Co v byznysu přestalo být „sluníčkařením“ a něčím navíc, je etika. Ukázalo se to třeba při tlaku na globální firmy, aby opustily Rusko poté, co napadlo sousední Ukrajinu. Podnikat etičtěji však jde i v malém, v mikrofirmách nebo na volné noze, kde je to osobní rozhodnutí.
Co se dozvíte v článku
V autentickém podnikání má místo také intuice
Příklad změny v podobě příklonu k větší autenticitě v podnikání ukazuje na svém příběhu i podnikatelka Michaela Thomas, majitelka společnosti Butterflies & Hurricanes, což je malé studio zaměřené na design, branding, korporátní identitu a packaging, které hledá konec obalů tak, jak jsou dosud známé. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla žít autentický život v souladu sama se sebou, začala jsem vnímat hlas srdce a intuici jako absolutně nepostradatelné součásti při dělání důležitých, businessových, rozhodnutí. Už jsem se svou prací dál nemohla podílet na udržování starého příběhu, ve kterém za peníze a pozlátko vyměňujeme zdravé lesy, úrodnou půdu, čistou vodu a usebrané lidské duše (přírodní národy, indiány, moudrost v nás),
vysvětluje svůj radikální podnikatelský obrat. Nešlo podle ní na jedné straně hlásat důležitost péče o krajinu a na druhé straně být designérem odpadu.
Psali jsme: Michaela chce designem měnit svět k lepšímu. Vsadila přitom na svobodnou firmu
Etika v každodenní obchodní praxi
Etický přístup vnáší ve firmě do každodenního rozhodování. Když nás klient osloví, je pro nás naprosto klíčové vědět jeho záměr. Chce si odnést velký balík peněz, nebo přinést něco potřebného nebo užitečného světu? Ubližuje jeho produkt nebo služba či to, co po nich zbyde, krajině, zvířatům nebo lidem? Jsou všichni zaměstnanci v klientově firmě spravedlivě finančně ohodnoceni? Kde a jak se jeho produkt vyrábí? Voníme si? Plyne spolupráce, nebo drhne, tlačí se na výkon a ždímání (lidských) zdrojů?
– sdílí otázky, které klade, pokud má se svým týmem začít pro někoho nového pracovat.
Michaela vypráví, že od doby jejich proměny postupně odlupují slupky nánosů starého příběhu a navrací se zpět k sobě. Při práci nepotřebují tabulky, certifikáty ani jiné vnější důkazy, jak to sama nazývá, aby věděli, pro koho je správné pracovat a koho raději s pokorou odmítnout. Něco uvnitř nás všech ví, co je správné. Jen se k tomu nebát dostat,
dodává podnikatelka, která se věnuje tématům ekologie a lidských práv, včetně pracovní etiky.
Pod tlakem krizí se ostře ukazují firemní hodnoty
Vrací se vlastně základní otázka: Kdo je podnikatel? Občanský zákoník považuje za podnikatele osobu, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku
. Legislativní pohled slouží jako nejhrubší rastr k tomu, jak oddělit podnikání od neziskové činnosti.
Pokud je zisk utilitární hodnotou, je však to, co se v podnikání skutečně děje, hodnotově mnohem širší a pestřejší. A krize, kterým nyní nejen podnikatelky a podnikatelé čelí – covid, ekologie, energetická krize, válka – jsou vnější okolnosti, které lidi v byznysu ještě silněji tlačí k tomu, aby jasně deklarovali své hodnoty, do podnikání je v praxi skutečně promítali a důrazněji se zabývali také etikou svého počínání.
S mnohem větší ostrostí je zároveň možné odlišit, kde nejsou v souladu slova a činy – typický je v tom smyslu například tak zvaný greenwashing, kdy se firma nepravdivě, líbivě a jen z marketingových důvodů prezentuje jako environmentálně zodpovědná, aniž by to mělo oporu v realitě, nebo společenská odpovědnost firmy (CSR), která ovšem nestojí na podnikatelské etice. Může být autenticky společensky zodpovědná firma, která vyrábí třeba junk food? Těžko.
Psali jsme: Podstata společenské odpovědnosti je v podnikatelské etice
Trhliny dostává ignorace externalit i ničím neomezený růst
V byznysu tak dochází i k tomu, že dostávají trhliny tradičně uznané oblasti a cíle – růst, ignorování externalit, které však zpravidla mají zásadní dopad na lidi nebo zvířata, jejich wellbeing i zdraví a na životní prostředí jako celek, přesto nejsou započítané do nákladů a ceny, soutěž a konkurence (místo nich se mluví třeba o spolupráci, méně se zdůrazňuje individualismus a klade se zásadnější důraz na oblast a komplexní téma péče).
Vznikají přitom i alternativní ekonomické modely. Příkladem je Doughnut Economics, v Česku se používá označení ekonomie koblihy, jejíž autorkou je anglická ekonomka Kate Raworth a jde o systém, který bere do ekonomické a podnikatelské hry meze planety a udržitelnost environmentálního systému. K tomuto modelu se ve svém podnikání hlásí například nakladatelka Barbora Baronová, která rozvíjí své knižní vydavatelství wo-men.
Byznys jako součást řešení problémů
Podnikatelé a podnikatelky obývají svět i s jeho problémy, kterým čelí. Často jsou podnikatelky a podnikatelé i součástí problému (například v případě ekologické krize nebo problematiky gender pay gap, která souvisí s demokratickou hodnotou rovnosti) a v čím dál více případech se snaží stát naopak jako lídři a lídryně součástí řešení.
Psali jsme: Ukrajinci se zatím do podnikání příliš nehrnou. O jaké obory je největší zájem?
Pro velké korporátní firmy už je poměrně běžné rozvíjet programy, které nejen snižují nerovné odměňování, ale také výrazně podporují sladění práce a osobního života zaměstnankyň a zaměstnanců a řeší udržitelnost jako komplexní téma, jehož součástí je i hlubší „zelené“ myšlení. Mezi nimi jsou často mezinárodní firmy, které ke změnám tlačí zahraniční matky, jak zaznělo na diskusi Gender a Česko: Ženy ve vedení obchodních společností, kterou letos v dubnu uspořádal Úřad vlády ČR s podnikatelskou platformou Byznys pro společnost.
Větší ambice, které přesahují maximalizaci zisku
Zásadní posun v myšlení totiž spočívá v tom, že hodnotová témata související s udržitelností a společenskou odpovědností už nejsou v podnikání nějaký bonus, něco navíc, když si to firma může dovolit. Prorůstají do jejích základních aktivit a existence, do toho, jak vůbec v dnešní době moderně podnikat a co může podnikání ve společnosti měnit k lepšímu. Být environmentálně a společensky zodpovědnou firmou považujeme za základní stavební kámen naší obchodní strategie,
deklarovala třeba Skupina Moneta, když v loňském roce zveřejnila svou střednědobou ESG strategii – což je zkratka z anglického environmental, social and corporate governance a jde o to, jak firma pracuje na naplňování environmentálních, sociálních a dalších cílů, které přesahují právě jen zmíněnou snahu o maximalizaci zisků. Zdá se, že čistá chamtivost zřejmě přestává být v podnikání sexy.
ČLÁNKY DO MAILU