Podmínky pro uznání úroků jako finančních nákladů z úvěrů a půjček, které poskytuje fyzická osoba, jsou upraveny § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů. Smluvní vztah v tomto případě vzniká mezi věřitelem – fyzickou osobou, která nevede účetnictví, a dlužníkem, který je firmou. Daňově lze tyto úroky uznat pouze v případě, že úroky byly již zaplacené.
Úroky spolu s dalšími finančními náklady, jako jsou poplatky za zpracování úvěru či poplatky za záruky, patří podle § 25 zákona o daních z příjmů mezi výdaje, které nelze pro daňové účely uznat, pokud osoba, která úvěr či půjčku zajistí, patří mezi osoby spojené. Lépe řečeno, úroky z úvěrů lze uznat jen v případě, že jejich úhrn přesahuje hranici, která je určena § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů.
ČLÁNKY DO MAILU