Poměrně často je podnikatelská činnost provozována v bydlišti OSVČ. Podnikatel si zde může zařídit kancelář, vybudovat sklad nebo dokonce provozovnu. Samozřejmě v souladu se stavebními předpisy. S podnikáním z domova souvisí i další výdaje, které je možné uplatnit do výdajů. Zejména se bude jednat o úhradu elektrické energie, plynu, tepla, vodného atd.
Stanovte si přepočítávací koeficient
Spotřeba energií je prokazatelná, jestliže má poplatník nainstalován samostatné měřící zařízení pro domácnost a pro podnikání. U mnoha drobných podnikatelů tomu tak být nemusí. Nejeden poplatník si logicky klade otázku, jakou poměrnou část z celkové spotřeby daňově uplatnit. Odpověď není jednoznačná. Zákon o daních z příjmů tuto situaci nedefinuje. Prokázání je na poplatníkovi. Existuje snad jediné doporučení: Nepřehánět a výpočet spotřeby co nejdůkladněji doložit.
Čtěte také: Jak vést drobný majetek v daňové evidenci? Vysvětlujeme na příkladech
Zřejmě nejčastěji používanou pomůckou pro rozklíčování celkových výdajů na energie je poměr podlahových ploch užívaných k bydlení a k podnikání. Zjednodušeně řečeno, pokud celková obytná plocha rodinného domu činí například 100 m2 a podlahová plocha využitá výhradně k podnikání je 20 m2, pak vhodným přepočtovým koeficientem bude 20 % (20/100). Lze se ale setkat i dalšími metodami, třeba se stanovením spotřeby elektřiny podle příkonu jednotlivých spotřebičů a počtu hodin provozu. Čtěte také: Ne všechny poplatky uplatníte do nákladů
Příklad s využitím koeficientu podle podlahové plochy: Podnikatelka v oboru účetnictví má v bytě kancelář. Podlahová plocha bytu činí 80 m2, plocha kanceláře 10 m2. Za zdaňovací období zaplatila 25 000 korun za plyn, 14 000 korun za vodné a stočné, za elektřinu 16 000 korun.
Přepočtový koeficient je 12,5 %. Celkové náklady spojené s vyúčtováním energií činily 55 000 korun. Do daňových výdajů si může uplatnit 6875 korun (55 000×12,5 %), což doloží doklady o vyúčtování a výpočtem koeficientu.
Kancelář a stolařská dílna není totéž
Uvedený příklad se týká kanceláře účetní. Stejný postup by mohl být použit i u skladu zboží, pracovny pro činnost překladatelů, autorů a dalších profesí, kdy je spotřeba podnikatele obdobná běžné domácí spotřebě. Ovšem pro provozovnu řemeslníka, který při práci využívá energeticky náročné stroje, by přepočítací koeficient vhodný nebyl. Samozřejmě je možné při případné kontrole argumentovat spotřebou před zahájením podnikání v porovnání s aktuální vyšší spotřebou a na základě těchto důkazů stanovit zvýšený koeficient. Je ale vhodné upozornit na rozdílné sazby energií pro domácnost a pro podnikání. Tady se zřejmě podnikatel nahlášení změny sazby poskytovateli energií a samostatnému elektroměru nevyhne. Čtěte také: Jaké náležitosti patří na fakturu? Záleží k čemu slouží
Příklad: Může si podnikatel uplatnit do výdajů vodné, stočné a elektrickou energii v rodinném domě, který není v obchodním majetku? Známí nám poradili uznat do nákladů 70 % a na tuto částku rovněž nárokovat DPH.
Není rozhodující, zda je nebo není nemovitost součástí obchodního majetku podnikatele. Důležité je hodnověrně prokázat poměr spotřebovaných energií pro podnikání a pro domácnost. Adekvátní část daně z přidané hodnoty je rovněž možné nárokovat. Musí se ale jednat o daňový doklad, tj. splnění náležitostí dle § 28 zákona o dani z přidané hodnoty (DIČ poplatníka atd.).
Energie spojené s pronájmem
Obdobná situace nastává v případě, kdy je dům nebo byt částečně či zcela pronajímán. Ten je opět spojen s přeúčtováním energií. Pronajímatelé se často mylně domnívají, že poplatky za přeúčtované energie patří do výnosů. Jak již dříve pro server Podnikatel.cz potvrdila Dagmar Lokajová z Finančního ředitelství v Ostravě, přijaté zálohy ani příjmy z přeúčtování energií ve výši fakturované účtovatelem se do zdanitelných příjmů nezahrnují. Součástí nájemného nejsou úhrady za ceny služeb spojených s užíváním pronajímané nemovitosti. Zálohy na ceny služeb, které pronajímatel po uplynutí roku zúčtuje se skutečnými výdaji za tyto služby, nezahrnuje pronajímatel do zdanitelných příjmů a ani platby za tyto služby nezahrnuje do daňových výdajů. Proto pronajímatel, který sám neposkytuje službu ve formě dodávky energií a přijaté zálohy od nájemce nejsou jeho zdanitelným příjmem, nemůže v rámci zdanění příjmů z pronájmu uplatnit ani výdaje ve formě úhrady předmětných záloh dodavateli poskytnutých služeb,
vysvětluje Dagmar Lokajová. Čtěte také: Jak podnikat jako společník, jednatel a OSVČ ve stejném oboru?
Jiná situace by byla, kdyby se energie nepřeúčtovávaly dle skutečné spotřeby, ale pronajímatel je stanovil například měsíčním paušálním poplatkem. Potom by samozřejmě součástí příjmů byly. Jednalo by se totiž o nájem.
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU