Zvýšení vstupní ceny pro zařazení dlouhodobého majetku v účetnictví podnikatelů

Dlouhodobý majetek dle zákona o daních z příjmů

Zákon o daních z příjmů nově od 1. ledna 2021 definuje hmotný majetek, konkrétně potom samostatné hmotné movité věci, případně jejich soubory, jako „věci se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena (§ 29) je vyšší než 80 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok“. 

Výčet všech daňových změn, které byly vyhlášeny ve Sbírce listin k 31.12.2020 jako součást daňového balíčku, naleznete zde.

Oproti původnímu znění zákona se zvýšila hranice pro určení vstupní ceny samostatných movitých věcí a jejich souborů ze 40 000 Kč na 80 000 Kč. Tuto změnu uvítá většina podnikatelů, protože se jim rozšiřuje možnost uplatňování výdajů na pořízení dlouhodobého majetku rovnou jako daňově uznatelný náklad. Zvýšení hranice se týká také technického zhodnocení hmotného majetku. Tuto změnu lze (dobrovolně) aplikovat zpětně již pro rok 2020 na majetek pořízený od 1.1.2020. 

Dlouhodobý majetek dle zákona o účetnictví

Zákon o účetnictví vymezuje jako dlouhodobý majetek takový majetek, kde je předpokládaná doba použitelnosti delší než 1 rok. Zákon o účetnictví, na rozdíl od zákona o daních z příjmů, nestanovuje minimální hodnotu pro zatřídění majetku.

Podrobnější informace o tom, co je považováno za dlouhodobý majetek, rozvádí vyhláška k zákonu o účetnictví a české účetní standardy. Ve vyhlášce potom najdeme definici hmotných movitých věcí a jejich souborů, kdy jsou za toto považovány: „hmotné movité věci a jejich soubory se samostatným technicko-ekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než jeden rok a od výše ocenění určené účetní jednotkou, a to při splnění povinností stanovených zákonem, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku. Hmotné movité věci a jejich soubory se samostatným technicko-ekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než jeden rok nevykázané v položce „B.II.2. Hmotné movité věci a jejich soubory“ se považují za drobný hmotný majetek, o kterém účetní jednotka účtuje jako o zásobách.“  a dále předměty z drahých kovů bez ohledu na výši jejich ocenění. 

V ČÚS se dlouhodobým majetkem zabývá standard č. 013, který upravuje základní postupy účtování dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku za účelem docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami. V třetí části se český účetní standard věnuje oceňováním majetku.

Stanovení ceny pro zatřídění dlouhodobého majetku si určuje účetní jednotka sama vnitřními předpisy. Většina účetních jednotek si pro zjednodušení stanovuje vstupní cenu pro zařazení do hmotného majetku takovou hranici, která kopíruje zákon o daních z příjmů, tedy 40 000 Kč. Pokud se účetní jednotka rozhodne zvýšit hranici pro zařazení do hmotného majetku v návaznosti na novelu zákona o daních z příjmů, je zapotřebí tuto změnu promítnout do interních předpisů účetní jednotky. Zpozornit by ale měly takové účetní jednotky, u kterých by tato změna znamenala ovlivnění vypovídací schopnosti účetní závěrky a její nesrovnatelnost v čase. 

Jakmile dojde ke změně metody oceňování, což bezpochyby zvýšení hranice pro zatřídění majetku je, a tím i zveřejňování jednotlivých aktiv (nákladů) do účetní závěrky, je zapotřebí tuto změnu reflektovat v účetní závěrce. Této problematice se podrobněji věnují interpretace NÚR č. I-29 a I-30, které se věnují opravám chyb, změnám v účetních odhadech a změnám účetních metod a dále srovnatelnosti hodnotových údajů v čase.  Aplikace změny zvýšení hranice do dlouhodobého majetku může potom u některých účetních jednotek výrazně ovlivnit náklady a hodnotu aktiv, a tím i samotné vykazování aktiv/nákladů v účetních výkazech. Je potom na posouzení účetní jednotky, zda je tato změna hodnoty považována za významnou a zda je vhodné reflektovat změnu účetní metody do výkazů za minulá období. 

Toto se však netýká podnikatelů, kteří vedou daňovou evidenci. 

Časové rozlišení při pořízení většího rozsahu dlouhodobého drobného majetku

V neposlední řadě je nutné upozornit na ČÚS č. 017, který se věnuje zúčtovacím vztahům. Součástí standardu jsou totiž ustanovení o účtování na účtech časového rozlišení nákladů a výnosů, kdy účet „Nákladů příštích období“ řeší mimo jiné drobný dlouhodobý majetek. Na účet nákladů příštích období se dle standardu zaúčtují výdaje běžného účetního období, které se týkají nákladů příštích období, ale také zařazení většího rozsahu drobného dlouhodobého majetku do používání. ČÚS jsou na rozdíl od interpretací NÚR závazné.

Pokud tedy pořídím dlouhodobý majetek, který dle vnitřního předpisu nesplní kritérium pro zařazení mezi aktiva z důvodu nižší vstupní ceny, než je určené ocenění účetní jednotkou, ale jeho zaúčtování do nákladů běžného období by mohlo výrazně ovlivnit hospodářský výsledek účetní jednotky, je dle standardu povinnost tento výdaj časově rozlišovat, a takto časově rozlišené náklady zúčtovat až v tom období, se kterým věcně a časově souvisí.