Odborníci se stále nemohou shodnout na řešení problému dovozu nekvalitních potravin z Polska. Zatímco Potravinářská komora je pro radikální řešení a její prezident Miroslav Toman žádá zákaz dovozu polských potravin do té doby, než naši severní sousedé zlepší kontrolu kvality, Svaz obchodu a cestovního ruchu má za to, že plošné opatření nic nevyřeší.
Vyzýváme k podpoře českého potravinářství a jeho výrobků, k zastavení dovozů nekvalitních levných zahraničních potravin, které oslovují spotřebitele výhradně nízkou cenou a často ohrožují i jeho zdraví, a k šíření pravdivých a pozitivních informací o českých kvalitních potravinách,
uvádí v prohlášení Potravinářské komoty její prezident Miroslav Toman. Podle Zdeňka Juračky ze Svazu obchodu a cestovního ruchu je ale taková regulace trhu špatným řešením: Ochrana spotřebitele je i náš zájem, ale nevyřeší ho plošný zákaz dovozu. Fungovat bude jen postih konkrétních firem a dodavatelů. Plošné opatření by se navíc dotklo i českých společností, které své produkty vyrábí právě v Polsku. A takové by poté nebylo možné dovážet.
Plošný zákaz by navíc porušoval nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 stanovující obecné zásady a požadavky potravinového práva. To zaručuje volný potravinový trh. Ovšem v nařízení se zároveň píše, že volného pohybu potravin v rámci Společenství může být dosaženo pouze tehdy, nebudou-li se požadavky na bezpečnost potravin mezi jednotlivými členskými státy významně lišit. A tady je podle všeho zásadní problém. České dozorové orgány, například Státní zemědělská a potravinářská inspekce nebo Státní veterinární správa, jsou plně funkční a na světové úrovni. Polsko je v tomto ohledu zaostalé. A potíže jsou i v dalších zemích. Šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka dává za příklad Německo, kde jsou kontroly pouze regionální. Centrální dozor nad potravinami, jaký je nastaven u nás, je podle Juračky nejlepším systémem ochrany spotřebitele.
Ilustrační obrázek.
Zkušenost ukázala, že fungování vnitřního trhu s potravinami může být ohroženo v případech, kdy není možné původ potravin 100% dohledat. Je proto nezbytné vytvořit komplexní systém sledovanosti v potravinářských podnicích, aby produkty mohly být cíleně a přesně stahovány z trhu nebo aby spotřebitelé a kontrolní orgány byli informováni, a aby se zabránilo případnému a zbytečnému narušení trhu většího rozsahu v případě problémů s bezpečností potravin,
říká se v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002.
Neházet všechny do jednoho pytle
Jediným funkčním řešením problému s nekvalitními potravinami z Polska je podle Svazu obchodu a cestovního ruchu pranýřování jednotlivých dodavatelů. Platná legislativa může v tuto chvíli zakázat dovozcům a obchodníkům závadné zboží prodávat. Není proto nutné plošně zakazovat dovoz, což by bylo i legislativně složitější. Stejně jako se pranýřují nepoctiví čeští dodavatelé, mohli bychom postihovat i ty z Polska. Řešení je jednoduché. Dovezeš-li jednu jedinou komoditu, která bude více či méně závadná, máš roční zákaz prodeje celého sortimentu na území České republiky,
vysvětluje svůj plán Zdeněk Juračka. Producent podle něj musí takové opatření finančně pocítit a veřejnost se o něm musí dozvědět třeba ze speciálního webového portálu. Juračka také dodává: Nepodléhejme politickým nebo mediálním tlakům a chovejme se na trhu tržně.
Tento postup svaz doporučoval i Ministerstvu zemědělství. To na návrh ale nereagovalo, a proto před několika dny odešla do Bruselu stížnost a žádost o vysvětlení, jaké má v tuto chvíli český stát kompetence, jak lze dohledat původ potravin a jak lze případně postihovat nepoctivé producenty. Ministerstvo na tento krok reagovalo podrážděně. Jeho šéf Petr Bendl poznamenal, že o materiálu vůbec nevěděl, přestože se svazem komunikuje poměrně intenzivně. Část uváděných kompetencí podle něj navíc nespadá pod resort zemědělství, ale měla by se jimi zabývat ministerstva průmyslu a obchodu nebo financí. To platí například v otázce registrace tržeb. Ministerstvo zemědělství už také uvedlo, že o plošném zákazu polských potravin neuvažuje. Problém by měly řešit častější kontroly a také vyšší sankce po pochybení. Český ministr nemůže nařídit bez toho, aniž by k tomu měl legislativní oporu, zákaz dovozu jakýchkoli výrobků,
říká ministr Petr Bendl. Česká republika může podle něj zakázat dodávky pouze takových produktů, které jsou odpovědnými orgány vyhodnoceny jako zdravotně závadné. Na ty upozorňuje systém rychlého varování RASFF, který české spotřebitele nedávno upozornil například na oplatky s obsahem jedu na hlodavce.
Česká republika se chová zbaběle
To se ale nelíbí odborníkům. Miroslav Toman z Potravinářské komory říká: Česká strana by se měla přestat bát, protože polský systém dozorových orgánů, kontroly i systém dozoru kvality a bezpečnosti zcela selhal.
S tím souhlasí i Zdeněk Juračka ze Svazu obchodu a cestovního ruchu, podle kterého Česko postupuje příliš pomalu a málo razantně: Když si nedávno troufli zakázat dovoz alkoholu z České republiky Slováci nebo Poláci, proč bychom si něco podobného nemohli troufnout my. Evropská unie by byla sama proti sobě, kdyby se bránila takovým jednorázovým rozhodnutím. Je mi líto, že stát nevyužil situace po metanolové aféře, kdy by podobná opatření prošla zcela hladce. Teď v podstatě pouze čekáme, kdy k nám dorazí další závadné zboží nebo kdy dojde k podobné tragédii a ztrátám na životech jako na podzim minulého roku.
Ať už bude postup České republiky jakýkoli, jisté je, že polské potraviny se mezi českými zákazníky těší stále větší oblibě. Za posledních 12 let se dovoz potravin z Polska zvedl čtyřnásobně. Obliba polských výrobků stoupá především kvůli jejich nízké ceně a zákazníci nehledí ani na zdravotní nebo hygienická rizika. A tady platí úměra, se snižující se cenou stoupá riziko, že příliš laciné potraviny nepatří mezi nejkvalitnější.
ČLÁNKY DO MAILU