V málokteré vědě nebo sociální disciplíně se najde tolik podvodů, jako v ekologii. Už jen předotovanost oboru k ní přitahuje neuvěřitelné množství podvodníků a dobrodruhů. Ať už jde o úmyslně zkreslované informace o klimatických změnách (věděli jste, že vodní pára je skleníkový plyn s 10 000 x větší účinností, než CO2?, IPCC to nějak zapomněl zahrnout do svých výpočtů), o super-ekologické severské země, nakupující pofiderní emisní povolenky z Ruska. o deštných pralesích jako plících planety (ve skutečnosti prakticky všechen vytvořený kyslík zase spotřebují), o šetření plastovými brčky, zatímco Evropu křižují plné kamióny tisíců druhů nadměrných obalů, které zanechávají mnohem větší uhlíkovou i obecně ekologickou stopu, zahlcení trhu nesmyslnými a z hlediska ekologie vražednými výrobky, jako jsou kávové kapsle (když to vynálezce zjistit, prohlásil, že se měl raději zabít). Mimochodem v článku zmíněná recyklace versus prodloužení životnosti je také velice zajímavá a zdaleka ne jednoznačná kapitola. Včetně tzv. řízeného životního cyklu výrobku. Naštěstí se v této oblasti začínají ozývat hlasy volající po změně přístupu.