Takzvané přečerpání dovolené není v mzdové praxi ničím výjimečným. Může k němu dojít z různých důvodů, ale nejčastějším důvodem je, že si zaměstnanec vybere dovolenou, na kterou mu ještě nevznikl nárok, a poté je pracovní poměr ukončen. To má samozřejmě dopad do oblasti odměňování. Nemohlo se totiž jednat o dovolenou (nárok nevznikl), ale o neplacené volno. Přeplacenou dovolenou musí navíc zaměstnanec vrátit.
Dovolená čerpaná „předem“
Dovolenou lze čerpat předem, ale musí být dodatečně splněny podmínky pro vznik práva na dovolenou.
Zaměstnanci vzniká v souladu se zákoníkem práce nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a v případě, kdy u zaměstnavatele odpracuje méně než 60 dnů v kalendářním roce, pouze dovolená za odpracované dny. V praxi dochází často k situacím, že zaměstnanec ještě nemá nárok na dovolenou a čerpá ji takzvaně předem. Obvykle k tomu dochází v zimních měsících. Jestliže hodlá zaměstnanec odjet na týdenní lyžařský pobyt v měsíci lednu, nevznikl mu nárok na týdenní dovolenou, jelikož neodpracoval potřebný počet směn. Obdobná situace může vzniknout například u zaměstnance přijatého v jarních měsících a čerpání dvoutýdenní celozávodní dovolené. Zákoník práce umožňuje ustanovením § 217 odst. 2 zaměstnavateli určit čerpání dovolené i v případě, že nejsou dosud splněny podmínky pro vznik práva na dovolenou. A to, pokud existuje oprávněný předpoklad, že budou tyto podmínky splněny do konce kalendářního roku, případně do skončení pracovního poměru.
Pakliže nejsou následně podmínky pro nárok na dovolenou splněny, nastávají zaměstnavatelům potíže s přečerpáním dovolené. Dochází k tomu nejčastěji rozvázáním pracovního poměru v průběhu kalendářního roku dohodou nebo výpovědí.
Přečerpanou dovolenou musí zaměstnanec vrátit
V souladu s § 222 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnanec povinen vrátit již vyplacenou dovolenou nebo její část proto, že:
- na dovolenou ztratil právo (krácení dovolené z důvodu omluvené nebo neomluvené nepřítomnosti v práci)
- na dovolenou právo nevzniklo (dovolená vybraná bez předchozího splnění podmínek práva na dovolenou, avšak pracovní poměr skončil před splněním těchto podmínek).
Postup zaměstnavatele
Jedná se v podstatě o bezdůvodné obohacení zaměstnance. Problematika je řešena v ustanovení § 2991 až 3005 nového občanského zákoníku. V souladu se zavedenými pravidly je doporučován následující postup:
- Zaměstnavatel vyzve zaměstnance k vrácení finanční částky (případně uzavře se zaměstnancem dohodu o srážkách ze mzdy).
- Jestliže zaměstnanec „přeplatek dovolené“ nevrátí, nebo není uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, nastupuje možnost srazit dluh zaměstnanci ze mzdy bez jeho souhlasu podle § 147 odst. 1 písm. e zákoníku práce. Jedná se o nepřednostní pohledávku, tzv. zákonnou srážku ze mzdy, kdy platí stejná pravidla jako při provádění srážek ze mzdy na základě exekučních srážek. Uspokojuje se z první třetiny zbytku mzdy a pořadí získává dnem, kdy bylo započato s prováděním srážek.
Přečerpaná dovolená a dopad na výpočet mzdy
Dny přečerpané dovolené se tedy považují za dny neplaceného volna. To má dopad do oblasti zdravotního pojištění. Zaměstnavatel v měsíci, kdy se o přečerpání dovolené dozví, zvýší vyměřovací základ o poměrnou část minimální mzdy připadající na dny přečerpané dovolené. Obdobně jako v případě čerpání neplaceného volna. Zaměstnanec platí jednu třetinu zdravotního pojištění a zaměstnavatel dvě třetiny. Mohou se ale dohodnout, že celou částku zaplatí zaměstnanec (opět stejný postup jako v případě čerpání neplaceného volna). Tento postup by se nepoužil pro zaměstnance, za které je plátcem pojistného stát nebo kteří nemají stanoven minimální vyměřovací základ (např. pojištěnec v kategorii osob celodenně a řádně pečujících o jedno dítě do 7 let nebo o dvě děti do 15 let věku).
Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění § 3 zákona odst. 5:
V zaměstnání, ve kterém bylo po celý kalendářní měsíc poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, nebo v němž po celý kalendářní měsíc trvala neomluvená nepřítomnost v práci, je vyměřovacím základem minimální mzda zaměstnanců v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí (dále jen „minimální mzda“). Pokud pracovní volno bez náhrady příjmu nebo neomluvená nepřítomnost v práci trvala po dobu kratší, připočte se v tomto zaměstnání k úhrnu příjmů započitatelných do vyměřovacího základu za každý kalendářní den, který trvalo pracovní volno nebo neomluvená nepřítomnost, poměrná část minimální mzdy připadající na jeden kalendářní den v daném měsíci.
Přečerpaná dovolená a smrt zaměstnance
V případě úmrtí zaměstnance zaniká rovněž pracovně právní vztah (§ 48 zákoníku práce). Ovšem některá jeho práva a povinnosti nezanikají. Zákoník práce rozlišuje mezi peněžitými právy zaměstnance vůči zaměstnavateli a zaměstnavatele vůči zaměstnanci.
- Peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovně právních vztahů postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Předmětem dědictví se stávají až v případě, že tyto osoby nejsou nebo jejich výše přesáhne trojnásobek průměrného měsíčního výdělku.
- Peněžitá práva zaměstnavatele zanikají smrtí zaměstnance. Výjimkou jsou práva, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené úmyslně. Zaměstnavatel tedy není oprávněn požadovat po pozůstalých příbuzných případnou náhradu za dny „přečerpané“ řádné dovolené z důvodu zániku pracovního poměru smrtí zaměstnance.
ČLÁNKY DO MAILU