Médii se šíří zprávy o budoucím předsednictví České republiky Evropské unii. Málokdo ale ví, co to s sebou vlastně přináší. V triu předsednictví bude Česko ještě s Francií a Švédskem, které je po ČR převezme. Jde o náročný proces vyžadující dlouhodobou přípravu. Někteří členové EU již nyní vyjadřují své obavy z toho, zda Česko svou funkci zvládne.
Předsedat Evropské unii neznamená vytvářet jakýkoli orgán či funkci, přesto se jedná o klíčovou roli fungování Evropské unie. Nese v sobě povinnost vést jednání unijních orgánů a především plní funkci prostředku prezentace Rady EU ve vztahu k jiným orgánům v mezinárodním měřítku. Předsedající země je v roli politického iniciátora a vyjednavače, které vystupuje při řešení sporů. Působí jako „mluvčí“ Redy EU a celé Unie a aktivně se účastní jednání s ostatními subjekty mezinárodního práva. Předseda EU svolává konání Rady EU, určuje její agendu, velvyslanci tohoto státu vedou jednání výboru stálých zástupců i pracovních skupin. Česko bude ve své roli určovat i jejich časový rozvrh.
Tato role je náročná a vyžaduje přípravu. Zástupci předsedající země musí být znalí poměrů a skvělí diplomaté. Musí umět odhalit hlavní priority, kterými se EU musí zabývat s přednostní důležitostí a prezentovat je Radě EU a Evropskému parlamentu. Své plány musí země před těmito orgány náležitě obhájit a po skončení svého funkčního období také vypracovat vyhodnocení. Program bude Česká republika navrhovat spolu s ostatními dvěma zeměmi tzv. tria předsednictví – s Francií a Švédskem, které po bude po Česku jeho funkci přebírat. S těmito dalšími členy také předsedající země uzavírá dohody, jež ji spolu s dlouhodobou strategií Evropské rady a aktuální globální situací v jejích rozhodnutích částečně omezují.
ČLÁNKY DO MAILU