Dodržujete všechny zásady při vedení účetnictví? A znáte je vůbec?

Hlavní zásady při vedení účetnictví 

Účetnictví musí být vedeno správně, úplně, průkazně, srozumitelně, přehledně a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Aby bylo účetnictví vedeno správně, musí být vedeno v souladu se zákonem o účetnictví a navazujících právních předpisů. Za úplné je potom považováno takové, pokud účetní jednotka účtuje o všech účetních případech, které v daném období nastaly. Aby bylo účetnictví vedeno průkazně, musí být prováděna inventarizace, při které dochází k porovnání skutečného a účetního stavu. Za srozumitelné účetnictví je považováno takové, díky kterému lze jednoznačně určit obsah účetních případů.

Věrné a poctivé zobrazení

Ze zákona o účetnictví vyplývá, že účetnictví musí být vedeno tak, aby účetní závěrka podávala srozumitelně věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace podniku. Za věrné zobrazení informací je považováno takové, pokud obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnosti. Účetnictví musí být zároveň v souladu s účetními metodami. Za poctivé zobrazení je potom považováno to, kdy jsou při účtování použity takové metody, které vedou k dosažení věrnosti. Pokud má tedy účetní jednotka možnost volby mezi dvěma účetními metodami, měla by zvolit takovou možnost, která odpovídá skutečnému stavu.

Nepřetržité trvání účetní jednotky 

Při vedení účetnictví se předpokládá, že účetní jednotka bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti – tj. zásada nepřetržitého trvání účetní jednotky. Znamená to, že účetní jednotka nepředpokládá, že by existoval předpoklad, který by omezoval nepřetržité trvání anebo by cokoli nepřetržitému trvání zabraňovalo. Předpokládá se tedy, že účetní jednotka bude existovat a fungovat nepřetržitě v dohledné budoucnosti. Pokud by však účetní jednotka nechtěla v trvání pokračovat, je povinna tuto informaci uvést v příloze k účetní závěrce.

Akruální princip a významnost

Ze zákona o účetnictví vyplývá, že účetní případy musí být zaúčtovány do těch období, se kterými věcně a časově souvisí. Pakliže by se některý případ týkal jiného období, je zapotřebí tyto časově rozlišit pomocí účtů časového rozlišení. Jedná se typicky o nájemné placené předem, časové rozlišení pojistného a další. 

Některé položky však není nutné rozlišovat, a to buď takové, které jsou taxativně vyjmenovány v právním předpise, anebo takové, které nejsou významné. Hladinu významnosti si určuje účetní jednotka sama. Za nevýznamné lze považovat takové informace, které neovlivní rozhodnutí uživatelů účetních výkazů. Hladina významnosti se určuje například ve vztahu k celkovým aktivům nebo obratu. 

Zásada bilanční kontinuity a periodicity, stálost účetních metod

Tak, jak už vychází z předchozích zásad, je zapotřebí, aby byl dodržen předpoklad trvání účetní jednotky. Z toho vyplývá, že musí být dodržena zásada periodicity, tj. zjišťování účetních informací v pravidelných intervalech. Aby byly informace porovnatelné v čase, musí být zajištěno dodržování stálosti účetních metod. Účetní metody se mohou měnit jednou za účetní období. Pokud by byly informace často měněny, nebylo by možné informace porovnat. 

Zásada bilanční kontinuity vyplývá z principu podvojnosti, kdy se musí rovnat aktiva a pasiva. Bilanční kontinuita tak zajistí, že na sebe navazují konečné a počáteční stavy. 

Zásada kompenzace

V účetnictví platí, že účetní jednotka nesmí kompenzovat závazky a pohledávky, náklady a výnosy, až na stanovené výjimky. Vzájemná kompenzace je umožněna například pro dobropisy, které se týkají konkrétního účetního případu, některé případy zúčtování inventarizačních rozdílů a další taxativně vymezené výjimky.

Zásada opatrnosti

Poslední zásadou, kterou je nutné zmínit, je zásada opatrnosti, která stanovuje účetní jednotce povinnost promítnout všechna předvídatelná rizika při sestavení účetní závěrky. Nástroje pro uplatnění zásady opatrnosti je například tvorba opravných položek nebo rezerv. Majetek by tak neměl být nadhodnocován a závazky podhodnocovány – tak bude dosaženo vykazování účetních případů v souladu se zásadou opatrnosti.