Co se stane, když u elektronických služeb odvedete DPH do špatné země?

Od nového roku musí podnikatelé při prodeji elektronických služeb poskytovaných osobám nepovinným k dani počítat se změnou místa plnění u DPH. Nově se tyto služby zdaňují vždy v místě usazení koncového spotřebitele. Podnikatelé tak musí odvádět DPH do daného státu, vést evidenci či pravidelně podávat přiznání. Připravili jsme přehled, co všechno musí evidence obsahovat a co dělat, pokud podnikatel odvede DPH do špatného státu.

Čtěte také: Týkají se vás změny určení místa plnění u DPH? Zkontrolujte to s naším přehledem

Co musí obsahovat záznamy

Autor: www.isifa.com

Co dělat, když odvedete DPH do špatného státu?

Podnikatelé v oblasti elektronicky poskytovaných služeb, telekomunikačních služeb a služeb rozhlasového a televizního vysílání, kteří prodávají osobám nepovinným k dani, musí od nového roku počítat se změnou plnění. Kromě odvodů DPH do správně země a podávání přiznání musí též vést záznamy, které mají být dostatečně podrobné, aby finančním úřadům umožnily určit, zda byla daň odvedena správně. Co to znamená, definuje článek 63c Nařízení Rady (EU) č. 967/2012.

Záznamy musí obsahovat tyto informace:

• členský stát spotřeby, do něhož byla služba poskytnuta
• druh poskytnuté služby
• datum poskytnutí služby
• základ daně s uvedením použité měny
• veškerá následná zvýšení nebo snížení základu daně
• uplatněnou sazbu daně
• výši splatné daně s uvedením použité měny
• datum a výši obdržených plateb
• veškeré platby na účet obdržené před poskytnutím služby
• je-li vystavena faktura, informace na ní uvedené
• jméno příjemce, je-li osobě povinné k dani známo
• informace použité ke stanovení místa, kde je příjemce usazen nebo kde má bydliště nebo kde se obvykle zdržuje

Tyto záznamy je nutné vést po dobu 10 let od 31. prosince roku, kdy došlo k plnění. Záznamy navíc musí podnikatel být schopný doložit v elektronické podobě. Kvůli poslední povinnosti, tedy mít k dispozici informace použité ke stanovení místa, kde je příjemce usazen nebo kde má bydliště nebo kde se obvykle zdržuje, odborníci doporučují vypracovat interní dokument, kde by bylo v souladu s platnou legislativou popsáno, jakým způsobem daná společnost určuje místo spotřeby u každé dané elektronické služby. 

Jenže určit místo spotřeby může být poměrně oříšek. S cílem zajistit určitou jasnost v tomto ohledu poskytuje Prováděcí nařízení rady (EU) č. 1042/2013 jakýsi návod v podobě tzv. domněnek pro následující typ elektronických služeb. Tyto domněnky fungují jako vodítko k určení místa zdanění v případech, kdy je prakticky nemožné určit místo pobytu příjemce nebo je nelze určit s jistotou. Jde o tyto domněnky:

• Služby poskytované v telefonní budce / kiosku, přes wi-fi hot spot, v internetové kavárně, restauraci, hotelové hale (tedy v situacích, kde je vyžadována přítomnost zákazníka): v tomto případě se má za to, že příjemce je usazen v daném místě a že služba je v daném místě skutečně využita.
• Služby poskytnuté prostřednictvím pevné linky: má se za to, že je příjemce usazen v místě instalace této pevné linky.
• Služby poskytované prostřednictvím mobilních sítí: má se za to, že je příjemce usazen v zemi určené mezinárodním směrovým kódem země SIM karty použité pro příjem těchto služeb.
• Služby využívající dekodér nebo podobného zařízení: má se za to, že je příjemce usazen v zemi, kde je umístěn dekodér nebo podobné zařízení.

Pokud nemůže podnikatel využít pro stanovení místa pobytu příjemce služby žádnou z výše uvedených domněnek, může použít 2 důkazy, které si neprotiřečí. Mezi tyto důkazy může patřit:

• fakturační adresa příjemce,
• IP adresa,
• bankovní údaje,
• mezinárodní směrový kód země mezinárodní identifikace mobilního účastníka uložený na SIM kartě,
• místo pevné linky příjemce,
• jiné informace důležité z obchodního hlediska.

Čtěte více: Jak určit místo plnění u DPH? To je oříšek pro podnikatele i pro odborníky

Co se stane, když odvedete daň špatně

Pro podnikatele je sice největším problémem určení místa jejich zákazníka, podle odborníků se však podnikatelé nemusí obávat, že by český finanční úřad zpochybňoval jimi dodané důkazy. Prodejce navíc nemusí důkazy dodávat na denní bázi a nemusí je dokonce poskytovat ani při podání přiznání. Důkazy však musí mít k dispozici pro případnou daňovou kontrolu, při které si kontroloři mohou tyto důkazy (či vysvětlení systému jejich získávání) vyžádat k předložení. V teoretické úrovni asi může dojít k situaci, že se ozve finanční úřad z jiného členského státu EU, který bude chtít zdanit prodej ve svém státě, protože bude mít důkazy o tom, že ke spotřebě došlo na jeho zemi, doplnil serveru Podnikatel.cz Martin Diviš, odborník na nepřímé daně společnosti PwC ČR.

Pokud by k takové situaci došlo, bude se postupovat zcela běžným způsobem. DPH bude muset být odvedena v sazbě platné v zemi spotřeby (tj. prostřednictvím dodatečného daňového přiznání k MOSS) a DPH již zaplacená bude nárokována prostřednictvím dodatečného přiznání k DPH. Jinými slovy provede plátce opravu základu daně a výše daně v dodatečném přiznání, tj. sníží si daňovou povinnost v této zemi. Oproti tomu se mu zvýší daň prostřednictvím dodatečného přiznání nebo doměřením daně ve „správném“ státě příjemce služby. Proto neodvádí DPH podruhé, ale pouze uhradí případný rozdíl v daňových povinnostech a ve státě, ve kterém daňovou povinnost zvyšuje, uhradí případné penále a úrok z prodlení, uzavřel Martin Pech, Senior Consultant firmy RSM TACOMA.