Dědictví už nebude po reformě tak „drahé”

Některé majetkové daně už nebudou od nového roku tolik bolestivé jako doposud. Týká se to zejména daně dědické a darovací. Reforma totiž od těchto daní osvobozuje manželky, manžele, děti a další příbuzné jako třeba sourozence. Méně peněz skončí ve státním rozpočtu také za daně ze zemědělských pozemků.

Vymezení majetkových daní

Mezi majetkové daně patří daň z nemovitosti, daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí. Někdy se řadí k majetkovým daním i daň silniční, přestože se nejedná o typickou majetkovou daň. Daň z nemovitosti řeší Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí je upravena Zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, daň silniční pak Zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční.

V seriálu „Reforma“ naleznete tato témata:

• speciál k superhrubé mzdě
• daň z příjmů fyzických osob
• pojistné
• daň z příjmů právnických osob
• majetkové daně
• nepřímé daně

Daň z nemovitosti

Samotná daň z nemovitosti se rozděluje na dvě daně – daň z pozemků a daň ze staveb, přičemž předmětem daně z pozemku jsou pozemky, které jsou v ČR vedeny v katastru nemovitostí (blíže viz § 2 Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti), a předmětem daně ze staveb jsou stavby vyjmenované v § 7 Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti.

Daň dědická

Předmětem této daně je majetek, který byl nabyt zděděním. Jedná se o:

• nemovitosti, tedy věci nemovité, byty a nebytové prostory a
• movitý majetek, tedy věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české a cizí měně, pohledávky a majetková práva a jiné majetkové hodnoty.

Poplatníkem této daně je dědic, který nabyl dědictví (ať už celé nebo jeho část) ze závěti nebo ze zákona (podle Alexandra Vališe z advokátní kanceláře Havel & Holásek s.r.o. je příkladem např. situace, kdy zemřel otec rodiny s manželkou a dětmi a nezanechal závěť. Jeho majetek tak bude rozdělen mezi první dědickou skupinu, tj. děti a manželku, rovným dílem) nebo z obou těchto právních důvodů. Poplatníci jsou pro účely výpočtu daně dědické, darovací a daně z nemovitostí podle § 11 Zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí rozděleny do tří skupin, které vyjadřují určitý vztah poplatníka k zůstaviteli:

Základem daně dědické je cena nabytého majetku, kterou je však ze zákona možné snížit např. o dluhy zůstavitele, které přešly na dědice z dědictví, cenu majetku, který je od daně osvobozen, přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, odměnu a hotové výdaje notáře, který byl soudem pověřen řízením o dědictví apod. Základ daně je upraven § 4 Zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.

Při řízení o dědictví je potřeba si uvědomit, že přijmutím dědictví přecházejí na dědice i všechny dluhy, které vznikly před úmrtím dané fyzické osoby, a náklady na řízení o dědictví. Dědic za zděděné dluhy odpovídá však jen do výše zděděného majetku. Ze zákona je možné dědictví i odmítnout. V tom případě pak majetek i s dluhy přechází na stát, který z něj nejprve uhradí náklady řízení (tedy poplatky za notáře, popř. další výdaje) a teprve poté dluhy. V § 175 v občanského soudního řádu je popsáno přesné pořadí jednotlivých druhů dluhů, které budou uhrazovány s tím, že pokud majetek nebude postačovat, budou částky v těchto skupinách rovnoměrně kráceny. Neproplacené zbytky dluhů zaniknou, uvádí Alexandr Vališ.

Ne všechen movitý a nemovitý majetek, který je předmětem dědictví, však podléhá dani dědické. Od daně dědické jsou osvobozeny věci movité a nemovité, které jsou zděděny mezi osobami zařazenými v I. skupině, další věci uvedené v § 19 odst. 2 a bezúplatně nabyté věci dle § 20.

Sazby daně dědické jsou pro jednotlivé skupiny poplatníků uvedeny v § 12, 13 a 14 Zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Pohybují se při výši majetku do jednoho milionu od 1 – 7 %, přičemž výsledná částka se pak ještě vynásobí koeficientem 0,5. Daňový subjekt je povinen podat přiznání k dani dědické, přičemž splatnost této daně je podle § 18 do 30 dnů od doručení platebního výměru.

Daň darovací

I při obdržení daru je nutné zaplatit daň, která je upravena v § 5 – 7 Zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Darem se předpokládá bezúplatné nabytí majetku (nemovitost, movitý majetek, jiný majetkový prospěch) na základě právního úkonu (např. darovací smlouva). Co naopak není předmětem daně darovací, je vyjmenováno v § 6 odst. 3 (např. bezúplatné nabytí majetku, které je příjmem, dotace, příspěvky a podpory apod.)

Co se týče movitého majetku, musí se z něj zaplatit darovací daň i v případě, že dar byl darován z ciziny do tuzemska nebo obráceně nebo byl darován v cizině a dovezen poté do tuzemska apod.

Poplatníkem daně z příjmu je nabyvatel, tedy ten, kdo dar obdržel, přičemž se může jednat o osobu fyzickou i právnickou. Výjimka je pouze při darování do zahraničí, v tomto případě je poplatníkem dárce. Je potřeba ale myslet na to, že pokud poplatník není dárcem (nejedná se tedy o dar ze zahraničí nebo do zahraničí), je dárce ručitelem za to, že nabyvatel daru daň darovací zaplatí. Poplatníci se stejně jako v případě daně dědické rozdělují do tří skupin, přičemž od daně je osvobozena opět skupina I.

Daň z převodu nemovitosti

Předmětem této daně je především úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Ovšem daň z převodu nemovitosti se musí platit i např. při bezúplatném zřízení věcného břemene při nabytí nemovitosti darováním. Pokud dochází k výměně nemovitostí, jejich výměna se považuje za jeden převod a daň se vybere z převodu té nemovitosti, z jejíhož převodu je daň vyšší. Předmět této daně rozebírá podrobně § 9.

Základem daně je cena nebo hodnota převáděné nemovitosti. Pokud však cenu ani hodnotu nelze zjistit, stanoví se cena podle zvláštního předpisu (např. podle Zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku). Sazba daně pak činí 3 % ze základu daně, přičemž sazba daně je stejná pro všechny tři skupiny poplatníků. I v případě této daně jsou výjimky v souvislosti s osvobozením od daně. Jedná se především o první úplatný převod nebo přechod vlastnictví ke stavbě, která je novou stavbou. Další příklady jsou uvedeny v § 20.

Poplatníkem je ve většině případů prodávající, ale pro případ nezaplacení této daně je nabyvatel ručitelem. V souvislosti s daní z převodu nemovitostí se podává daňové přiznání, přičemž poplatník je povinen jej podat místně příslušnému správci daně podle § 21 nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí či nabyla účinnosti smlouva o úplatném převodu vlastnictví k nemovitosti apod. Takže např. pokud byl vklad zapsán 7. července, musí být daňové přiznání k dani z převodu nemovitosti podáno do konce října. Daňové přiznání se nepodává, pokud se jedná o bezúplatné nabytí nebo poskytnutí majetku, je-li od daně osvobozeno.

Pokud se stane, že poplatník daň nezaplatí, je povinen zaplatit daň ručitel, tedy nabyvatel (kupující). Ten pak tuto částku může po poplatníkovi vymáhat jako tzv. regres. Podle Alexandra Vališe z advokátní kanceláře Havel & Holásek je tento způsob ve skutečnosti velmi rizikový, proto v praxi často dochází k tomu, že kupní cena a daň je uložena na speciálním účtu v bance, se kterým nemohou obě strany disponovat. Po zápisu vlastnického práva prodávajícího v katastru nemovitostí banka vyplatí prodávajícímu cenu nemovitostí a zároveň sama uhradí finančnímu úřadu příslušnou daň.

Silniční daň

KALKULAČKA PRO VÝPOČET ČISTÉ MZDY PO REFORMÁCH »