Daňovou evidencí se rozumí evidence majetku a závazků a příjmů a výdajů. Mohou ji vést pouze některé fyzické osoby. Na základě daňové evidence se stanoví základ daně potřebný k výpočtu daně z příjmů fyzických osob.
Daňová evidence
Daňovou evidenci vedou všechny fyzické osoby, které nejsou účetní jednotkou, nejsou tedy uvedeny v § 1 odst. 2 zákona o účetnictví.
Daňová evidence slouží ke stanovení základu daně a následně i pro výpočet výše daně z příjmů fyzických osob. Podnikatel musí vést údaje o příjmech a výdajích a o majetku a závazcích. Daňová evidence nahradila jednoduché účetnictví, které bylo zrušeno. Upravuje ji § 7b zákona o daních z příjmů.
Jak vést daňovou evidenci
Daňová evidence není tak náročná na čas a informace jako účetnictví, přesto musí podnikatel znát základní pravidla. Zákon stanovil pouze obsah daňové evidence, nestanovuje přesnou formu ani způsob vedení. Je tedy na podnikateli, jakým způsobem bude příjmy, výdaje, majetek a závazky evidovat. Může použít speciální počítačový program, ručně vedené deníky, nebo třeba jen evidenci v Excelu. Důležité je, aby mohl kdykoliv správci daně prokázat stav svého majetku a závazků. Čtěte více: Těžká volba podnikatele: daňová evidence nebo účetnictví?
Další možností je svěřit se do rukou účetních a daňových odborníků, kteří pravidelně sledují změny v legislativě, a můžou tak předejít možným chybám, kterých by se mohl podnikatel dopustit, speciálně i při vyhotovování daňového přiznání.
Čtěte také
Příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti § 7
Příjmy a s nimi související výdaje se člení podle druhu. Důležité je i určení, zda se jedná o příjmy a výdaje daňově účinné či neúčinné.
- Příjmy daňově uznávané: např. tržby z prodeje služeb, výrobků a zboží.
- Příjmy daňově neuznávané: např. vklady podnikatele, přijaté půjčky a úvěry.
- Výdaje daňově uznávané: např. nákupy zásob a vedlejší výdaje spojené s pořízením zásob, např. doprava, elektrická energie, voda, plyn, výplata mzdy, telefonní poplatky, jízdné, nákupy drobného majetku, nájemné a další provozní režie.
- Výdaje daňově neuznávané: např. splátky úvěru, osobní spotřeba podnikatele, nákup dlouhodobého majetku a vedlejší výdaje na pořízení dlouhodobého majetku, např. doprava, instalace, montáž dlouhodobého majetku. Tyto výdaje vstupují do pořizovací ceny a pak se uplatní formou odpisů.
Příjmy z kapitálového majetku § 8
Jde především o přijaté úroky z peněz na podnikatelských bankovních účtech. Podnikatel může pro podnikání využít i soukromý účet. Úroky ze soukromého účtu jsou na rozdíl od běžného podnikatelského účtu zdaněny bankou tvz. konečnou srážkovou daní. Jednou zdaněné úroky se již nedaní. Úroky jako příjmy z kapitálového majetku se nepovažují za příjmy z podnikání. Proto se v deníku vyčíslují zvlášť. Čtěte více: Daňová evidence nebo účetnictví? (2)
Kterou formu evidence hospodářské činnosti vedete?
Knihy v daňové evidenci
Aby mohl podnikatel v daňové evidenci zjistit základ daně, musí příjmy a výdaje vhodně členit. Potřebné členění vymezuje zákon o daních z příjmů.
Deník příjmů a výdajů
Nejdůležitější knihou v daňové evidenci je deník příjmů a výdajů. Na rozdíl od peněžního deníku, který se vedl v jednoduchém účetnictví, není v deníku příjmů a výdajů potřeba rozlišovat zda se jedná o příjmy či výdaje v hotovosti nebo pohyby na bankovním účtu. Nemusí se rovněž dopočítávat ani průběžné zůstatky hotovosti, ani peněz v bance. Tyto údaje nemusí podnikatelé vyplňovat ani do daňového přiznání. I přesto podnikatelé, snad i pro vlastní potřeby, často hotovostní a bezhotovostní příjmy a výdaje rozlišují přesně.
V deníku příjmů a výdajů podnikatel naopak povinně rozliší příjmy a výdaje tzv. daňově účinné, což jsou položky, které ovlivňují základ daně a příjmy a výdaje neovlivňující základ daně. Každý daňový výdaj musí být doložen příslušným dokladem. Doklady musí být očíslovány, pro lepší přehlednost se doporučuje i seřazení podle data.
Kniha pohledávek a závazků
Záleží na podnikateli, jestli se rozhodne mít 1 knihu pohledávek a 1 knihu závazků pro všechny subjekty, se kterými spolupracuje, dohromady, nebo pro každý či jen některý subjekt vlastní individuální knihu, popř. dle jiného členění. Při evidenci pohledávek a závazků je vhodné jednotlivé položky číslovat, evidovat datum vystavení (přijetí), částku, splatnosti a údaje o zaplacení, včetně dokladu, kde je platba zaznamenána (pokladní doklad, výpis z bankovního účtu apod.).
Inventura majetku
V souladu se zákonem o daních z příjmů musí podnikatel vždy k 31.12. (nebo ke dni ukončení podnikání) zjistit skutečný stav zásob (materiál, zboží), dlouhodobého hmotného majetku, pohledávek a závazků a o tomto zjištění provést zápis. O případné rozdíly (manka nebo přebytky) se musí upravit základ daně podle § 24 a 25 zákona o daních z příjmů.
Podnikatelé mohou vést speciální knihy zásob, mezd, popř. podle potřeby detailnější evidenci majetku. Plátce DPH vede evidenci k DPH. Pokud součástí knihy pohledávek a závazků nejsou daně nepřímé, je vhodné vytvořit i knihu pro sledování těchto daní. Samozřejmostí je i evidence karet časového rozlišení, zákonných rezerv apod. Vždy záleží na potřebách podnikatele, které evidence potřebuje. Vzhledem k tomu, že podnikatel, který vede daňovou evidenci, používá velké množství různých knih nebo karet, je vhodné vést ještě jeden přehled, ve kterém budou sledovány všechny používané evidence.
Evidence plátce DPH a daňová evidence není totéž
Evidence pro účely daně z přidané hodnoty je upravena v § 100 zákona o dani z přidané hodnoty. Podnikatel – plátce DPH musí uvádět v evidenci pro účely daně veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, zejména údaje potřebné pro její správné stanovení.
Hlavním podkladem pro daňovou evidenci je deník příjmů a výdajů, který slouží pro stanovení výše základu daně z příjmů. Daň z přidané hodnoty ale základ daně z příjmů neovlivňuje. Z toho plyne, že podnikatel, plátce DPH a neplátce DPH mají odlišně vedený deník příjmů a výdajů. K evidenci plátce DPH pouhá daňová evidence nestačí. Je nutné vést pomocnou evidenci. Do deníku příjmů a výdajů se zapisuje pohyb peněz, u DPH rozhoduje datum uskutečnění zdanitelného plnění. A to je právě zachyceno v evidenci k DPH.
Plátce DPH a paušální výdaje
Zákon plátcům DPH použití výdajových paušálů vysloveně nezakazuje. Jedinou podmínkou je zachování povinnosti vedení evidence dle zákona o dani z přidané hodnoty. Pro evidenci plateb je možné použít speciální program pro daňovou evidenci a pomocnou evidenci k DPH. Postačí však i starší program pro jednoduché účetnictví, případně vhodně sestavená tabulka v Excelu. Při použití výdajových paušálů je možné v tabulce sledovat jen evidenci k DPH.
ČLÁNKY DO MAILU