Přinášíme druhou část rozhovoru. Jeho první díl najdete zde: Celníci už léta lžou o ceně zabaveného zboží, říká Winter.
Jaký mají Vietnamci u nás vůbec život? Dostávají třeba nějaké příspěvky od státu?
Málokdo si uvědomuje, že Vietnamci nejsou národnostní menšina, nýbrž mají status cizinců. Nemají tak nárok ani na korunu od státu a mají jenom povinnosti. Musí platit sociální a zdravotní pojištění, odvádět daně. Po dvou letech žádají o prodloužení pobytu, a kdyby neměli vše v pořádku, tak jim pobyt cizinecká policie neprodlouží. Ale to ti různí xenofobové a rasisti nechtějí vidět.
To určují úředníci, že je někdo brán jako menšina a někdo jako cizinec?
To je dáno zákonem. Jedním z našich hlavních dvou cílů právě je, aby Vietnamci, co u nás žijí pět a více let a mají čistý trestní rejstřík, byli uznáni za národnostní menšinu s právy s tím souvisejícími. Na to však musí být politická vůle, aby to schválil parlament a dal to do zákona o národnostních menšinách. Pak by Vietnamci získali například nárok na to být voleni do zastupitelstev a do státních orgánů. Dovedu si klidně představit Vietnamce vysokoškoláka znajícího perfektně tři světové jazyky, jak sedí v českém parlamentu. Vždyť Vietnamci zde žijí od roku 1950. Český statistický úřad již třetí rok po sobě uvádí, že nejvíce dětí narozených cizincům se rodí Vietnamcům. Vietnamci nám tak zachraňují náš demografický úpadek.
Navíc já za 59 let neznám případ, že by Vietnamec oloupil a zavraždil Čecha. Ale já sám jsem před dvěma lety byl na pohřbu, kdy byl 45letý Vietnamec, táta o rodiny, několikrát vyloupen, a to na náměstí proti obecnímu úřadu. Popáté svůj obchod již hlídal a když tam opět přišli ti dva čeští zloději a zjistili, že tam brání svá trička a boty, tak ho podřízli jako podsvinče. O měsíc na to byla v pravé poledne v kamenném obchodě v jižních Čechách zavražděna vietnamská prodavačka. A nedávno v Praze přišel do kamenného obchodu k vietnamské prodavačce dokonce kriminalista s namířenou pistolí. A proto já říkám dost. Nechci se stydět za to, že jsem občan a rodák České republiky.
Druhá věc, o kterou usilujeme, je to, že když se Vietnamcům u nás narodí dítě, tak aby se jeho rodiče nemuseli rozhodovat, zda mu dají české, nebo vietnamské občanství. Chceme, aby měli možnost získat dvojí občanství. Ty děti tady chodí do českých škol a o víkendu do vietnamských, kde se učí vietnamsky, aby se při návštěvě Vietnamu vůbec domluvily s prarodiči. Já si myslím, že by si to ty děti zasloužily.
Mluvíte o rodině, je to tedy tak, že Vietnamci sem jezdí natrvalo i s rodinou, či sem jezdí jen vydělat peníze?
Na to jde odpovědět až poté, co vysvětlím, jaké mají Vietnamci priority. Na prvním místě je vzdělání dětí. Rodiče prostě budou dřít. Například ve Vietnamu v životě nepoznali sníh a když tam klesne teplota na 16 stupňů, tak děti nemusí do mateřských škol, protože je zima. A sem přijedou a tady je 20 stupňů pod nulou a oni u těch stánků na tržnicích vydrží. Češi by v nepřetržitém 55stupňovém vedru a 98 % vlhkosti skapali. Vietnamci to vydrží, protože před sebou mají jedinou věc. Vydělat peníze, aby zaplatili studia svých dětí.
Na druhém místě jsou rodiče, kterým pravidelně posílají peníze. Ve Vietnamu neexistují žádné domovy důchodců. Taky tam neexistuje, že když berou důchod, aby se za nimi sjeli příbuzní a o ty peníze je připravili. Naopak Vietnamci z celého světa poslali v loňském roce legálně do Vietnamu přes 9 miliard dolarů. Každý Vietnamec tak ví, že až jednou zestárne, a je lhostejné, a teď se vracím k vaší otázce, zda žije v Česku, USA, či Vietnamu, tak mu děti každý měsíc či každých čtvrt roku budou posílat peníze.
Ve Vietnamu také umí tisíciletými nápady a chytrostí udržet děti v neustálé pozornosti. Otec rodiny si například pořídí krásnou perleťovou skříňku a řekne dětem: Jste čtyři děti, až umřu, vezměte klíček, co nosím na krku, a otevřete truhlu a tam bude jméno nástupce mé firmy a toho, kdo získá můj vůz.
A ty děti do poslední chvíle nevědí, kdo na lístku bude uveden. Chci jen prostě uvést, že ti, co teď mají děti, vědí, že děti jim budou jednou posílat peníze.
Odpovědět tedy na to, zda sem chodí natrvalo, z těchto důvodů nejde. Ano, pokud se tady mají ekonomicky dobře a jsou spokojení, tak budou tady. Ale nikdo dnes neví, zda až jim bude šedesát, nepůjdou tam, kde se narodili. Máme případy, že se vrátili, ale máme tady i Vietnamce v pokročilém věku, kteří tady mají dokonce i vnuky.
Jsou dva druhy, ekonomická a pracovní migrace, za prvé ve Vietnamu jsou inzeráty vysokých škol z celého světa. Ti, kteří jdou na školy, tam pak zůstanou a usadí se. A ta druhá, migrace nejchudších vrstev, které jdou za prací. To je pro ně šance dostat se do světa. A pak když se vrací zpátky, tak si s sebou přinesou zkušenosti a poznatky, co se naučili. Naši politici by se také od Vietnamu měli co učit.
Jak je pro Vietnamce vůbec těžké se do Česka dostat?
Je to velice těžké. Už čtyři roky veřejně kritizuji a posílám dopisy ministerstvu a vládě kvůli tomu, že se sem během posledních pár let dostalo přes 20 000 Vietnamců, kteří byli podvedeni některými vietnamskými personálními agenturami, které jsou napojené na české personální agentury. Po příjezdu se z nich stali novodobí otroci a jestliže od prvního ledna 2007 do října 2008 naše velvyslanectví v Hanoji vydalo 9994 víz za účelem podnikání u nás Vietnamcům, kteří neumí česky, nejsou ničím vyučení a pouze 2500 pracovních víz kvalifikovaným Vietnamcům, tak to je důkaz, že něco není v pořádku.
Jestliže sem za poslední tři roky přišlo asi 15 000 Vietnamců bez znalosti češtiny, bez vyučení a maturity, kteří tady navíc nějakým podvodem získali na živnostenských úřadech živnostenské oprávnění, pouze možná 5 % až 10 % z nich šlo někam do nějakého stánku. Zbytek pracuje ve velkých podnicích, které za ně nemusejí platit pojištění a nikoho z našeho státu to nezajímá. A já jsem řekl, že nedopustím, aby z nich tady dělali novodobé otroky. Oni ani nevědí, že by si tady nějaké sociální a zdravotní pojištění měli platit. Proto také informujeme o systému pojištění v časopisech pro Vietnamce, který vydáváme. Vydali jsme také česko-vietnamský slovníček, o který je velký zájem například i v tuzemských nemocnicích. Snažíme se prostě dělat to, abychom pomohli Vietnamcům v integraci.
Problém je také v tom, že Vietnamci, co k nám přicházeli, museli platit nejprve 2700, potom 5000 a vloni už 15 000 dolarů úplatek vietnamským mafiánským zprostředkovatelům. Musíme si uvědomit, že měsíční plat kvalifikovaného Vietnamce doma je 100 dolarů. Aby tedy zaplatili úplatek, museli by dát desetiletý výdělek, a na to prostě neměli. Proto se rodiny složily, daly do zástavy bankám své rodinné domy, byty a kdyby se teď měli vrátit domů,tak spáchají sebevraždu, protože by šli na ulici.
Jak se k tomuto problému staví český stát? Snaží se to nějak řešit?
Já jsem upozorňoval loni v červenci ministerstvo zahraničních věcí s tím, že chci, aby mě přijali, abychom našli řešení. Poslali mi 21. srpna dopis, že s vízy ve Vietnamu je vše v pořádku a že mě nepřijmou. Mě, daňového poplatníka, z jehož daní žijí. V loňském roce v dubnu dokonce zveřejnil vietnamský časopis a největší vietnamské noviny to, že se k nám dostávají Vietnamci za úplatu, a proto Vietnamské socialistická republika prvně v historii zastavila výběr pracovníků do České republiky. Také o tom psaly německé noviny, které zveřejnily, jak je to s mafiánským způsobem získávání víz a práce u nás. U nás však strkají všichni hlavu do písku a ticho. A teď se řeší pouze důsledky.
Tuším také, že Vietnam není zařazen do systému tzv. zelených karet…
To byla ta největší chyba a urážka Vietnamu. Návrh vládě připravovalo ministerstvo vnitra, respektive odbor azylové a migrační politiky, a mně se dostaly do rukou i pracovní kopie, kde byly Vietnam a Mongolsko vyškrtnuty, protože pokud by Vietnam byl zařazen do systému zelených karet, odpadla by veškerá korupce. Jestliže za jeden rok zaplatili Vietnamci mafiánským zprostředkovatelům poplatky ve výši 1,6 až 2,3 miliard korun, tak si spočítejte, kolik to dělá za 4 roky a proti jaké mafii já bojuji.
A místo aby to někdo řešil, tak mi dokonce vyhrožují, že na mě podají trestní oznámení. Zástupci ministerstva vnitra mi říkají, když mluvím v rozhlase, ať vážím slova. Já je nepotřebuji vážit, já mám vše doloženo fakty. Já jsem jako první zveřejnil to, že naše cizinecká policie vědomě porušuje mezistátní smlouvu České republiky s Vietnamem ohledně vydávání občanů. V její anglické verzi je jasně napsáno, jak mě upozornili právníci, že Vietnamec může být vydán domů, když je pravomocné rozhodnutí vykonatelné. A podle českého právního řádu není vykonatelné, když má dotyčný možnost se odvolat k soudu.
Rozhodující verzí pro jakékoli rozhodnutí je verze anglická. V české verzi je uvedeno, ne když je rozhodnutí vykonatelné, ale když je pravomocně rozhodnuto. U nás se dělá, že cizinecká policie zadrží Vietnamce, pravomocně rozhodne. Vietnamce sebere, dá do zamřížovaných ubikací, do různých detekčních táborů, pak je doveze do letadla a odveze do Hanoje předat místním orgánům. Ty žijí v domnění, že rozhodnutí je vykonatelné, že postižení měli možnost se odvolat a české soudy to zamítly. Ti Vietnamci, i když se prostřednictvím svých právníků odvolali, byli deportováni. Já to nazývám kolektivními únosy ve státní režii.
Česká televize zveřejnila dokonce dopis, který poslal ředitel odboru azylové a migrační politiky pan Haišman řediteli cizinecké policie plukovníku Husákovi, ve kterém píše, že Vietnamci se budou domů posílat stále podle české verze, do té doby, než to Vietnam zjistí a podá protest. Mně je z těchto pánů na zvracení. A jestliže vnitro porušuje mezistátní dohody, tak tito lidé by už dávno neměli být ve svých funkcích.
Na to bych navázal, jaké jsou podle vás největší problémy Vietnamců u nás? Jak například vnímají xenofobii?
Problémy mají všeobecně s tím, že jim hodně lidí tyká. Já si nedokážu představit, že by někdo přišel do českého obchodu, restaurace a tam by prodavači tykal. To je jedna věc. Druhá, co jim nejvíce vadí, je paušalizování. Když bývalý ministr Langer odůvodnil zastavení vydávání víz pro Vietnamce tím, že Vietnamci mají nejvyšší kriminalitu, tak jsem si položil otázku, proč ministr vnitra České republiky lže. Já jsem si nechal vytáhnout materiály z parlamentu, kde jsem dostal tabulku, že v kriminalitě cizinců vedou Slováci, na druhém místě Ukrajinci a až někde vzadu Vietnamci.
Ministerstvo vnitra také zveřejnilo, že bylo odhaleno 26 vietnamských pěstíren marihuany. Neřeknou už ale, že pěstírny nepatřily žádnému Vietnamci, co zde žije na dlouhodobý, či trvalý pobyt, ale že investory byli Vietnamci žijící v Kanadě, USA, Anglii a Holandsku, kteří sem jezdili a financovali to. Zpráva o drogách obsahovala jen Vietnamci a marihuana a vzadu bylo sděleno, že narostl z 250 na 500 počet výroben pervitinu u nás. Jenže tam už se nejmenuje, jaké národnosti jsou jejich zakladatelé, tak proč se to u Vietnamců zdůrazňuje? Většinou čtu zprávy v českých médiích, že cizinec zavraždil českého podnikatele, ale pokud někde chytí Vietnamce, vždy tam napíší Vietnamec. Ne každý cizinec je přece sériový vrah – jak by mně bylo, kdybych já přijel do Vietnamu a tam si mysleli, že každý Čech je tunelář.
Proč se třeba nezveřejnilo, že za prvních povodní vybrali Vietnamci 12 milionů korun a za druhých 21 milionů korun na věcné dary a věnovali to postiženým obcím. Nebo jiný příklad, vietnamská podnikatelka v Chebu se nemohla dívat, jak je místní park zanedbaný, tak šla a věnovala milion korun na obnovu parku. A chebští občané doteď netuší, že peníze věnovala vietnamská podnikatelka. Já nechci, aby se o nich psaly nepravdy. Ano, pokud poruší zákon, měli by být potrestáni jako kterýkoli Čech. Mělo by se ale taky psát i o jejich pozitivech, aby ty informace byly vyvážené. Ale v současnosti je to tak 90 % negativních a 10 % pozitivních, a to není úměrné. A to jim nejvíce vadí, ta paušalizace.
Tak snad to aspoň tímto rozhovorem trochu napravíme. Na závěr by mě ještě zajímalo, jak jsou na tom s Vietnamci ostatní země. Míří Vietnamci jen do Česka nebo i do zbytku Evropy?
Řeči z úst ministerstva vnitra, že nejvíce Vietnamců v Evropě je u nás, nebyly přesné ani pravdivé. A mě už to ani nepřekvapuje. Více Vietnamců žije v Anglii či Holandsku a velký počet jich je třeba taky v Německu. Mnohokulturnost každý stát obohacuje a jenom tupí a primitivní xenofobové a rasisti si myslí, že my Češi jsme nějací nadlidé. Já jim říkám, podívejte se na tu zeměkouli, jaká jsme špendlíková hlavička. A urážet občany 87milionového Vietnamu?
Vietnamu vyhlásila například válku Čína. Co udělal Vietnam? Vzal své vojsko a přesunul ho k hranicím Číny. Ta viděla, že 70 km u hranic je jen vojsko a že se Vietnam klidně nechá vymlátit. Za týden raději vyhlásila příměří. Kdyby byla místo Slovenska Čína a vyhlásila nám válku, tak si dokážu představit, že by se hned v Praze dělaly oční operace. Proto si jich také vážím a je chyba, že se tato fakta neříkají naší veřejnosti.
Děkuji za rozhovor
Fotogalerie
(klikněte pro zvětšení)
Foto: Ivana Dvorská
ČLÁNKY DO MAILU