Na stát jsme tak letos pracovali plných 149 dní. Za rychlejším nástupem daňové svobody však nestojí opatření vlády. Ta naopak chce od poplatníků stále více peněz.
Vláda více utrácí, produkce však naštěstí roste
Vládní výdaje rostou, ale naštěstí ještě rychleji roste produkce,
komentuje letošní termín Dominik Stroukal, ředitel Liberálního institutu, jenž stojí za výpočtem pomyslného Dne daňové svobody.
I když se tento den od roku 2000 postunul už do května, zatímco ještě vloni byl až v červnu, výsledky jsou to stále horší než průměr OECD. Nejdříve daňovou svobodu přivítali v Irsku (20. 4.) a Jižní Koreji (26. 4.) a brzy oslaví ve Švýcarsku (7. 5.). Naopak nejdéle si na ni počkají ve Finsku (28. 7.) a Francii (25. 7.).
Průměr OECD oproti minulému roku klesnul o jeden den směrem k začátku roku. Dle Stroukala je to zejména hospodářským růstem v celém rozvinutém světě.
Hospodářský růst je navýšen uměle, měl by se více rozvinout mezinárodní obchod
„Většina takového růstu je však na dluh a v budoucnosti se při otřesech může Den daňové svobody snadno dostat zpět do půlky června, kde byl při poslední finanční krizi,“ vysvětluje Stroukal. „Mnohem raději bychom viděli posun Dne daňové svobody směrem k začátku roku přirozenou cestou, tedy technologickým pokrokem, mezinárodním obchodem, vyšší produktivitou a zejména nižšími vládními výdaji,“ uzavírá.
Liberální institut pro výpočet Dne daňové svobody používá metodiku soustředící se na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které, v případě deficitních rozpočtů, determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh.
ČLÁNKY DO MAILU