Další novela zákoníku práce je tu. Čtěte, zda je přínosem nebo komplikací

S účinností od měsíce srpna byl novelou č. 155/2013 Sb., upraven zákoník práce. Především se hovořilo o první velké změně, a to opakovaném uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou pro sezónní zaměstnance. Novela ale přinesla i druhou novinku, která byla pro řadu zaměstnavatelů stejně důležitá. Ne všichni si významnost této změny uvědomili.

1. Neomezené řetězení pracovních poměrů

Do ustanovení § 39 zákoníku práce přibyla možnost uzavírat pracovní poměr opakovaně, pokud jsou u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou. 

Zaměstnavatel, který hodlá toto ustanovení využít, musí v písemné dohodě s odborovou organizací (případně interním předpisem) stanovit: 

• bližší vymezení těchto důvodů,
• pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou,
• okruh zaměstnanců, kterých se tento postup bude týkat,
• dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.

Možnost opakovaného uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou, takzvaného neomezeného řetězení pracovních poměrů, tedy byla umožněna jen určitému okruhu pracovníků. Zejména se jedná o sezónní zaměstnance v zemědělství, stavebnictví, kultuře a dalších specifických odvětvích.

2. Snížení doby povinného odpočinku mezi směnami

Současně byl upraven i paragraf 90 zákoníku práce. Zde se píše, že zaměstnavatel musí rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem směny následující nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin. Toto se nevztahuje na zaměstnance mladší 18 let, ti musí mít odpočinek alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

Zkrátila se tedy doba nutného odpočinku mezi dvěma dvanáctihodinovými směnami z nynějších 12 na 11 hodin. Povinnost přesně dodržovat pravidla o minimálních dobách nepřetržitého odpočinku mezi směnami byla v podmínkách nepřetržitých provozů mnohdy obtížně udržitelná. Proto o tuto změnu odbory dlouhodobě usilovaly. Ač se na první pohled může jevit pro zaměstnance nevýhodná (zkracuje se jim o hodinu povinná doba odpočinku), opak je pravdou.

Dopad změny lze vysvětlit na příkladech rozvrhu práce před a po legislativní úpravě. Podle § 83 zákoníku práce nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. Směnou je přitom část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat (počítá se tedy jen odpracovaná doba). 

Autor: http://www.isifa.com/

Zaměstnavatelé získají čas potřebný k nepřetržitému provozu, případně předání pracoviště. 

Před novelou zákoníku práce docházelo v praxi často k situaci, kdy zaměstnanci nemohla být část směny proplacena (v opačném případě by zaměstnavatel porušil zákoník práce). Zaměstnanec odpracoval 11,5 hodiny a mezitím měl minimálně jednu přestávku na jídlo a oddech, kterou musel čerpat nejpozději po šesti hodinách práce (přestávka v práci se do odpracované doby samozřejmě nezapočítává a nesmí být čerpána na konci směny). To už máme minimálně 12 hodin času (odpracovaná doba + půlhodinová přestávka na jídlo a oddech). Protože předání práce, případně vyčistění či seřízení stroje vyžaduje jistý čas (třeba jen 10 minut), nemohl mu zaměstnavatel tuto dobu po ukončení práce zaplatit, aniž by porušil ustanovení § 90 zákoníku práce. Pokud by totiž zaměstnanec nastoupil další den stejnou směnu, nebyl by dodržen minimální dvanáctihodinový odpočinek mezi dvěma směnami. Zaměstnanec musel nejpozději v 18 hodin opustit pracoviště. V praxi tak leckdy docházelo buď k porušování zákoníku práce nebo nebyla část práce (doba potřebná k předání práce, materiálu či úpravě stroje) zaměstnancům jednoduše zaplacena.

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví

PhDr. Dagmar Kučerová

mzdový poradce

Položit dotaz

Příklad práce zaměstnance před právní úpravou:

Příklady práce po nové právní úpravě:

Zkrácení minimální doby odpočinku o jednu hodinu neznamená automatické navýšení odpracované doby o další hodinu. Vlivem povinné přestávky v práci se odpracovaná doba může zvýšit maximálně o půlhodinu, která je jistě dostačující k předání pracoviště, materiálu atd. Čas spojený s předáním práce nyní může být zaměstnancům zaplacen. Úprava samozřejmě umožní i nepřetržité využití pracovních prostředků. Je použitelná jak v situaci, kdy zaměstnanci čerpají půlhodinovou přestávku na jídlo a oddech (lze rozdělit i na části), tak i v situaci, kdy mají nařízeny půlhodinové přestávky dvě. 

Výjimky z povinné doby odpočinku

Ovšem zákoník práce připouští i z výše uvedené zásady jedenáctihodinového odpočinku výjimky. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami může být zkrácen až na 8 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnancům starším 18 let za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku

• v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
• v zemědělství,
• při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních, v telekomunikacích a poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociálních služeb,
• u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,
• při živelných událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

Jestliže například jeden den bude nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen na 8 hodin (zaměstnanec bude v práci celkem 16 hodin), potom ihned následující den musí jeho nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami činit 16 hodin (12 + 4 hodiny zkrácené v předcházejícím odpočinku).