Při výběru daních se berou v úvahu 2 hlediska : jednak jak co nejjednodušeji vybrat co nejvíce a pak tzv. daňová spravedlnost, o které tak rád hovoří p.Kalousek. Daňová spravedlnost je mýtus - nechápu, co je na daních spravedlivého - prostě se musí vybrat.
Snížení hranice pro placení DPH se jeví opticky jako spravedlivé, ale špatně vynutitelné a s pochybným výsledkem pro státní kasu. Podle mne : zbytečná aktivita.
Nemějme za zlé státu, že snaží vybrat co nejvíce na SaZ pojištění - z něčeho se zdravotnictví a sociální náklady zaplatit musí. Jenomže když si uvědomíme, že minimální platba OSVČ je velmi blízko SaZ pojištění zaměstnance s minimální mzdou, pak nevidím žádný důvod k navýšení minimálních plateb u OSVČ. Jiná věc je poměr u příjmu řekněme 100 tis. Kč, tam již OSVČ ušetří nemalé částky a podle mého by se odvod měl navýšit.
Samostatnou kapitolou jsou pak daňové paušály. Pokud se OSVČ nebude zabývat byrokracií a uplatní jako náklady pouze daňový paušál, ten by měl být nižší než skutečné náklady, tj. např. v rozmezí 20-30%. Toto vynese na daňových příjmech hezkých pár miliard.
A jako poslední a nejvýznamnější opatření na podporu podnikání bych stanovil, že každý zákon je možné měnit pouze 1 x za 4 roky s tím, že srozumitelnost by musela být testována ještě před jeho schválením. Porozumět některým zákonům znamená velké úsilí i pro větší firmy, natož pak pro OSVČ.
Nejen pro firmy a OSVČ jsou zákony nepřehledné. Jedné pojišťovně jsem nadhodil zdánlivě banální problém, meně častý případ, který se dal dle zákona vyložit dvěma způsoby. Zaměstnal jsem tím okresní i krajskou pobočku a za 3 dny mi přišla odpověď z Prahy.
Hlavně, že máme moudré poslance, co vymýšlejí zákony.