Názory k článku Ekologický přístup je móda pro bohaté. Jaké další „zelené“ mýty v byznyse bují?

Ekologický přístup je hlavně "buzzword" a předváděním svého ekologického přístupu firmy ve skutečnsoti životní prostředí poškozují, ale hlavně že to prodají jako strááášně ekologicky výhodné.

Jeden příklad:

V mém předchozím zaměstnání jednoho dne zmizely z kuchyněk všechny hrnky a skleničky a přišel nám email, že detergenty v mycích prostředcích poškozují životní prostředí a protože firmě záleží na ekologii, tak ode dneška používáme jednorázové kelímky, které budou ekologicky likvidovány. A krásně to bylo rozepsané ve výroční zprávě.
Další rok z kuchyněk zmizely kelímky, objevily se sklenice a hrnky a nám příšel email, že používání jednorázových kelímků zatěžuje životní prostředí a proto je přestaneme používat. A zase to bylo krásně rozmázlé ve výroční zprávě, jak jsme strašně ekologičtí.
Tipněte si, co se stalo za rok. Ano, cyklus se opakoval.

Kdyby se firma nesnažila předvádět, že jí záleží na ekologii, tak by životnímu prostředí pomohla mnohem více.

Ten takzvaný ekologický přístup je většinou jen velice povrchní jednání jen tak "pro pocit", s nulovým nebo i záporným užitkem pro ekologii. Ale budiž, většina ekonomiky je tu jen kvůli uspokojování pocitů lidí, takže to do sebe zapadá :-)

Hlavní je o všem hezky, dlouze a opakovaně o daném problému mluvit...Tím má dotyčný odpracováno a může s klidným svědomím nechat druhé to reálně vykonat, protože on má přece splněno.

V málokteré vědě nebo sociální disciplíně se najde tolik podvodů, jako v ekologii. Už jen předotovanost oboru k ní přitahuje neuvěřitelné množství podvodníků a dobrodruhů. Ať už jde o úmyslně zkreslované informace o klimatických změnách (věděli jste, že vodní pára je skleníkový plyn s 10 000 x větší účinností, než CO2?, IPCC to nějak zapomněl zahrnout do svých výpočtů), o super-ekologické severské země, nakupující pofiderní emisní povolenky z Ruska. o deštných pralesích jako plících planety (ve skutečnosti prakticky všechen vytvořený kyslík zase spotřebují), o šetření plastovými brčky, zatímco Evropu křižují plné kamióny tisíců druhů nadměrných obalů, které zanechávají mnohem větší uhlíkovou i obecně ekologickou stopu, zahlcení trhu nesmyslnými a z hlediska ekologie vražednými výrobky, jako jsou kávové kapsle (když to vynálezce zjistit, prohlásil, že se měl raději zabít). Mimochodem v článku zmíněná recyklace versus prodloužení životnosti je také velice zajímavá a zdaleka ne jednoznačná kapitola. Včetně tzv. řízeného životního cyklu výrobku. Naštěstí se v této oblasti začínají ozývat hlasy volající po změně přístupu.