Co představují zásoby v účetnictví a jak se o nich může účtovat?

Co tvoří zásoby?

Zásoby tvoří jednak nakupované zásoby, dále zásoby vytvořené vlastní činností a zvířata. Nakupované zásoby se potom mohou dále dělit na materiál a zboží, přičemž u materiálu rozlišujeme více kategorií (tj. základní materiál, pomocné látky, provozovací látky, náhradní díly, obaly a pokusná zvířata).

Za materiál je potom považován takový vstup, který vstupuje do výroby. Do materiálu se ale může také zařadit hmotný majetek, který má dobu použitelnosti kratší než jeden rok a zároveň o něm není účtováno jako o dlouhodobém majetku. Zpravidla se jedná o takový majetek, který nedosahuje hranice pro zatřízení mezi dlouhodobý hmotný majetek.

Za zboží se potom považují movité věci a zvířata, která jsou nakupovaná za účelem dalšího prodeje. Za zboží jsou ale považované také zaktivované výrobky vlastní výroby, které byly určeny k prodeji.

Pokud účetní jednotka účtuje o zásobách vytvořených vlastní činností, dělí se tyto na nedokončenou výrobu, polotovary a hotové výrobky. Za nedokončenou výrobu jsou považovány výrobky v takové fázi výrobního procesu, kdy tyto výrobky prošly již některými fázemi výroby, ale doposud nejsou hotovy.  

Jak se zásoby oceňují?

Zásoby se oceňují v okamžiku jejich pořízení, a to v závislosti na tom, jak byly pořízeny. Při nakupování zásob se nejčastěji objevuje tzv. pořizovací cena, která označuje cenu, za který byl majetek pořízen. Pozor však na to, že se nejedná jen o cenu pořízení, ale také o náklady, které s jejím pořízením souvisí. Typicky se jedná o náklady na dopravu, pojištění nebo třeba clo.

U zásob vlastní výroby se při stanovení ceny vychází z tzv. vlastních nákladů, které byly vynaloženy na výrobu daného výrobku. Cena je pak tvořena jak z přímých nákladů (např. spotřeba materiálu na daný výrobek, spotřeba mezd, spotřeba energií), tak z nepřímých nákladů (např. odpisy majetku nebo budov), které jsou při výrobě spotřebovány.

U oceňování zásob se používá ještě jeden způsob ocenění, a to ocenění reprodukční pořizovací cenou. Reprodukční pořizovací cena představuje cenu, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje. Reprodukční pořizovací cena se použije typicky v případě zásob nabytých bezúplatně nebo u zásob zjištěných z tzv. inventarizačních rozdílů.

Jak se o zásobách účtuje?

Právní předpisy upravující vedení účetnictví v případě účtování o zásobách umožňují dva způsoby, jak o zásobách vést účetní záznamy. Jedná se o tzv. účtování metodou A a účtování metodou B. Zatímco v případě účtování o zásobách metodou A se zajišťuje informace o zásobách aktuálně, při účtování metodou B se stav zásob zjišťuje periodicky. Pozor však na to, že účtování metodou B nezbavuje účetní jednotku povinnosti provádět pravidelné inventarizace.

Účtování metodou A

V případě účtování metodou A se účtuje jednak o pořízení zásob, ale také o prodaných zásobách aktuálně. Při použití této metody se při účtování používají tzv. rozvahové účty a je tak možné zjistit k jakémukoli datu stav skladových zásob právě díky účtování o skladových příjemkách a výdejkách.

K datu sestavení účetní závěrky, zpravidla ke konci účetního období, pak v rámci inventarizace provádí účetní jednotka inventuru zásob a zaúčtuje inventarizační rozdíly.

Účtování metodou B

V případě účtování zásob metodou B se abstrahuje od používání rozvahových účtů souvisejících s pořízením zásob a o nakoupených a prodaných zásobách se účtuje jen výsledkově. Vynechávají se tak například účetní operace výdejek a příjemek na sklad.

K datu sestavení účetní závěrky, zpravidla ke konci účetního období, se pak v rámci inventarizace porovná skutečný stav a stav podle skladové evidence, která se musí i v případě metody B vést, a následně se zaúčtuje inventarizační rozdíl.

Oceňování zásob při vyskladnění

V případě účtování o zásobách nakoupených nebo vyrobených vlastní činností je nutné stanovit, jak budou zásoby oceňovány při jejich vyskladnění. V České republice se používají nejčastěji dvě metody, a to metoda váženého aritmetického průměru a tzv. metoda FIFO.

Zatímco metoda váženého aritmetického průměru (ať už prostého nebo klouzavého) vychází z průměrného ocenění zásob, metoda FIFO vychází ze skutečných cen, v jakých byl materiál nakoupen. Při metodě aritmetického průměru se tak zásoby stejného druhu vyskladňují v průměrných cenách. V případě metody FIFO se zásoby vyskladňují v těch cenách, v jakých byly nakupovány. Z tohoto způsobu také vychází samotný název metody – tzv. first in first out – v předkladu první do skladu, první ze skladu.

Inventarizace zásob

Účetní jednotky mají povinnost zjišťovat skutečný stav zásob, zejména fyzickou inventurou. V rámci inventury se pak porovnává skutečný stav se stavem účetním, v případě nesouladu se zaúčtují tzv. inventarizační rozdíly.

V důsledku provedené inventarizace mohou nastat tři situace. V ideálním případě se účetní stav rovná skutečnému stavu. Pokud je skutečný stav nižší než účetní stav, vzniká tzv. manko. V opačném případě, tedy stav, kdy je skutečný stav vyšší než stav účetní, je definován jako přebytek.