Elena Rubtsova se věnuje uměleckému plstění. Nejen na zakázku pod svou značkou Woolly Stuff vyrábí portréty a sošky v podobě domácích mazlíčků a dalších zvířat.
Co se dozvíte v článku
Na začátku byla liška
K tomuto typu tvoření se Elena Rubtsova dostala, když uviděla na internetu hračku lišky, která vypadala jako živá. V té době vůbec nevěděla, o co se jedná. Začala tedy hledat. Zjistila, že jde o hračku vyrobenou metodou suchého plstění. Líbilo se jí to a rozhodla se, že to chce sama vyzkoušet. To bylo před několika lety. Učit jsem se začala před čtyřmi lety, zakoupila jsem si kurz od umělkyně, která vyráběla právě tu lišku. Prošla jsem, udělala stejnou hračku a prohlubovala si další vědomosti,
vzpomíná s tím, že jí pomohlo také YouTube. Tam sledovala videa s návody a o materiálech i technikách.
Při práci si Elena musí dávat pozor hlavně na své prsty. Jehly jsou totiž hodně ostré. Především na začátku se často píchla, což bylo bolestivé. Předcházet tomu může díky náprstkům chránícím prsty. Když na začátku udělala chybu, vždycky začínala znovu, ale dnes už ve většině případů dokáže chyby opravit. Jen opravdu zřídka nastává situace, kdy je lepší začít znovu,
doplňuje.
Jak se liší vlna a psí srst?
Vlnu lidé znají už dlouho a umějí s ní pracovat. Vlna na plstění je česaná a mykaná. Česaná má dlouhá vlákna a obvykle se z ní plete, zatímco mykaná vlna je spíše pro suché plstění. Elena Rubtsova při své výrobě používá častěji česanou vlnu, která vytváří srst. Vlna má různou tloušťku. Například hrubá ovčí vlna má tloušťku velkou, naopak merino vlna je jemná, tenká a příjemná na dotek. Pokud porovnáme výrobky z hrubší vlny a merino vlny, budou vypadat různě. Z merino lze vytvořit malé detaily a vše propracovat, hrubší vlna je zase jakoby trošku zmačkaná. Jinak lze pracovat s jakýmkoliv druhem vlny. To záleží na výsledku, kterého chci docílit,
vysvětluje.
Materiály shání Elena na internetu. Tam také rychle našla několik dodavatelů, od kterých nakupovala českou vlnu. Lze najít také německou nebo merino. Spotřeba vlny záleží na velikosti figurky. Vyráběné mini kopie váží kolem patnácti, dvaceti gramů. Jsou dvě možnosti, jak postupovat. Buď mít spoustu barev a udělat si takovou paletu, nebo si odstín vlny míchat z několika základních barev vlny. Druhá možnost šetří místo, protože moje dílnička je v bytě, mám tady takový koutek, kde je pracovní stůl a několik krabic vedle sebe,
dodává Elena.
Kromě vlny pracuje Elena Rubtsova také se srstí přímo od domácích mazlíčků. Ta je úplně jiná. Nepoužívá přitom podsadu, protože ta má úplně jinou barvu a nelze ji obarvit. Navíc hůře drží tvar než ovčí vlna. Mohla by vytvořit figurku z podsady, ale bude vypadat úplně jinak, než očekává zákazník, když vidí výrobky z ovčí vlny. Například, když má někdo dlouhosrstého psa, vždycky mu vysvětluje, že může vyrobit figurku, která bude vypadat úplně stejně jako jeho pes jenom ze sestřižené srsti. Ideálně, když majitel nasbírá srst z různých míst pejska, abych ji mohla umístit na správné místo odpovídající té barvě,
doplňuje.
Nikdy nedělá dvě stejná zvířata
Elena potvrzuje, že při výrobě nemá oblíbeného domácího mazlíčka nebo zvíře. Podotýká však, že nikdy nedělá dvě kopie stejného zvířete, například psa. Každé zvíře prožívám a nemůžu ho hned opakovat. Možná po nějaké době, ale ne hned,
upřesňuje. Její výrobky vypadají jako živé. A to nemá žádné umělecké vzdělání, jen od dětství ráda malovala a poté pracovala v technickém oboru. Před několika lety se rozhodla změnit život a nyní se při výrobě snaží opakovat proporce a tvary.
Svou roli hraje určitě i to, že ručně vyrábí například oči zvířat. Ty jsou skleněné kabošony, které se používají při výrobě bižutérie. Zornice a duhovku maluji ručně podle zaslaných fotek. Důležité je zachytit barvu, velikost zornice a obecně velikost očí tak, aby všechny proporce byly správné,
prozrazuje dále Elena.
K produktům, které Woolly Stuff nabízí, patří sošky, přívěšky do auta nebo brože. Každý výrobek je stejně náročný. A to i mini výrobek. To, že vypadá jako malá figurka, neznamená, že ji dělá rychle a snadno. Doba výroby jedné figurky je minimálně 15 hodin se vším všudy, od začátku až do finální podoby,
říká. Nejprve se dívá na zaslané fotografie od zákazníka. Pokud jde o figurku, na internetu hledá kostru plemene, aby zjistila proporce, poté hledá vhodnou vlnu, míchá barvy a udělá si paletku. Potom začíná rutina v podobě tvorby základních tvarů a následně vše spojím, přidám oči, jazýček, zoubky,
vyjmenovává.
Stálý proces učení i radost
Dopředu se nedá odhadnout, kolik času zabere jednotlivý proces. Je to zkrátka proces tvorby, kterou se Elena pořád učí. Někdy musím něco vymyslet, abych získala výsledek, který chci. Stále se učím, dívám se na výrobky jiných umělkyň, vidím, co dělají, a snažím se to nějak používat ve své práci nebo vymýšlet něco nového,
popisuje Elena.
Při výrobě se neobejde bez vlny, jehly na suché plstění a vhodné podložky na plstění. Těch existuje několik variant, může jít například o silný molitan. Elena raději používá kartáč na plstění, který lépe chrání vlnu od zlomení. Trpělivost a pevné ruce jsou také důležité, ale podle Eleny to člověk určitě zvládne, protože nevnímá čas, který potřebuje na výrobu a má z toho radost.
Znáte techniku suchého plstění?
Každá zakázka je výzvou
Zákazníci mohou Eleně poslat fotografii mazlíčka a ona podle ní vytvoří figurku. Každá zakázka je pro ni výzvou a cítí velkou odpovědnost. Lidé ji totiž svěřují emoce nebo vzpomínky. Chci, aby jim ta figurka nebo portrét přinášely jen dobré vzpomínky. Proto se pokaždé bojím, jestli to zvládnu, ale snažím se dělat, co je v mých silách,
usmívá se. V paměti Eleně utkvěla její první soška světlého kokršpaněla, kterého tvořila úplně z jeho srsti. To byla její první složitá práce.
S prodejem Elena začala na Fleru, kde měla k prodeji několik broží. Chtěla tak zjistit, jestli o ně bude zájem. Ten byl, tak se rozhodla vytvořit facebookovou stránku. Nyní se tak propaguje sama na Facebooku a inzeruje v tematických rukodělných nebo psích a kočičích skupinkách. Po novém roce chci také natočit několik video kurzů s návody na plstění svých zvířátek. To je můj plán na příští rok,
uzavírá s úsměvem.
Tip na další příběh
Vystudovaný biolog zasvětil život lanýžům. Poznejte ho i s jeho psí parťačkou
Nela je prvním profesionálně trénovaným psem na hledání lanýžů u nás. Petr Synek s ní vyráží na výpravy. Jeho společnost LaNiche dodává lanýže do českých restaurací. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU