Co všechno musí být na účtence, abyste kvůli #EET nemuseli vydávat dva doklady?

Tedy ovšem za předpokladu, že na účtenku natisknete všechny informace, které po vás zákony žádají. Nejde přitom v případě zákona o ochraně spotřebitele o nic komplikovaného. Připravili jsme přehled, co všechno mají účtenky obsahovat.

O „socanskou záležitost“ nešlo

Když krátce před startem EET vydala Česká obchodní inspekce (ČOI) tiskovou zprávu, kde připomněla, že podnikatelé mají nejenom povinnosti dle zákona o evidenci tržeb, ale i podle zákona o ochraně spotřebitele, asi ani sama netušila, jaký způsobí poprask. Řada médií totiž zprávu interpretovala tak, že podnikatelé budou muset od prosince vydávat dvě účtenky. Na zprávu dokonce zareagoval i ministr financí Andrej Babiš, který ji označil za „socankou záležitost“. Proč se k tomu ČOIka nevyjádřila v připomínkovém řízení? Pod koho spadá ČOI? Pod MPO. Takže je to zase nějaká socanská záležitost, uvedl Babiš Blesku.

Jak nicméně ukazuje důvodová zpráva k zákonu o evidence tržeb, nejde výhradně o „socanskou záležitost“. Samo ministerstvo financí si totiž bylo vědomo, že účtenka u EET nemusí být dostačující pro další zákonné povinnosti. Poplatník může kromě těchto údajů uvádět i jiné údaje, zejména z důvodu potřeby plnit povinnosti podle jiných zákonů, uvedlo ministerstvo financí v důvodové zprávě.

V metodice, kterou na konci srpna zveřejnila finanční správa, je dokonce uveden i odkaz na zákon o ochraně spotřebitele, na který upozorňovala ČOI. Zároveň jak finanční správa, tak ČOI upozornily, že pokud podnikatel v rámci povinností vyplývajících ze zákona o evidenci tržeb bude vydávat účtenky, které kromě náležitostí uvedených v zákoně o evidenci tržeb splní zároveň náležitosti podle zákona o ochraně spotřebitele, samostatný doklad o zakoupení již v takovém případě nebude muset vydávat. Jinými slovy, pokud budou na účtence všechny potřebné údaje, stačí jedna účtenka.

Jaké povinnosti tedy musí podnikatel opravdu splnit

Ten, koho se týká EET, musí na účtence uvést:

• fiskální identifikační kód,
• daňové identifikační číslo podnikatele,
• označení provozovny, ve které je tržba uskutečněna,
• označení pokladního zařízení, na kterém je tržba evidována,
• pořadové číslo účtenky,
• datum a čas přijetí tržby nebo vystavení účtenky, pokud je vystavena dříve,
• celkovou částku tržby,
• bezpečnostní kód poplatníka,
• údaj, zda je tržba evidována v běžném, nebo zjednodušeném režimu.

Údajem o evidované tržbě uváděným na účtence je také daňové identifikační číslo poplatníka, který pověřil evidováním této tržby poplatníka, který tržbu eviduje. Jestliže podnikatel může tržby evidovat ve zjednodušeném režimu, nemusí na účtence uvádět fiskální identifikační kód. Nemá-li poplatník povinnost uvádět na účtence fiskální identifikační kód, je povinen na účtence uvádět svůj podpisový kód.

§ 16 zákona o ochraně spotřebitele zase říká:

(1) Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího, jeho identifikační číslo osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(2) Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat také místo určení a datum dodávky.

(3) Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny.

(4) Na žádost orgánů dozoru nebo Policie ČR v mezích jejích oprávnění je prodávající povinen, jde-li o nákup použitého výrobku nebo výrobku bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto výrobku do zástavy nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předložit identifikační údaje podle zvláštního právního předpisu.

Při porovnání obou ustanovení je vidět, že zákon o ochraně spotřebitele požaduje navíc v podstatě jen informace o tom, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná. V oblasti identifikace podnikatele sice požaduje některé údaje navíc, už nyní ale podnikatelé tyto informace na účtenky běžně tisknou a neměl by to být pro většinu z nich problém. Většina pokladních řešení navíc umožňuje požadované údaje na účtenku EET doplnit a splnit tak i povinnosti dle zákona o ochraně spotřebitele. U koho to nepůjde či kdo nechce, má možnost pak vždy doklad o zakoupení výrobku či poskytnutí služby vydat samostatně, a to vždy až na žádost zákazníka.

Pozor na další zákonné povinnosti

Navzdory Babišovu prohlášení navíc sama finanční správa v metodice upozorňuje na další povinnosti podnikatelů. Finanční správa odkazuje i na živnostenský zákon, který ukládá podnikateli v ustanovení § 31 odst. 14 povinnost vydat na žádost zákazníka doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby s předepsanými údaji, mj. datem prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druhem zboží nebo poskytnuté služby a cenou tohoto zboží nebo služby. V neposlední řadě se pak jedná o náležitosti daňového dokladu dle zákona o dani z přidané hodnoty. Povinnost vydávat příslušný doklad může být splněna najednou, tj. jedním dokladem dojde ke splnění např. 4 povinností uložených různými zákony, píše se v metodice.

Jak navíc server Podnikatel.cz upozornila ČOI, další povinnosti mají i různé skupiny podnikatelů. Speciální požadavky v souvislosti s doklady mají například v souvislosti s puncovním zákonem prodejci drahých kovů. Speciální požadavky se též týkají taxikářů. Ti mají dle vyhlášky ministerstva dopravy č. 478/2000 Sb. plnit tyto náležitosti záznamu o přepravě a dokladu o zaplacení jízdného:

(1) Záznam o přepravě obsahuje

• pořadové číslo záznamu o přepravě,
• typ a výrobní číslo taxametru,
• výrobní číslo paměťové jednotky taxametru,
• jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě obchodní firmu nebo název, a identifikační číslo osoby dopravce,
• státní poznávací značku vozidla taxislužby,
• datum přepravy,
• čas zahájení a čas ukončení přepravy,
• výchozí a cílové místo přepravy,
• počet kilometrů ujetých při přepravě,
• číslo použité sazby včetně všech dílčích položek, z nichž je sazba složena,
• cenu za poskytnutou přepravu,
• jméno, popřípadě jména, a příjmení řidiče a
• podpis řidiče.

Doklad o zaplacení jízdného obsahuje tytéž náležitosti a taxikáři jej na žádost zákazníka musí vydat. Taxikářů se EET nicméně dotkne až od března 2018.