Od 1. ledna 2021 se dovolená zúžila na dva základní typy (dovolená za odpracované dny se zrušila). Nyní se poskytuje jen dovolená za kalendářní rok (nebo její poměrná část) a dodatková dovolená. Díky nastaveným pravidlům nebude mít řada zaměstnanců nárok na dovolenou za kalendářní rok, ale jen jeho poměrnou část. Je totiž třeba splnit dvě podmínky, a to kumulativně.
Co se dozvíte v článku
V našem seriálu věnovaném řádné dovolené poskytované podle nových podmínek jsme se již věnovali výměře dovolené a prodloužené řádné dovolené v roce 2021.
Dovolená za kalendářní rok
Podle ustanovení § 213 zákoníku práce přísluší zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci v příslušném kalendářním roce po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.
Z uvedené definice plyne, že je třeba pro nárok na dovolenou za kalendářní rok splnit dvě podmínky. Pracovní poměr u stejného zaměstnavatele musí v daném roce trvat 52 týdnů a navíc musí zaměstnanec odpracovat 52násobků své týdenní pracovní doby. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. To znamená, že pokud nebude splněna první podmínka, nárok na řádnou dovolenou za kalendářní rok nebude. V takovém případě bude mít zaměstnanec nárok jen na dovolenou za poměrnou část roku.
Nepřetržité trvání pracovního poměru
Nejprve je tedy třeba posoudit délku trvání pracovního poměru v daném kalendářním roce. Samozřejmě pouze u stejného zaměstnavatele. Zákoník práce nepopisuje, že pracovní poměr musí trvat celý rok, ale 52 týdnů. Rok má 365 dnů (přestupný 366). Znamená to, že vychází 52 celých týdnů + jeden den navíc (u přestupného roku 52 týdnů + dva dny navíc).
V roce 2021 (nepřestupný rok) bude podmínka splněna i při nástupu zaměstnance do pracovního poměru dne 2. ledna (za předpokladu trvání pracovního poměru až do konce roku), ale i při trvání pracovního poměru od 1. ledna do 30. prosince 2021. Stále jde o nepřetržité trvání v délce 52 týdnů.
Dokonce může jít i o dva navazující pracovní poměry k témuž zaměstnavateli. V souladu s § 216 odst. 1 zákoníku práce se totiž za nepřetržité trvání pracovního poměru považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli. Avšak mezi skončením prvního a uzavřením druhého pracovního poměru mohou být pouze dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, eventuálně svátek.
Týdnem samozřejmě není myšleno pondělí až neděle, ale 7 jakýchkoli po sobě jdoucích dnů v daném kalendářním roce.
Odpracování 52násobků týdenní pracovní doby
Další podmínkou je konání práce 52 týdnů v rozsahu stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby. Tato podmínka se posuzuje za kalendářní rok, tj. za období od 1. ledna do 31. prosince. Od roku 2021 je základní jednotkou pro výpočet hodina. Hodiny výkonu práce (hodiny dle harmonogramu směn + hodiny překážek v práci, které se pro účely řádné dovolené posuzují za výkon práce) se vydělí týdenní pracovní dobou zaměstnance.
Například: Zaměstnanec se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně odpracoval dle harmonogramu směn (přesčasy se zásadně nepočítají) 2092 hodin. Tento zaměstnanec splnil podmínku konání práce v daném roce, jelikož odpracoval 52 celých násobků týdenní pracovní doby (2092/40 = 52,3).
Výměra dovolené za kalendářní rok
Jsou-li splněny obě podmínky, přísluší zaměstnanci dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. Násobíme tedy týdenní pracovní dobu zaměstnance a výměru dovolené v týdnech. Logicky nemusí vyjít nárok v celých hodinách. Podle § 216 odst. 5 zákoníku práce se dovolená, na níž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, zaokrouhluje na celé hodiny nahoru. To se však týká pouze konečného výpočtu, při případných průběžných výpočtech se doporučuje pracovat na 3 desetinná místa.
Příklady pro stanovenou týdenní pracovní dobu:
- Zaměstnanec má výměru dovolené 4 týdny v kalendářním roce. Jeho pracovní doba činí 40 hodin/týden. Délka dovolené za kalendářní rok: 40 × 4 = 160 hodin dovolené.
- Zaměstnanec má výměru dovolené 5 týdnů v kalendářním roce. Jeho pracovní doba činí 40 hodin/týden. Délka dovolené za kalendářní rok: 40 × 5 = 200 hodin dovolené.
- Zaměstnanec má výměru dovolené 5 týdnů v kalendářním roce. Jeho zkrácená pracovní doba (dvousměnný režim) činí 38,75 hodin. Délka dovolené za kalendářní rok: 38,75 × 5 = 193,75, zaokrouhleno na 194 hodin dovolené.
- Zaměstnanec má výměru dovolené 4 týdny v kalendářním roce. Jeho zkrácená pracovní doba (nepřetržitý nebo vícesměnný režim) činí 37,5 hodin. Délka dovolené za kalendářní rok: 37,5 × 4 = 150 hodin dovolené.
Zaměstnanec s kratší týdenní pracovní dobou
Zaměstnanec může mít sjednánu kratší týdenní pracovní dobu, například ze zdravotních důvodů, z důvodů péče o děti atd. V ustanovení § 213 odst. 2 zákoníku práce se píše, že konal-li zaměstnanec práci po kratší týdenní pracovní dobu, přísluší mu dovolená odpovídající této týdenní kratší pracovní době.
Příklad: Zaměstnanec s kratší pracovní dobou 20 hodin týdně (bez ohledu na to, zda práci koná každý den po 4 hodinách či jen některé dny). Výměra dovolené 4 týdny.
Délka dovolené za kalendářní rok: 20 × 4 = 80 hodin dovolené.
Také zde musí být pro nárok na dovolenou za kalendářní rok splněny obě podmínky současně, a to nepřetržité trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli a odpracování 52násobků týdenní pracovní doby v daném kalendářním roce.
ČLÁNKY DO MAILU