Redakci Podnikatele.cz napsal majitel restaurace zdánlivě jednoduchý dotaz. Jak si poradit se spropitným, které zákazník spolu s útratou platí kartou? Poskytnuté spropitné bychom rádi co nejlevněji – z daňového hlediska – předali číšníkovi či servírce, kterému by měla náležet. Jak máme postupovat?
zněl dotaz.
Berňák neobejdete
Panu restauratérovi bohužel nezbývá nic jiného, než z každého spropitného odvést desátek státu. Z pohledu finančního úřadu se „dýško“ daní v každém případě, bez ohledu na to, jestli host platí hotově nebo kartou.
Spropitné je v souladu se zákonem o daních z příjmů (ZDP) předmětem daně z příjmů. Spropitné je nutno posoudit jako bezúplatný příjem – dar, přijatý v souvislosti s výkonem závislé činnosti číšníka, popřípadě v souvislosti se samostatnou činností. V případech, kdy spropitné zůstane provozovně, je příjmem příslušné firmy (podnikatele fyzické osoby nebo právnické osoby) a je též předmětem daně z příjmů,
vysvětluje Jitka Ježková, vedoucí oddělení komunikace Generálního finančního ředitelství.
Rozhodně není dobré nad zdaněním spropitného jen tak mávnout rukou. Správnost zdanění pak bývá předmětem daňové kontroly finančního úřadu,
upozorňuje Ježková.
I když „tringeltem“ většinou zákazník chce ocenit péči konkrétního obsluhujícího, za zdanění odpovídá přímo majitel podniku. Spropitné, které předá zákazník obsluhujícímu personálu v hotovosti anebo odepsáním určité finanční částky z účtu, musí být zahrnuto jako dar přijatý v souvislosti s výkonem závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů a zdaněn v rámci mzdy. ‚Forma‘ poskytnutí spropitného (tj. přímo od zákazníka nebo přes zaměstnavatele) není přitom rozhodující. Nezdanění zaměstnavatelem je v rozporu se ZDP,
uvádí šéfka komunikace finančního ředitelství.
Čtěte více: Víte, že dýško by se mělo danit? Čtěte, komu spropitné vlastně patří
Restaurace: servis zákazníkům
Zdá se, že žádný fígl restauratéři nepoužívají. Ptali jsme se v několika podnicích, všude hrají podle pravidel.
Zákazník může navýšit útratu placenou kartou o spropitné, nebo ho zaplatí hotově. Každopádně u nás personál svoje dýško dostane,
potvrzuje Libor Řehák, majitel hospůdky Obyčejný svět na pražských Vinohradech. S tím, že spropitné tvoří součást příjmů a tedy znamená i vyšší zdanění, problém nemá. Nijak hosty neomezujeme, snažíme se jim poskytovat co nejlepší služby,
vysvětluje. Víc mu vadí vysoké poplatky, které podnikatelé platí bankám za karetní transakce.
Také v restauraci U Gráffů na Karlově náměstí bez problémů přijmou spropitné kartou. Pro nás je to jednodušší,
říká dokonce provozní. Podle něho zhruba polovina lidí platí dýško bezhotovostně, stejně velká skupina hostů dává spropitné zvlášť v hotovosti. Cizinci dávají dýška častěji v hotovosti, Češi už si zvykli na karty,
dodává.
Rozhodně nikoho nepřesvědčujeme, je to jenom na rozhodnutí hosta,
potvrzuje i číšník v dnes už kultovní „španělské vesnici“ La Casa Blů. Ta je mimochodem proslulá tím, že už před lety se dobrovolně stala ryze nekuřáckou – a žádný propad tržeb ji nečekal.
Co oči nevidí…
Jeden z provozáků mi mezi čtyřma očima poradil fígl, který mi v tu chvíli už dávno docházel: Pokud host nechá číšníkovi dýško v hotovosti, nemusím o tom vůbec vědět.
Přiznám, že osobně jako host se většinou ptám, jestli personál odměnu dostane, když ji zahrnu do celkového účtu. Nikdy mě nezajímala při placení daňová otázka, ale to, jestli spropitné dostane ten, kdo se o mě staral. S výjimkou jediné restaurace (Naši lidé mají plat, za který tady pracují, všechny peníze odevzdávají.
) mi všude potvrdili, že personál o svoje nepřijde.
Jak je vidět z redakčního průzkumu, při platbě kartou si na své přijde i erár. Není to zrovna málo, když tržby všech restaurací v Česku dělají ročně zhruba devadesát miliard korun.
Karetní společnosti neporadí
Když už musí podnikatelé odvádět poplatky z plateb přijatých kartami, obrátil jsem se s dotazy, jestli mají nějaké doporučení, jak mají restauratéři správně postupovat, i na zástupce společností MasterCard a Visa. Přeci jen mají velké zkušenosti nejen z celého trhu, ale i ze zahraničí.
Ačkoli přijetí dotazů obě firmy potvrdily, ani jedna se nenamáhala poradit. Berme to jako pádný argument opravňující jejich vysoké poplatky.