Dlouhodobý investiční produkt (DIP) z právního hlediska

Právní úprava a poskytovatelé DIP

DIP byl do českého právního řádu zaveden zákonem č. 462/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří a jeho právní úpravu nalezneme zejména v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění (dále jen zákon o podnikání na kapitálovém trhu). Podle ustanovení § 134g zákona o podnikání na kapitálovém trhu DIP vzniká na základě smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem DIP (jako podnikatelem) a spotřebitelem (tj. zaměstnancem nebo OSVČ). Zákon o podnikání na kapitálovém trhu taxativně vymezuje, kdo může DIP poskytovat, čímž reguluje rozsah jeho poskytovatelů.

Konkrétně mohou DIP poskytovat především banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti a samosprávné investiční fondy. Poskytovatel DIP musí být zapsán v seznamu poskytovatelů DIP, který je elektronicky veden ČNB, jinak mu hrozí pokuta. Hlavním důvodem pro regulaci poskytovatelů DIP je zajištění jejich dostatečné odbornosti, kvality a profesionality v oblasti investic tak, aby se (pokud možno) předešlo neodbornému investování a byla zajištěna potřebná kvalita a diverzifikace investičních portfolií pro koncové uživatele, kteří jsou v dané oblasti mnohdy neznalí.

Výhody DIP

DIP je velmi dobrým nástrojem spoření na stáří, a to zejména pro dynamičtější investory, kterým nevadí podstoupit určitá rizika s vědomím, že jejich podstoupení se může (ve srovnání s jinými formami spoření na stáří) reálně vyplatit. Hlavním cílem DIP je samozřejmě porazit inflaci a spotřebiteli přinést zajímavý výnos. Spotřebitel si může svobodně vybrat poskytovatele DIP i investiční strategii a měnit ji podle svých preferencí, což je bezesporu další výhodou. DIP se pak bude zhodnocovat podle toho, do jakých investic peníze poputují (např. do akcií, ETF nebo podílových fondů). Nabídka je velmi široká a může vyhovovat jak odvážnějším, tak i konzervativním investorům.

Zaměstnanci i OSVČ si mohou své vklady do DIP odečíst ze základu daně, a to až do výše 48 000 Kč za rok, což je rovněž velkou výhodou. Pokud tedy spotřebitel bude do DIP investovat 4000 Kč měsíčně (tj. 48 000 Kč za rok), uspoří na dani celkem 7200 Kč za rok. Limit 48 000 Kč se nicméně vztahuje dohromady na všechny 3 produkty zabezpečení na stáří (tj. na penzijní spoření, pojistné na soukromé životní pojištění a DIP). Poplatník si nicméně může sám určit, na které produkty podporující spoření na stáří využije daňovou podporu. Může tak všech 48 000 Kč použít jen na jeden produkt nebo příspěvek diverzifikovat. Výhodně může na DIP přispívat i zaměstnavatel, a to až do výše souhrnného ročního limitu 50 000 Kč (opět pro všechny státem daňově podporované produkty). Z příspěvku totiž zaměstnavatel neplatí odvody a je pro něj daňově uznatelným nákladem až do výše 50 000 Kč ročně za 1 zaměstnance.

Co je nevýhodou?

Nevýhodou DIP je bezesporu skutečnost, že na DIP se nevztahuje žádný přímý státní příspěvek (pouze daňové zvýhodnění). Tuto nevýhodu však kompenzuje možnost vyššího zhodnocení, jakož i vyšší daňová sleva. V neposlední řadě je třeba poukázat i na určitou míru rizikovosti DIP, jehož návratnost nemusí být vždy 100 % zaručena. Toto riziko je nicméně možné regulovat volbou konkrétní investiční strategie, která může být jak dynamičtější (tj. rizikovější), tak konzervativnější (tj. méně riziková). S tímto typem rizika se proto dá velmi efektivně pracovat a v čase jej i podle preferencí různě měnit.

Přečtěte si také:

Produkt spoření na stáří a dlouhodobá péče od roku 2024

Daňová podpora a investice v rámci DIP

Daňová podpora DIP má striktně vymezená pravidla v § 15b zákona o daních z příjmů. Pro čerpání daňové podpory musí být kumulativně splněny dvě podmínky:

• k výběru prostředků z DIP musí dojít až po uplynutí 10 let (tj. 120 měsíců) od vzniku DIP a 
• spotřebitel musí dosáhnout minimálně 60 let věku. 

Pokud by k výběru došlo dříve (nehledě na to, o jakou částku by se jednalo), spotřebitel by musel daňovou podporu vrátit, a to až 10 let nazpět. Daňová podpora by musela být vrácena také v případě, pokud by v důsledku prodeje majetku v DIP vznikla daňová povinnost a byla by zaplacena přímo z majetku DIP.

Do DIP je samozřejmě možné vložit více prostředků než 48 000 Kč za rok. Je ovšem třeba mít na paměti, že daňová podpora je omezena pouze na 48 000 Kč ročně a hlavně, že není možné s prostředky v DIP libovolně nakládat. Vždy se uplatní tzv. pravidlo 120/60, tedy že vybrat prostředky lze až uplynutí 10 let (tj. 120 měsíců) trvání DIP a až po dosažení 60 let věku. Jestliže tedy v jednom roce spotřebitel vloží do DIP více prostředků, uplatní se daňová podpora maximálně ve formě zmíněných 48 000 Kč, ale omezení s nakládáním se vztahuje i na prostředky vložené „navíc“.

Strukturu majetku, který může tvořit DIP, pak vymezuje §134i zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Majetek v rámci DIP mohou tvořit pouze: 

1. peněžní prostředky,
2. investiční cenné papíry (např. akcie, ETF a další cenné papíry), 
3. státní nebo kryté dluhopisy vydané členskými státy EU, 
4. cenné papíry kolektivního investování a 
5. deriváty sloužící k zajištění měnového nebo úrokového rizika. 

Majetkem v DIP tak nemohou být vysoce riziková nebo nedostatečně regulovaná aktiva, jako např. kryptoměny nebo firemní dluhopisy.

Je potřeba vše zvážit

Stát dlouhodobým investičním produktem, a především jeho daňovým zvýhodněním, svým občanům ukázal, že podporuje jejich aktivní spoření na stáří a chce, aby měli ve spoření prostřednictvím investic volnou ruku. DIP tak přináší nejen chybějící flexibilitu v oblasti dlouhodobého spoření na stáří, ale i možnost nadstandardního zhodnocení vložených prostředků při současném využití daňové podpory. Daňová podpora je sice atraktivní, nicméně vyžaduje pečlivé plánování a dodržování zákonem stanovených pravidel. Proto je klíčové pečlivě zvážit jak investiční strategii, tak i volbu poskytovatele DIP (vč. struktury jeho poplatků za správu DIP).