Znáte ty vtípky o fuseklích nalezených pod vánočním stromkem, že? Každý se zasměje a možná i trochu začervená, když vyjmenovává dárky a dostane se právě na ně. Popřípadě je raději zcela zatají nebo je bere za samozřejmý dárek, který netřeba zmiňovat. Mně ale zajímalo, proč zrovna ony. I letos se objevily studie a prognózy, co lidé nejčastěji kupují a kolik do vánočních dárků investují. Jednalo se převážně o elektroniku, jako třeba LCD televize a DVD přehrávače, domácí spotřebiče, dárkové poukazy. Dokonce na seznamu vánočních dárků se měly objevit i tzv. splněná přání.
Při každoročním honu za vánočními dárky jsem v jednom nákupním centru narazila na nenápadný stánek. Na první pohled nic nenabízel – žádné zboží na něm nebylo vyskládáno, žádné slečny okolo něj mě k němu netahaly, aby se záhy vrhly s pilníkem na některý z mých nehtů na ruce. Zvědavost mi tedy nedala a nenápadně jsem se ke stánku přiblížila. Leželo na něm několik papírů. Snažila jsem se na dálku zaostřit a už jsem si připadala jako cestující v MHD na cestě do práce, na kterého se nedostal některý z volně šířených deníků.
Jednalo se o poměrně zajímavý seznam. Byla tam jedna položka za položkou, jedna zajímavější než druhá. Např. škola smyku, let akrobatickým letadlem, projížďka v obrněném transportéru, romantika na palubě historické jachty, projížďka v Hummeru, na vznášedle nebo třeba v buldozeru! Pro někoho „brnkačka“ a žádný adrenalin. Ale co třeba tohle? Můžete absolvovat pět okruhů za volantem formule 3, samozřejmě po nezbytném složení kauce pro případ havárie a rozbití auta. Nebo po absolvování nácviku katapultáže pro případ nouzového opuštění letadla dostanete leteckou kombinézu, helmu s kyslíkovou maskou a s pilotem si domluvíte průběh letu ve vojenské stíhačce.
Živě jsem si představila bráchu, jak s jiskřícíma očima usedá do kokpitu stíhačky. I když vlastně ze stíhačky se nedá vyskočit padákem (kromě katapultu, ale to neskočíte, to jste spíš vymrštěni), takže možná bych pro něj, coby aktivního fandu seskoků padákem, volila jiný adrenalinový zážitek. Ale to ponechme stranou.
I přes velmi atraktivní náplň jednotlivých přání a určitě velkou výzvu pro obdarovaného však nepředpokládám, že by se jednalo o dárek, který by byl rozbalen pod každým vánočním stromkem. Přeci jen, ehm, ta cena. Ale neříkám, že třeba líbánky v sedmihvězdičkovém nejluxusnějším hotelu na světě by nebyly bezvadné. Jen je potřeba si připravit zhruba 200 tisíc korun. Ale zůstaňme při zemi. Taková čokoládová masáž za 2 tisíce také udělá obrovskou radost, a to i bez víru v peněžence.
Ale zpátky k ponožkám. Přesto, že se nejedná vlastně o žádný pořádný dárek pro radost, domnívám se, že ponožky jsou v Čechách již tradičním vánočním dárkem. Důvodů se nabízí hned několik. Z vlastní zkušenosti vím, že ponožek není nikdy dost. Ať se snažím sebevíc, vždycky po vyprání některá ponožka zmizí neznámo kam. Naděje, že s další várkou prádla se zbylé zkompletují, je velmi chabá, takže jsem veškeré snahy už vzdala.
Raději jednou za čas koupím několik párů ponožek. Zájem o ně už dokonce projevili i bráchové a přítel. Letos jsme se totiž trochu netradičně, možná i z důvodu nedostatku času, který poslední dobou máme, rozhodli, že se bude psát dopis s vánočním přáním. Každý tedy napsal „Ježíškovi“ své požadavky na vánoční dárek a rozeslal mailem na ostatní členy rodiny. No a právě na seznamu přání se objevily, nezávisle na sobě, kromě jiného i spodní prádlo a – ponožky. Když se zeptám známých a přátel, co našli pod stromečkem, vždycky dříve nebo později zazní ponožky. A co vy? Byly tam také?
ČLÁNKY DO MAILU