Copywriting zažívá boom. Mraky nadšenců se chtějí stát copywritery nebo se za ně rovnou považují. Ano, umí napsat celkem slušné články. Ano, gramatiku ovládají skvěle. To je ale málo.
Záměrně pominu kreativitu, kterou beru jako samozřejmost: Umět oživit text, dát mu šťávu a vyvolat emoce, to by mělo patřit do základního copywriterského arzenálu. Jenže jak se do toho správně opřít? Jak najít své místo na výsluní, kde se lukrativní nabídky hrnou samy?
Začátek je ta nejdůležitější součást každé práce
Jednou z nejzákladnějších otázek všech začátečníků je, jak se solidně odpíchnout. Přitom startovací pozice je v podstatě pro všechny stejná. Všude kolem poletují tuny užitečného obsahu. Každý se může vzdělávat, co hrdlo ráčí. A úplně zadarmo. Ani není potřeba chodit na kurzy, protože informací je snad nekonečno.
Čím to teda je, že se někteří rychle vyšvihnou a jiní paběrkují celá léta? Upřímně, buď se snaží udělat maximum, nebo se spoléhají, že jim spadnou kšefty do klína. Zní to tvrdě, ale je to tak.
Když jsem s textařinou začínal já, neměl jsem o copywritingu ani tucha. Ze slohovek jsem měl vždycky trojky a gramatika mě taky moc „nerajcovala“. Prostě za mnou přišla přítelkyně, která toho času pracovala v reklamce, a řekla: Hele, děláme u nás krásný weby, ale ten obsah, ten vždycky stojí za prd. Co kdybys to zkusil? Vždyť něco napsat umíš, ne?
No, tak jo.
Šel jsem po tom. Nejenom co se řemesla týče. Nejde ti to? Snaž se víc. Máš málo peněz? Makej. Nemáš zakázky? Udělej všechno proto, aby sis nějaké našel atd. Chci tím říct, že ne všechno se podaří na první dobrou. Že je potřeba se rozvíjet ve všech osobnostních směrech. Vyjednávání, sebeprezentace, umění prodat se a zaujmout.
Kdo se bojí, k lepšímu se nedostane
Ve facebookových skupinách zaměřujících se na copywriting a marketing panuje lítý boj. Na oko to vypadá, že jsou všichni velcí kamarádi. V soukromých zprávách a e-mailech, které reagují na nabídky, se však strhává zákulisní bitva. Kdo dokáže zaujmout tak, aby dostal šanci k dalšímu vyjednávání? Málokdo.
No, vlastně zpět. Spousty copywriterů umí „upoutat“ pouze nízkou cenou. Ale tudy cesta nevede. Když někdo reaguje ve stylu: „Dobrý den, velice mě zaujala Vaše nabídka na spolupráci…“, nikoho tím neuchvátí. Proč taky.
Je to snad tím, že neumí psát? Ne. Je to o strachu. O strachu, že se to nepovede nebo že reakce půjde přes čáru. No a?
Když se ke mně dostala nabídka spolupracovat s bikovým e-shopem, zareagoval jsem takto: „Jsem vytrvalec. Miluji dlouhé tratě. A ještě ty delší. Obvykle jezdím sám. Rád se ale s někým svezu. Ať už na špici nebo ve větrném stínu. Texty produktů i kategorií sjíždím tak efektivně, jako peleton únik. A meta popisky? S těma jsem v sedle. Těžké převody roztáčím na Hané, ale do Opavy to není zase tak daleko. S jakou kadencí se budou konat schůzky?
Díky. Kolo v duši.“
Hned po prvním kontaktu bylo jasné, že jsem je zaujal. A to je první krok k tomu, aby s vámi klient vůbec komunikoval a prohlídl si portfolio. Pokud předvedete kvalitu bez bázně a hany hned na začátku, máte taky šanci vyjednávat o ceně. A tak to funguje všude, v reklamách na Facebooku, v PPC kampaních nebo i při osobním jednání.
Spolehlivější než švýcarské hodinky, rychlejší než kolty Clinta Eastwooda
I kdyby hořelo. I kdyby svět napadly hordy mimozemšťanů. I kdyby cestou na schůzku došel benzín…
Termín je svatý. Jak jednou slíbíte, že to bude ve čtvrtek v e-mailu, musí to být ve čtvrtek v e-mailu. A když to tam bude dřív, ještě líp.
Jistě. Svět se nezboří, pokud se trochu zpozdíte. Ale vyplatí se to? Je to dobré pro reputaci?
Spolehlivost jsem vždy bral jako samozřejmost. Nepřestávám se ale divit, jaký gigantický je problém dodržet slovo. Vždycky mě vytočí, když se s klientem domluvím na dodání podkladů nebo schválení textů, a pak čekám den, dva, týden, než se k něčemu dohrabeme. Že nemají čas? Není můj problém. Já se kvůli zakázce neozval.
Opačně to funguje stejně. Proč vystavovat své klienty vlastní neschopnosti uspořádat si práci? Proč si nenastavit harmonogram tak, aby se všechno stihlo? Možná si říkáte, že hodinka sem, hodinka tam, nic neudělá. To možná ne. Ale víte, kolik udělá spolehlivost a přesnost pro osobní značku (upřímně, i když jsem Papeš, taky v tomto ohledu nejsem svatý)?
Kuráž je dobrá, vytrvalost lepší
Někdy se nedaří. Někdy chodí jen divné zakázky, někdy žádné. Občas si člověk říká, že by se na to mohl „vykvajznout“, protože buď stresuje, nebo si třeba nevěří a pochybuje o svých schopnostech. Děje se to každému. Buď to člověk vzdá, nebo se s tím popere a vytrvá.
Ale není vytrvalost jako vytrvalost. Taková ta pasivní vytrvalost, kdy jenom čekáte, že se něco stane, ta je k ničemu. Lepší je vytrvalost, která žene ke zkoušení nových věcí. Která motivuje k sebezdokonalení. Která hlodá v hlavě a říká: Tak takhle to nepůjde. Musíš udělat něco jinak. Pak se zadaří. A když ne, tak to musíš udělat zase jinak.
On ten zlom vždycky přijde. Záleží, jestli to k němu vydržíte. „Jen“ vytrvat.
ČLÁNKY DO MAILU