V 90. letech se v Česku vyprofilovaly menší lokální módní značky, které se ale většinou zaměřují na ženy. Proč je podle vás pánská móda stále trochu na okraji?
Těžko říct. Také jsem začínal i s módou pro ženy, ale časem jsem se začal specializovat jen na módu pánskou. Spíš z toho důvodu, že mě pánská móda víc bavila a zákazník si to vlastně sám vyžádal. Rozhodnutí přišlo v době, kdy jsem otevřel první obchod. V letech, kdy jsem dělal jednotlivé zakázky, jsem pracoval pro ženy i muže. Ve specializaci na muže hrál roli i ekonomický pohled: když jsem ušil dvě pánské košile a dvě dámské, pánské zmizely mnohem dřív. Čtěte více: Hana Havelková: Rukopis svého šatníku si musí každý vytvořit sám
Sledujete, že se trh od roku 2003, kdy jste otevřel první obchod, nějak proměnil?
V poslední době je český zákazník ochotný koupit české zboží, což dříve nebylo pravidlem. Pro většinu lidí bylo to, co bylo ze Západu, lepší. Dnes se to mění. I díky tomu, že českých návrhářů a firem je víc. Zlepšuje se i kvalita a služby. Prezentace domácích firem je na evropské úrovni.
Prezentace vaší značky výrazně stojí na tom, že šijete a vyrábíte v Česku. Je možné tu ušít opravdu všechno, nebo vám tu při výrobě něco chybí? A kde nakupujete látky, ty dovážíte?
Lze tu vyrobit úplně všechno. Výroba se ale samozřejmě citelně zdražuje. Když to porovnám se situací před deseti lety, tak můžu říct, že dnes vyrábíme mnohem dráž, ačkoliv ve větším množství. Stále si ale stojím za tím, že se naše zboží vyrábí tady, a chci, aby to tak zůstalo. S nákupem materiálu se ale v poslední době potýkám hodně. Zpočátku jsme nakupovali jenom české materiály, ale většina jejich výrobců zkrachovala. Dnes už má tedy málo materiálů český původ – je to asi polovina materiálů, které využíváme. Je to škoda, ale nedokážu to ovlivnit.
Pro koho navrhujete a šijete?
To je složitá otázka. Vedoucí podniku by měl vědět, kdo je naše cílovka… Ale jsou to velmi různí lidé od 20 do 45 let. Jsou to kluci, kteří si našetří na jedno tričko, nebo 35letý chlap, který si u nás koupí půlku kolekce. Obecně děláme spíše jednodušší věci. Popsal bych to jako decentní jednoduchost, ale ne nudu. Nicméně extravagantní flitrované věci u nás nikdy nenajdete.
Kdo je pro vás konkurencí?
Asi každá značka, která vyrábí hezké oblečení. Nejsme značka, u níž by se člověk oblékal od hlavy k patě, někdo si u nás kupuje třeba jenom doplňky, například opasek, nebo jedno tričko či košili, protože jsou něčím zajímavé. V poslední době se i u nás zákazník hodně orientuje na cenu. Je znát, že lidé začali jinak uvažovat. Dřív něco chtěli a koupili si to, moc to neřešili. Dnes, než si něco koupí, zvažují, zda to vůbec potřebují.
Mluvíte teď o období krize a o současné ekonomické situaci?
Ano. I my to cítíme. Třeba i z toho pohledu, že v Praze výrazně ubyli turisté. Asi z poloviny jsme totiž vždy prodávali turistům. Kupují si místní módu jako suvenýr z Prahy.
Jak moc tyto pragmatické aspekty ve vašem případě ovlivňují tvůrčí fázi navrhování? Berete v úvahu i pragmatické hledisko, nebo se jím snažíte nesvazovat?
V tomhle jsem asi výjimka oproti jiným návrhářům, kteří jsou ovlivnění studiem umělecké průmyslovky, kde se učí, že kreativita je na prvním místě. Vždycky když něco vytvářím, beru do úvahy také prodejnost produktu. Určitě mě to ovlivňuje. Výtvory pro přehlídková mola prakticky vůbec nedělám. Na přehlídky se vůbec dívám dost negativně. Když srovnám finance vynaložené na přehlídku se stejnými prostředky vynaloženými na inzerci, přinese mi inzerce mnohem více než přehlídka. Když naše zboží z obchodu ideálně nafotíme, zákazníka tím oslovíme lépe, než modely, které by viděl na přehlídce, ale pak by je nenašel v obchodě. Kolekci fotím jednou za půl roku a po jejím uveřejnění se obvykle zvýší obrat.
Dotkl jste se toho, co je vaším specifikem v branži – jste vzděláním ekonom. Je to pro vás jenom plus, nebo cítíte, že vás to v něčem svazuje?
Jak se to vezme. Občas mám pocit, jestli moje práce není až příliš komerční. Na druhou stranu, dnes už to nejsem jenom já, kdo se touto prací potřebuje uživit – máme zaměstnance, prodejnu, prostě nějaké měsíční fixní náklady. Pak asi člověk musí uvažovat i komerčně a ne jen kreativně. Potřebuji, aby se oblečení líbilo a prodávalo.
Jednou jste řekl, že prodávat módu je stejné, jako byste prodával součástky do auta, že je to stejný business. To mě zaujalo…
Ano, ale jinak k tomu nejde přistupovat. Ve většině firem by ekonomická část firmy, tedy vedení firmy, nedovolila, aby kreativní část tvořila něco, co se neprodává. To jsou zákony, které musí fungovat. Vždyť firma, byť s velkým jménem, prostě dnes může skončit.
Zmínil jste zaměstnance – jak velký je teď váš tým?
To se také v průběhu mé práce výrazně změnilo. Dřív jsem měl jenom vlastní výrobu. Postupem času se vlastní výroba zkrouhla a v současnosti mám na výrobu jen dva vlastní zaměstnance, krejčové, které věci hlavně modelují a připravují je do výroby jako takové. Spolupracuji se dvěma firmami, které se zase věnují jen výrobě a u nich oblečení zadávám. Změnilo se to, protože pracovní síla se natolik zdražila, že je pro mne dnes nemyslitelné věnovat se výrobě i obchodu dohromady. Lepší pro mne dnes je nechat výrobu na profesionálních firmách.
Vrátím-li se k počátkům vaší značky a do období budování firmy, co pro vás bylo nejsložitější, s čím jste se nejvíce potýkal?
Začátek mi z dnešního pohledu připadá docela jednoduchý. Ale když jsem dělal zakázkové věci, byl klient ochotný zaplatit určitou částku za oděv, protože jsem mu svou práci vysvětlil, řekl mu, že mu oblečení sluší, měl pocit přidané hodnoty. A najednou jsem otevřel obchod a napsal na nášivky cenu a značku Jozef Sloboda, kterou třeba někdo vůbec neznal. To byl základní boj – vejít ve známost a obhájit cenu. Šlo to postupně. Díky ekonomické situaci šel sice teď obrat trochu dolů, ale stále se držíme dobře.
Bylo by dobré, kdyby na českém trhu pracovalo více menších lokálních značek a bylo se s kým poměřovat?
Stoprocentně zastávám názor, že kdyby vedle mého obchodu byly prodejny dalších dvou českých návrhářů zaměřených na pánskou módu, bude to ku prospěchu. Čím víc nás bude, tím víc můžeme lidi ovlivňovat v tom, aby se tuto módu naučili vnímat, nakupovat a nosit. Naše věci totiž opravdu nejsou pro střední vrstvu finančně nedostupné.
Vidíte u nás v pánské módě nějaké talenty? Sledujete třeba, co se děje na školách, zda se tam někdo pánské módě začíná věnovat?
Přiznám se, že toto moc nesleduji. I když už mě napadlo dát i v rámci naší značky příležitost někomu novému. Doposud jsem navrhoval všechno sám, ale to neznamená, že to tak musí do budoucna nutně zůstat. Začínal jsem po škole, dnes je mi 33 a až mi bude 40, třeba už také nebudu mít takový pohled na módu jako v tom zápalu na začátku. Takže proč potom nedat šanci dalším…
Uvažujete také o expanzi za hranice?
Strašně jsem chtěl otevřít prodejnu v Amsterdamu. Dokonce jsem už oslovoval tamní realitní kanceláře. Je to tak dva roky zpátky. Pak se ale zhoršila ekonomická situace a dnes jsem rád, že jsem to neudělal. Vůbec nevím, jak by se to teď projevilo na celkové situaci naší firmy. Ale uvidíme, co bude v budoucnu, to ukáže čas a nákupní chování lidí. Úspěch je vždycky v tom, že reaguji na stávající situaci. I v prodeji. Snažíme se nemít příliš velké zásoby zboží a reagovat na to, jak se prodává. Když jsou velké tržby, popoženu výrobu, když to není úplně ideální, výrobu utlumím.
Je hodně ošemetné ptát se obecně na to, jak se čeští muži oblékají. Ale přesto, když třeba jdete po ulici a díváte se, co lidé nosí, nacházíte nějaké typické nešvary?
Záleží na tom, kde se člověk pohybuje. Třeba v Praze už se muži oblékají docela dobře. Když se ale podíváme na většinu, je to smutné a nejde jen o muže, ale i o české ženy. Jak je možné, že se lidé nedokážou hezky obléct, když už dneska prodejny ani nenabízí nějak ošklivé oblečení? Hezké oblečení se dá koupit i v nejlevnějších obchodech. Nechci tvrdit, že to, jak se člověk obléká, je nejdůležitější, to v žádném případě. Ale dobře oblečený člověk působí na okolí daleko lépe. Češi mají určitě ještě co dohánět.
Jak se dá kultivovat vkus a proniknout do umění dobře se oblékat? Může pomoci třeba rada v butiku, kde klientovi ukážete, jak může oblečení vybrat a sladit?
Ano, ale liší se to zákazník od zákazníka. Někdo přijde a má zcela jasnou představu, co hledá. Pak nemá smysl o tom diskutovat. Potom jsou zákazníci, kteří si rádi nechají poradit. Myslím si ale, že nejvíc ovlivňuje oblékání lidí jejich nejbližší okolí. Určitě to znáte, vaše kamarádka si něco koupí a to vás motivuje k tomu, zkusit neobvyklý styl, u kterého byste nečekala, že se vám bude líbit. Jsou také lidé, kteří mají stylistu, ale to není většinová populace. Styl lze nakonec hledat i v časopisech. Čtěte více: Claudie Marčeková Štrbková: Češi jsou burani – říká s nadsázkou vizážistka s praxí v USA
Jak by si měl muž vybudovat šatník? Existují nějaké tipy na to, co by nemělo chybět v pánském šatníku?
Velmi záleží na stylu konkrétního člověka. Určitě by každý měl mít klasický oblek pro slavnostnější příležitosti, respektive decentnější část šatníku. Někdy stačí třeba džíny, bílá košile a pěkný černý svetr do véčka. Záleží i na tom, zda se někdo denně pohybuje v obleku nebo ne. Sám třeba obleky nenosím skoro vůbec, žádná moje schůzka to nevyžaduje.
Cit pro situaci a příležitost je určitě jedna z komponent umu dobře se obléci.
Jistě. Nejde o to mít to nejnovější, co se nabízí v prodejnách. Může jít o věc, která je pět let stará, ale je tak decentní a nadčasová, že stále vypadá dobře.
Řekl jste, že vy sám oblek do práce nenosíte. Jak vůbec vypadají vaše pracovní dny?
Můj běžný pracovní den se také hodně změnil. Na začátku jsem byl neustále v ateliéru, trávil jsem tam veškerý čas a bavilo mě to. Dnes už to víc „házím do klidu”. Hodně pracuji z domova. Můj běžný pracovní den spočívá v několika schůzkách nebo jedu zkontrolovat výrobu. Mám dost naplněné dny, ale už to nelámu přes koleno a udělám si i volno. Klidně ve všední den – když je hezky, přehodím práci na zítřek a jdu třeba na kolo. Věnuji se také psovi, kterého mám dva roky.
Foto archiv Jozefa Slobody.
ČLÁNKY DO MAILU