů na obyvatele. Což bylo o 1,8 % více než v roce 2016.
Je to přitom téměř přesně tři roky, co se novinář Keith Breene zabýval na webu Světového ekonomického fóra právě hypotetickou otázkou, co by se stalo, kdyby najednou všichni na světě přestali jíst maso. Vzal si k ruce vědecké studie a shrnul dopady – v první řadě ty pozitivní ekologické (snížení emisí CO2, úspora vody, která je v masném průmyslu ve velké míře potřeba) a také na zdraví obyvatel související i s nižšími náklady na zdravotní péči.
Každá mince však má dvě strany. Podíval se tedy i na negativní dopady situace, kdy by maso dostalo globální stopku. Dotace a rekvalifikace nebo přeorientování na rostlinou výroby by podle něj sice mohly vyřešit situaci lidí, kteří se věnují chovu hospodářských zvířat na maso, přesto by krok přinesl velkou nezaměstnanost a sociální otřesy, a to především ve venkovských komunitách. Pro některé komunity a prostředí by mohl být život bez masa dokonce nemožný (jmenuje například nomády Berbery a Mongoly), ztratili by i svou kulturní identitu a tradice, jež se na konzumaci masa váží. V chudších regionech by mohlo dojít i na negativní výživové a zdravotní dopady.
Zvýšil by se podle něj i počet lidí ve městech, což může mít také negativní environmentální důsledky. Mezi negativa patří i ztráta biodiverzity a hrozba dezertifikace – neboli toho, že se z území stávají pouště a polopouště. Klíčem je podle autora každopádně umírněnost v konzumaci masa – snížení konzumace masa prospěje životnímu prostředí i lidskému zdraví.
Co kdyby najednou všichni přestali nakupovat?
Dalším hráčem, který drží symbolického černého Petra, je bezbřehý konzum, hlavně ten „fast“ a nezodpovědný, podporovaný takto orientovaným byznysem. Co kdyby tedy všichni přestali nakupovat? Co by se dělo v podnikání, kdyby se například z důsledného minimalismu stal masivní trend a obecně volený životní styl?
Možnou odpověď naznačuje ve své bakalářské práci Minimalismus a koncept domova (Katedra sociologie, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně 2019) tuzemský advokát minimalismu a bloger Alvin Korčák. O hnutích jako je minimalismus, dobrovolná skromnost nebo zerowaste píše: Promění-li se tyto myšlenky, které bojují proti konzumu, v realitu, budou pohlceny svou vlastní snahou, jelikož již nebudou mít co rozporovat. Což může být ve výsledku nežádoucím krokem propagátorů těchto stylů, jelikož si na nich založili živobytí, ať už vydáváním knih, pořádáním zpoplatněných přednášek či točením filmů a pořadů. Čímž tento styl nabývá jisté ambivalence, neboť ač se sám vymezuje proti konzumu a spotřebě, tak sám přispívá k tvorbě právě poptávky po dalších a dalších kurzech, přednáškách, knihách i filmech. Zdá se, že zcela nesebekriticky tak tvoří další konzum.
O minimalismu v podnikání čtěte více také v článku Minimalismus v podnikání – byznys, v němž méně je více.
Spíše než pád ekonomiky, jak je teď známá, by přišla a průběžně přichází změna a související nové podnikatelské příležitosti. Ať už je to zásadní proměna podnikání skrze technologické inovace. Nebo omezení „fast“ byznysu ve prospěch „slow“, zaměření na kvalitu namísto kvantity, včetně akceptace toho, že kvalitnější či etičtější a zelenější produkt může mít i vyšší cenu, než je u konvenčního zvykem. Ale neplatí to dogmaticky: například Fairphone třetí generace, tedy jediný fairtradový smartphone na trhu, je aktuálně oceněný na 450 eur. Dalším směrem je recyklace a rozvoj cirkulární ekonomiky založené na tom, že se z nepotřebného zboží recyklací stává opět cenná surovina pro zpracování a výrobu, místo aby končilo jako zbytečný odpad.
Je odpovědí nová klimatická ekonomika?
Nové inovativní přístupy bezesporu vyžadují hlubokou změnu hodnot, myšlení, potřeb a aspirací v podnikání i spotřebě. A taková změna už podle všeho není věcí volby, ale nutnosti – a také se podle analýzy vyplatí. Jediný příběh růstu pro 21. století je totiž podle zprávy pro rok 2018 Unlocking The Inclusive Growth Story of The 21st Century: Accelerating Climate Action in Urgent Times, vypracované v The New Climate Economy, globální komisi pro ekonomiku a klima, ten založený na interakci mezi rychlou technologickou inovací, udržitelnými investicemi do infrastruktury a zvýšením produktivity zdrojů. Jako jediný je podle nich udržitelný. Více o tom čtěte také v článku Nedávejte za zájem o klima „přes držku“, podnikejte raději udržitelně.
Ambiciozní klimatická akce, do níž se byznys zapojí, přitom podle komise nemusí stát víc než obvyklý růst, který doteď známe, a pro byznys znamená nový přístup mnohé příležitosti. Následujících deset až patnáct let je podle zprávy klíčovým obdobím pro klima a označuje ho za unikátní moment i v ekonomické historii, který lidé buď využijí, nebo „prokaučují“. Uvádí zároveň pět oblastí, na něž se ekonomická transformace musí především soustředit: čistá energie, chytrý rozvoj měst, udržitelné využívání půdy, chytré hospodaření s vodou a právě cirkulární ekonomika.
Také tvrdí, že výhody tohoto obratu ekonomiky se hrubě podhodnocují. Pokud se ke klimatickým výzvám lidé postaví s odvahou pro změnu, vyčíslili experti ve zprávě přímý ekonomický zisk ve výši 26 bilionů amerických dolarů do roku 2030 v porovnání s „byznysem jako obvykle“. A tvrdí, že je to jen konzervativní odhad. V souvislosti s tím predikují také vznik nových pracovních míst. V nové éře růstu přitom podle nich budou hrát klíčovou roli ženy.
ČLÁNKY DO MAILU