Soud připomněl, že správa daní je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady a nikoli co nejvyšší výběr daní za každou cenu.
Odměny za doměření vyšší daně je nepřijatelné
Při projednávání kasační stížnosti firmy KV2 Audio International se Nejvyšší správní soud (NSS) vyjádřil i k praxi finanční správy, která pod dřívějším šéfem Martinem Janečkem vydala pokyn, dle kterého dostávali úředníci prémie za to, že podnikatelům doměří vyšší daně. Konkrétně šlo o dokument z února 2016 nazvaný „Podmínky pro příslib cílové odměny, příslib cílové odměny“, který byl adresován všem finančním úřadům a specializovanému finančnímu úřadu.
Podle tohoto dokumentu je cílová odměna určena zaměstnancům, kteří se budou podílet na ověření uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje podle § 34 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a to na úrovni finančního úřadu v Odboru metodiky a výkonu daní, na úrovni územního pracoviště v Odboru kontrolním, případně Odboru vyměřovacím a na úrovni Specializovaného finančního úřadu v Sekci výkonu daní a Sekci metodiky daní. Řízením se rozumí daňová kontrola ve smyslu § 85 daňového řádu za jednotlivá zdaňovací období nebo za období, za které se podává daňové přiznání, včetně řízení o opravných a dozorčích prostředcích ve smyslu § 108 daňového řádu. Bude se jednat o řízení zahájené v období od 29. 2. 2016 do 31. 12. 2018 nebo zahájené před 29. 2. 2016, avšak do tohoto termínu neukončené. Podmínkou pro vyplacení cílové odměny je zjištění neoprávněného odpočtu. Přiznání cílové odměny podle tohoto dokumentu bylo přislíbeno zaměstnanci za podmínky, že částka snížení uplatněného odpočtu bude rovna nebo vyšší než 2,5 mil. Kč, a to ve výši 40 % z celkové částky po vydání rozhodnutí podle § 101 odst. 2 daňového řádu a ve výši 60 % po nabytí právní moci rozhodnutí
.
Podle NSS je však podobná motivace úředníků naprosto nepřijatelná. Jestliže smyslem a účelem správy daní, a tedy základním „kompasem“ pro činnost těchto orgánů, je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady, musí k tomu směřovat veškeré konání úředních osob správce daně bez pokřivování jejich motivace naprosto nepřijatelně stanovenými kritérii odměňování. Předpisy o odměňování byly v rozporu s tímto principem postaveny, zjednodušeně řečeno, na myšlence „čím více daní vyberete (či uchráníte v rozpočtu před výplatou odpočtu), tím víc si vyděláte!“,
řekl předseda senátu Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Soud dále připomněl, že pokud kontrola skončí závěrem, že daňové povinnosti jsou daňovým subjektem řádně plněny, nejde o žádný debakl správce daně vzbuzující zklamání jeho nadřízených přecházející až v možné podezření z neschopnosti či laxnosti jen proto, že nedojde k dodatečnému doměření daně. Podle soudu se tento „debakl“, či naopak „výhra“ nesmí přímo promítnout na výplatní pásce úřední osoby. Kontrolní závěr „nic jsme (jste) nenašli“ přece může být důkazem o respektování a fungování práva a stát se správným povzbuzením jak pro orgány veřejné moci (právní regulace je správně nastavena a adresáti nemají problém s jejím dodržováním), tak i pro kontrolované (přesto, že právní regulace je rozsáhlá, není omezena jen na daňové povinnosti, složitá, neboť zákony nejsou úplně jasné a srozumitelné, navíc se stále mění, lze stanovené povinnosti plnit),
uzavřel Baxa.
ČLÁNKY DO MAILU