Státu chybí peníze, proto stále zvedá daně. Bohužel mu to ale není nic plané, protože je neumí vybrat. Daňové nedoplatky vzrostly za tři roky téměř o třetinu. Zjistil to Nejvyšší kontrolní úřad, který prověřil daňové nedoplatky a jejich vymáhání a odpisy. Od roku 2010 do konce roku 2012 nedoplatky vzrostly ze 106,4 miliardy na 134,7 miliardy korun, tedy o 27 %. Kromě toto finanční úřady ke konci roku 2012 evidovaly nedoplatky odepsané pro nedobytnost v závratné výši 124 miliard korun. Nedoplatky se totiž povede vymoci jen u 8 až 9 % dlužníků. Nejčastěji finanční úřady vymáhají nedoplatky exekucí účtu dlužníka. Jenže výnosy z exekucí od roku 2010 pravidelně klesají. A to jak u movitých, tak nemovitých věcí. U první skupiny je důvodem jejich nízká hodnota a nezájem veřejnosti, u druhé pak jejich zatížení zástavními právy jiných věřitelů.
Největší problém s vymáháním daní je u firemních plátců DPH. Daňové nedoplatky právnických osob na dani z přidané hodnoty mezi lety 2010 až 2012 vzrostly z 57,3 miliardy na 82,5 miliardy korun. Loni na jaře přitom finanční úřady evidovaly 77 plátců daně, jejichž nedoplatky na DPH byly vyšší než 100 milionů korun. Tyto firmy dávají dohromady celou třetinu všech nedoplatků na DPH. Pětačtyřicet dlužníků přitom sídlí na virtuálních adresách nebo nesídlí na adrese uvedené v obchodním rejstříku, případně je nelze zkontaktovat,
komentuje zjištění Zdeňka Profeldová z Nejvyššího kontrolního úřadu. Generální finanční ředitelství sice tlačí na správce daní, aby vymáhání těchto nedoplatků věnovali zvýšenou pozornost. Vzhledem k tomu, že velká část těchto dlužníků nemá žádný majetek, není příliš naděje, že by peníze pomohl získat větší dohled.
Nefunguje? Asi je to rozbitý… I tak se v Česku mluví o systému výběru daní.
Na to, že stát neumí vybrat daně, hřeší stále více firem. V kontrolovaném tříletém období se počet dlužníků zvedl o třetinu. Morálka fyzických osob naopak stejnou rychlostí vzrůstá. Lidí, kteří by měli nedoplatek na dani, ubylo o 31 %. Pokles byl způsoben snižováním příjmů, čímž došlo ke snížení daňových povinností. Následně klesl i počet fyzických osob podávajících přiznání k dani z příjmů, které měly povinnost platit zálohy na daň z příjmů,
vysvětluje Zdeňka Profeldová.
Faktorů negativně ovlivňující vymáhání daní je celá řada. Zde je přehled těch, při kterých je vymožení daňových nedoplatků téměř nemožné:
- Zadlužené obchodní společnosti, jejichž zakladatelé ukončí podnikatelskou činnost, neuhradí daňové pohledávky a ve stejné podnikatelské činnosti pokračují v nově založených obchodních společnostech.
- Nekontaktní daňové subjekty, jejichž statutární orgán není funkční nebo které nesídlí na adrese uvedené v příslušném rejstříku, případně sídlí na takzvané virtuální adrese, na níž nelze přímo kontaktovat statutární orgán ani nalézt exekučně postižitelný majetek.
- Daňové subjekty, které účelově mění sídlo firmy a místní příslušnost s cílem zabránit zahájení daňového řízení nebo ztížit jeho dokončení.
- Daňové subjekty, které se dopouštějí podvodného jednání s cílem získat majetkový prospěch, například vystavováním faktur na fiktivní plnění.
Podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu byl například kvůli podvodům doměřen a také odepsán pro nedobytnost nedoplatek na DPH v celkové výši 7 558 milionů korun. Jednalo se o dva subjekty z celkového řetězce desítek firem zapojených do obchodování s pohonnými hmotami. Jedná se o dlouhodobě přetrvávající problémy, jejichž řešení je možné jen přijetím takových změn právních předpisů, které znemožní nebo ztíží účelové obcházení nebo neplnění daňových povinností, a s tím související vznik nedobytných daňových nedoplatků,
uvádí Zdeňka Profeldová.
Nevíte si rady s daněmi? Nechte si poradit od daňových poradců na serveru Podnikatel.cz.
Zákony by tu byly, ale jsou bezzubé
Lhůta pro placení daně dnes činí 6 let ode dne splatnosti daně, po jejím uplynutí nelze nedoplatek vybrat. Je-li však v této lhůtě učiněn správcem daně úkon, který přerušuje běh této lhůty, běží lhůta znovu ode dne, kdy byl úkon učiněn. Lhůta pro placení daně končí nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku, tedy splatnosti daně,
připomíná Petra Petlachová, mluvčí Generálního finančního ředitelství. Výjimku tvoří nedoplatek zajištěný zástavním právem, který se zapisuje do příslušného veřejného registru. Právo vybrat a vymáhat nedoplatek zde zaniká uplynutím 30 let po tomto zápisu.
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků stanovil pro vymáhání nedoplatků promlčecí lhůtu v délce šesti let, kterou mohl správce svým úkonem směřujícím k vymožení prodloužit. K prekluzi práva vymáhat daňové nedoplatky podle této úpravy docházelo až ve lhůtě 20 let, respektive ve lhůtě 30 let, v případě zajištění nedoplatku zástavou. Tím docházelo k nárůstu odepsaných nedoplatků, evidovaných na podrozvahových účtech, jejichž vymožení bylo nereálné.
Nový zákon č. 280/2009 Sb. stanovil lhůtu pro placení daně, která je také šest let, ale na rozdíl od zákona předchozího umožnil správcům daně vyřadit odepsané nedoplatky z evidence podstatně dříve. I tato lhůta může běžet znovu, pokud správce daně učiní v zákoně uvedený úkon.
Snížit stavy odepsaných daňových nedoplatků umožnilo i ustanovení § 264 odst. 16 zákona č. 280/2009 Sb., podle něhož nedoplatky za daňovými subjekty, které ke dni účinnosti daňového řádu zanikly bez právního nástupce nebo zemřely bez dědice, dne 1. ledna 2011 zanikly a měly být vyřazeny z evidence. Ze zpětně aktivovaných nedoplatků nelze vyčíslit ty, které zanikly na základě § 264 odst. 16 zákona č. 280/2009 Sb,. Správci daně to samostatně neevidují.
Ačkoli byl zákon č. 280/2009 Sb. schválen už koncem července 2009 a v účinnost vstoupil 1. ledna 2011, nebyl ADIS, tedy Daňový informační systém, na novou právní úpravu správy daní připraven. Vyskytly se technické problémy s elektronickým převodem spisů a podobně. To způsobilo, že data z lokálních databází při převodu do krajské databáze nebyly často i několik týdnů dohledatelné. Navíc dochází k častým změnám předpisů, které fungování systému ovlivňují především negativně. ADIS může plnit svoji informační funkci pouze tehdy, že Generální finanční ředitelství přesně definuje rozsah statistických přehledů a obsah jednotlivých položek pro všechny stupně finanční správy. A to tak, aby bylo možné provádět průkazné a soustavné analýzy vývoje daňových nedoplatků a přijímat účinná opatření k omezení jejich objemu, ale také k účinnému vymáhání,
zní doporučení Nejvyššího kontrolního úřadu.
Odbor vymáhání Generálního finančního ředitelství loni v létě spustil pilotní projekt, který má vymáhání zlepšit. Na všech finančních úřadech teď pracují na zrychlení a hlavně sjednocení postupů při vymáhání nedoplatků.
Finanční úřady navíc na vymáhání nedoplatků nemají síly. Prověrka Nejvyššího kontrolního úřadu zjistila, že není v možnostech úředníků vymáhat dluhy u každé firmy. Každý z pracovníků má kromě jiného na starosti zhruba 600 dlužníků. Nejkritičtější je situace na finančních úřadech pro Prahu 1 a Prahu 4. Tady na každého pracovníka připadá až 1800 dlužných subjektů. Takové množství není možné obsáhnout. Přitom na úspěšné vymáhání nedoplatků má velký vliv také rychlost. Chybějící úředníci jsou proto dalším důležitým faktorem, který růst dluhů umožňuje.
Čtěte speciál serveru Podnikatel.cz Jak na daně
Je dluh na dani trestný čin?
Dluh se dá řešit i cestou posečkání nebo úhrady ve splátkách. Správce daně může povolit posečkání a úhradu dluhu ve splátkách ze zákonem stanovených podmínek. Například pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných. Dále také v situacích, kdy by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší, než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období.
Co se týká trestní odpovědnosti, není prosté neuhrazení splatných daňových dluhů trestným činem, byla-li daň správně přiznána a vyměřena. Trestnými činy daňovými jsou trestné činy uvedené v § 240 až § 246 trestního zákoníku, s touto problematikou také souvisí trestný čin dle § 260 trestního zákoníku, kterým je poškození finančních zájmů Evropské unie. Jejich podstatou je to, že se některé okolnosti odůvodňující vznik a výši daně v rozporu se skutečností buď předstírají, nebo naopak zatajují. Pro naplnění skutkové podstaty některého ze zmíněných trestných činů je třeba, aby jím byla způsobena škoda dosahující částky nejméně 50 000 korun,
vysvětluje Petra Petlachová.
Správce daně má oznamovací povinnost podle trestního řádu, pokud při své činnosti zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán některý z trestných činů daňových a poplatkových, dotačního podvodu, zkreslování údajů o stavu hospodaření a další uvedené v § 53 odst. 2 daňového řádu.
ČLÁNKY DO MAILU