Ekologický přístup je moc drahý. Když odpady rozdám, je to ekologické a v pořádku. To jsou některé oblasti, kde se podnikatelé mýlí. Uvádíme je na pravou míru.
Široké téma, objevují se i mýty
Ekologie je celospolečenské téma, které silně ovlivňuje i podnikání. Aktuálně se, pro příklad, třeba řeší možné zavedení zálohování a vratnosti plastových lahví. Igelitové tašky už nejsou v obchodech zadarmo. Omezují se jednorázové plasty, včetně brček nebo plastových kelímků na jedno použití.
Když se vezme v úvahu konkrétně ekologický provoz firem, je to komplexní záležitost. V Ekologickém institutu Veronica přehledně vypočítávají, kterých oblastí se ekologický provoz dotýká. Patří sem kancelářské potřeby, papír a výrobky z papíru, nakládání s odpady, spotřeba energie, tedy vytápění budov, úsporně energetická opatření, jako je izolace budov nebo zlepšení kvality oken, používání elektrických přístrojů a osvětlení, dále čištění a úklid, zařízení interiéru, podlahové krytiny a nátěrové hmoty, hospodaření s vodou, jídlo, jako je občerstvení na poradách, v kantýně, jídelně nebo třeba i na firemních akcích, doprava a ochrana biodiverzity.
Je to však také oblast, kde přetrvávají některé mýty nebo jsou rozšířené různé nepřesnosti. Nedávno například vznikla odborná studie, která z tašek na nákupy je nejvíc ekologická – a není to ta z biobavlny. Jak informovalo Ministerstvo zemědělství ČR, které si studii u Vysoké školy chemicko-technologické zadalo, je pomyslným vítězem opakovaně použitelná taška z polyesteru. Nicméně každá taška, která vydrží co nejdéle, je lepší než jednorázová verze, a to bez ohledu na materiál, ze kterého je vyrobená,
píše však resort ve své tiskové zprávě, v níž výsledky studie, jež může inspirovat obchodníky i spotřebitele, vloni v prosinci představil.
A zde jsou některé další mýty, s nimiž se odborníci ve firmách stále ještě setkávají:
Eko je nadstavba pro ty, co na to mají?
Sandra Feltham založila a vede společnost Flagship, která se specializuje na firemní strategii udržitelného rozvoje, společenskou odpovědnost (CSR) a nefinanční reporting. Ten je už pro některé firmy povinný a Podnikatel.cz se mu více věnuje v článku Společenská zodpovědnost se brzy stane nutností. Koho se bude týkat povinně?
Podle Sandry Feltham je dnes možné firmám i věci kolem environmentálních dopadů jejich činnosti ukázat a vysvětlit na základě ověřených postupů a měření. A tak jejich případné mylné představy vyvrátit. Obecně bych zde možná zmínila to, že firmy si často myslí, že „být a chovat se ekologicky“ je jen trend a nadstavba pro ty firmy, co na to mají. S tím, že předpokládají, že implementace by vyžadovala spousty peněz bez jakékoliv budoucí návratnosti,
uvádí jeden mýtus, s nímž se ve své praxi setkává.
Začít krok za krokem
Podle Ekologického institutu Veronica je možné s ekologickým provozem začít ve firmě kdykoliv, a to jak celým komplexnějším balíčkem opatření, tak postupně po jednotlivých krocích.
Je třeba k tomu také motivovat zaměstnankyně a zaměstnance, třeba formou školení. A opatření ve firmě podepřít například závaznou směrnicí.
Kromě snižování zátěže životního prostředí jsou pak podle zmíněné organizace důvodem pro ekologický provoz i podpora ekologických inovací výrobků, úspora nákladů nebo snaha vytvořit ve firmě zdravější prostředí pro její zaměstnance i návštěvnice a návštěvníky.
Sandra Feltham však tvrdí, že se v takovém případě snaží firmám ukazovat, že snaha sledovat, jak by jejich výrobky a služby mohly být ekologičtější, je přivede také k novým nápadům a inovacím. Budou tak moci pokrýt větší množství trhu a v konečné fázi také ušetří náklady. Například už jen při maličkosti, že návštěvám mohou podávat kohoutkovou vodu v karafě místo balené v plastových lahvích. Nebo začnou šetřit s obalovým materiálem u svého produktu nebo pravidelně vypínat všechna světla v kanceláři na noc. Je to ekologické a ještě uspoří,
ukazuje na konkrétních příkladech z podnikatelského terénu.
Všechny odpady jsou směsné?
Zdeněk Fildán pracuje jako odborný konzultant v poradenské společnosti Envi Group, která se zabývá oblastí průmyslové a podnikové ekologie. Při své práci se mezi firmami také setkává s některými přetrvávajícími přesvědčeními, která musí uvádět na pravou míru.
Lidé se podle něj třeba stále domnívají, že lze všechny odpady házet do jednoho koše na směsný komunální odpad (SKO) právě proto, že je směsný, tedy na všechno. Skutečnost je však taková, že veškeré odpady vznikající při činnosti firmy musí být před uložením do nádob roztříděné podle kategorie (nebezpečný či ostatní odpad) a pak podle druhu dle katalogu odpadů. Do SKO lze dávat pouze odpady z nevýrobní činnosti, přičemž v odpadu nesmí být využitelné složky. Ty je nutné shromažďovat zvlášť podle druhu,
objasňuje.
Přečtěte si také o tom, jak na to jdou e-shopy, které chtějí své zboží balit ekologicky a berou v úvahu i ekologičtější logistiku. Více v článku E-shopy vytvářejí odpady. Jaké fígle vymýšlejí pro obaly, aby byly ekologické?
Odpad, co se mi hodí, si můžu vzít domů?
Za další mýtus Zdeněk Fildán považuje také přesvědčení, že pokud si někdo chce vzít nějaké odpady domů, tak může. Protože je to přeci lepší, než aby skončily někde na skládce. Ve skutečnosti však jakákoliv věc, která se stala odpadem, se smí předat jen osobě oprávněné k jeho převzetí. Není možné například rozbité palety, prázdné sudy od chemie a podobně dávat zaměstnancům. Bylo by to sice využití, ale v přímém rozporu se zákonem o odpadech,
varuje před takovou praxí.
V článku Vyměňte ve firmě žárovky za LEDky. Ušetříte a pomůžete ekologii se dozvíte více, pokud vás zajímá téma snižování emisí a uhlíkové stopy – včetně důvodů, proč není příliš ekologické prokrastinovat brouzdáním po netu.
Vždyť chemie není až tak nebezpečná, ne?
V praxi se také setkává s podceňováním chemických látek a směsí (CHLS) s tím, že přeci nejsou nijak zvlášť nebezpečné – vždyť se často používají i doma. Jak ovšem Zdeněk Fildán vysvětluje, nebezpečnost chemických výrobků se pozná z etikety, a to podle výstražných symbolů a H-vět, což jsou standardní věty označující nebezpečnost chemických látek a jejich směsí. A dále z bezpečnostního listu, který musí dodat dodavatel nebezpečné chemické látky nebo směsi. Firma musí mít ke všem CHLS, které používá, bezpečnostní listy a zaměstnanci k nim musí mít přístup. Pro více nebezpečné chemické látky a jejich směsi musí být navíc k dispozici písemná pravidla projednaná s krajskou hygienickou stanicí,
upozorňuje na další povinnosti podnikatelek a podnikatelů s tím, že nutné je v takovém případě i školení zaměstnankyň a zaměstnanců.
Podívejte se také na to, jak Darina Uhříková podniká v oblasti ekologické tiskařiny:
ČLÁNKY DO MAILU